Fanoušci amerických We Came As Romans mohli v květnu oslavovat! Kapela se totiž po skoro deseti letech vrátila do České republiky, kde naživo představila svoje nové album „DarkBloom“, jenž pro ně bylo návratem na metalcorovou scénu. Tento následovník předchozího „Cold Like War“ (2017), v sobě nese hodně silné poselství, jelikož je jakýmsi léčivým procesem po ztrátě zpěváka Kyla.
Sešli jsme se aktuálním vokálistou Davem, se kterým jsme novou nahrávku probrali ze všech stran a dostali jsme se i k dalším tématům…
Jak jde zatím turné Dave?
První show byla v Lucembursku a prodali jsem víc lístků, než jsme si původně mysleli. Včera jsme měli volno, takže konečně necítím jet lag a je před náma celý turné.
Minulý rok jste vydali album „Darkbloom“. Byla to vaše první nahrávka od roku 2018. Co vás přimělo znovu točit album?
Rozhodovali jsme se, jestli nahrajeme EP nebo uděláme pouze pár písniček. Po pár skladbách jsme si uvědomili, že fanoušci potřebujou odpovědi a nějakou komunikaci z naší strany, hlavně o tom, co se stalo s Kylem. A po napsání dvou songů jsme zjistili, že je to pro nás terapie, ze který by mělo vzejít celý album. Měli jsme pocit, že tu nahrávku dlužíme sobě i našim fanouškům. Samotný psaní nám zabralo hodně času. Myslím, že jedinou dobrou věcí, kterou přinesla pandemie, byl právě ten čas. Naše nahrávací společnost nám řekla, ať si vezmeme tolik času, kolik potřebujeme. Stejně nevěděli, kdy budeme moci vyrazit na turné. Vyšlo to až na několikátej pokus. Stalo se i to, že jsme vzali všechny písničky a smazali je. Každej song jsme se snažili udělat nejlépe, jak to šlo. Díky tomu extra času jsme se propracovali nahrávkou a dali dohromady vše, co jsme chtěli říct.
Jaké bylo pracovat bez Kyla?
Bylo to opravdu zvláštní. Programoval nějaký melodie, takže bylo důležitý, dát se zase dohromady s producentem Drew Folkem. S Kylem byli vždy na stejný vlně. Když jsme bývali ve studiu, bylo to skoro jako kdyby si ti dva dokázali číst mysl. Drew to nahrávání vnímal stejně důležitě, jako jsme to vnímali my. A myslím, že právě díky tomu spojení, který ti dva spolu měli, je Kylův vliv na desce hodně cítit.
Dokonce jste prý využili nějaké synthy, které Kyle v minulosti napsal…
Nebyly to úplně celý synthy, ale spíš melodie, který měl rád, různý zvuky… Jak jsem už říkal, Kylovu kreativitu můžete na novým albu opravdu cítit.
Jaká je tvoje nejvíce oblíbená skladba z „Darkbloom“?
To je vždy těžká otázka. Opravdu rád hraju „Plagued“, je to zábava i vokálně, protože mi umožňuje kouzlit s hlasem. Všechny tvrdší songy jsou zajímavý, třeba i „Daggers“. Mám rád i zpívání v „Black Hole“. Ale fakt nejradši mám už zmíněnou „Plagued“ a „Anchor“, protože během nich můžu různě měnit hlas – chvíli jsem vysoko, pak jsem zase nízko, screamuju a zpívám…
Měl jsi nějaké hodiny zpěvu, když jste „Darkbloom“ nahrávali?
Ano, když je příležitost, tak na ně chodím. Vždycky se můžeš naučit něco novýho a zlepšit se. Hodně zpěváků se bojí zkoušet nový věci nebo měnit svůj hlas. Přitom trénování hlasu je vážně důležitý. Je potřeba myslet na to, že je to nástroj jako kterejkoliv jinej.
Děláš před show hodně warm-upů?
Jo, ale nezpívám. Spíš protahuju hlasivky a dělám různý zvuky. Taky dělám kliky a další aktivity, abych zahřál svoje tělo. Většinou je to asi 15 minut protahování. Před tour zpívám hodně, ale jakmile turné začne, šetřim se.
Metalcorová scéna se hudebně mění celkem rychle. Když jste znovu naskočili do vlaku s „Darkbloom“, neměli jste obavy, že deska nebude přijata úplně pozitivně?
Měli. Vydávání nový věci je vždycky tak trochu risk. Musíš najít delikátní rovnováhu, aby to lidi furt zajímalo. Ale když se změníš až moc, lidem se to taky nebude líbit. Měli jsme pár songů, který zněly podobně jako na „Cold Like War“ a pak byly další, o kterejch jsme si ani nemysleli, že by šly na album. Hodně jsme na nich pracovali. A někdy dostaneš nejvíc až na poslední chvíli. Třeba „Black Hole“ byl úplně poslední song, kterej jsme napsali, asi pět týdnů předtím, než jsme šli do studia. Zpočátku se tahle skladba zdála trošku jiná, ale myslím, že jsme ji dobře zakomponovali, takže všechno tak nějak slepuje dohromady.
„Cold Like War“ pro vás sice bylo zlomovým albem, ale na „Darkbloom“ jde cítit velký posun ve zvuku. Dalo by se tak říct, že jste se vlastně posunuli k dokonalosti.
Děkujeme, mám stejnej názor. Ten časovej benefit nám pomohl objevit, jak chceme, abychom zněli. Svým způsobem jsme se museli znovu naučit, jak psát bez Kyla, a vymyslet novej proces.
Na nové desce máte feat s Calebem z Beartooth. S kým bys chtěl spolupracovat v budoucnosti?
Těžko říct, protože když děláme desku, vždy nás úplně nenapadne, že bychom mohli s někým spolupracovat. Preferujeme hlavně kamarády. Ale Caleb byl jedním, na kterýho jsme mysleli už od začátku, protože ho vždy chtěl Kyle. Plánovali jsme to dlouho, ale nikdy jsme si časově nesedli. Nebo se nenašel song, kterej by mu seděl. Až teď jsme konečně měli skvělou část songu, co se mu líbil a měl na něj čas. Tak jsme mu ho poslali, on nám to vrátil během pár hodin a bylo hotovo.
V budoucnu ale nevím… Snem by určitě bylo mít někoho velkýho, ke komu vzhlížím. Jako třeba Coreyho Taylora, ale ten je asi mimo náš dosah, takže spíš zůstaneme u kamarádů. (smích)
V jednom rozhovoru jsi říkal, že si někteří lidé myslí, že jsi nový zpěvák. Děje se to pořád?
Jo, je to asi nejvíc nepříjemná věc v mým životě. (smích) Nevím, jestli lidi jenom trollí, ale vážně se ptaj, kdo je ten novej zpěvák. Já jsem v kapele od roku 2005. Prostě come on! Je to v pohodě, lidi to asi nedělaj schválně, ale jestli to opravdu pořád neví, tak je to fakt špatný. (smích)
Jaké máš nejlepší zážitky s kapelou?
Je těžký vybrat jednu věc. Velkým milníkem bylo, když jsme na našem nedávným americkém turné vyprodali úplně každou show. Nejlepší vzpomínka je, když jsme hráli v Minneapolis, a sledovali jsme prodeje. Chyběly dvě show, aby byla vyprodaná celá tour… a to se pak stalo. To pro nás byl fakt obrovskej úspěch. Hráli jsem ve velkejch klubech s kapacitou cca 2000 lidí.
Zpíval jsi jeden pěkně brutální song s Fit For A King s názvem „Backbreaker“. Jak ses při tom cítil?
Byla to úžasná zkušenost, protože jsem se naučil nový věci. Jeho (Ryan) vokální styl je trochu odlišnej od toho mýho. Byla zábava, dělat něco jiného než v našich písničkách.
A co ten dlouhý scream?
Přiznávám, že to byl fake. Nedokážu tak dlouho řvát. Ryan má odlišnou techniku, zpívá „inhale“, takže vzduch při screamech nasává dovnitř, šílený…
Na konci říkáš něco vtipného…
Yes, no big deal! Říkali jsme to furt dokola a pak si řekli, že to tam musím nechat. Je to fakt vtipný.
V minulosti jsi založil projekt Crucible. Co se s ním stalo?
Upřímně, jak jsme zestárli, přestali jsme na to mít čas. Někteří z nás maj firmy, různý investice… Měli jsme to spíš jen tak pro zábavu. Dokonce jsem zapomněl obnovit licenci, takže nás stáhli ze Spotify. Chtěl jsem to dát znova on-line, ale vždycky zapomenu. (smích)
Nedávno jste vydali song s Brand Of Sacrifice? Znamená to, že míříte trošku jiným směrem?
Ne, nemohli bychom být tak hard jako Brand Of Sacrifice. Na US tour jsme s nimi ten song hráli i naživo, protože turné otvírali. Bylo to šílený. Vždycky rádi posouváme naše kreativní hranice. Měli jsme nápad, udělat akustický verze našich songů se sborem, ale nikdo z nás nemá rád akustický koncerty. Radši upřednostňujeme tu energii normálních live koncertů. Takže jsme si řekli, proč bychom ty písničky dělali pomalejší, když si stejně neužijeme jejich hraní. Udělejme opak, udělejme je tvrdší!
Takže nikdy nebudete hrát třeba tři akustické songy, který by obsahoval VIP balíček?
V minulosti jsme to dělali a jsem si jistej, že se to někdy stane znova. Neměl bych asi říkat, že je nesnášíme, to ne. Jen máme raději hlučnější koncerty. Takže příště to akustický vystoupení uděláme hlasitější. (smích). To nejsme my, abychom hráli někde v kavárně…
Text: Vendy Jobová / Matty Vaněk
Foto: Nina Vocelová