The HU

Sobota 14. září byla pro naši redakci datem zahájení podzimní koncertní sezony. To proběhlo v našem ne zrovna oblíbeném klubu SaSaZu, kam jsem vyrazila omrknout mongolskou folkmetalovou senzaci The HU, které předskakovala švédská čtveřice Solence. Ať jsem fér, tak bych zmínila, že zvuk v klubu mi přišel lepší než obvykle a až na frontu na povinnou šatnu si, co se týče venue, vlastně nemůžu na nic moc jiného stěžovat. Takže thumbs up SaSaZu, snad to nebyla jen náhoda.

Večírek zahájila švédská kapela Solence se svým mixem rocku, metalu a elektroniky. I když mega souzním s jejich mottem „A banger a day keeps the doctor away“, tahle směsice žánrů mi úplně nesedla. Objektivně ale proti klukům nic nemám, byli energičtí, sehraní a publikum slušně rozhecovali, moje jediná výtka směřuje k délce vystoupení, které netrvalo ani půl hodiny. Navíc nešlo o jejich první letošní zastávku v Česku, před pár měsíci moje spoluredaktory bavili na Rock for People. Podobně asi bavili víc lidí, protože třeba pecka „Good F**king Music“ solidně rezonovala celým sálem.

Pro mongolskou kapelu The HU kombinující klasický metal a hard rock s tradiční mongolskou hudbou šlo již o druhou návštěvu naší země. Tentokrát dorazili představit své (též druhé) album „Rumble of Thunder“. Publikum mi přišlo spíše starší, viděla jsem hodně triček s logy metalových legend typu Motörhead nebo Metallica, ale i lidí s východoasijskými rysy a mongolskými vlajkami, kteří přišli podpořit své krajany. Jádro kapely tvoří čtyři hudebníci hrající na tradiční mongolské nástroje a zároveň i zpěváci. Ti se navíc na živá vystoupení rozrůstají o další čtyři hudebníky hrající na „tradiční“ rockové nástroje. Na podiu tak bylo poměrně plno a celé to dohromady znělo opravdu impozantně. Musím říct, že takhle naživo mě jejich hudba bavila mnohem víc než z nahrávek. Svou roli určitě hrálo i charisma a exotická stage presence všech členů kapely.

Většina odehraných songů pocházela ze zmíněné poslední desky „Rumble of Thunder“, kapela ale zahrála i veškeré hity z debutu „The Gereg“. V polovině show přišel první z vrcholů v podobě emocionální a meditativní „Mother Nature“, kterou frontman věnoval „všem našim ženám“ a publikum ji doprovodilo baterkami mobilů a zapalovači. Skvělým climaxem pak byla celá poslední čtvrtina, kdy na nás kapela valila jednu pecku za druhou: „Yuve Yuve Yu“, „Wolf Totem“ a „This Is Mongol“. Při přídavku padla volba na cover skupiny Metallica „Sad but True“. Ná závěr jsme se dočkali neobvykle dlouhé děkovačky, při které členové kapely dokonce jednomu z fanoušků podepsali vlajku.

Jasně, mohla bych si stěžovat na to, že kapela byla v komunikaci s publikem spíše skromná, ale myslím si, že u tohoto typu hudby by nějaké dlouhé proslovy byly spíš na škodu. Takhle jeden song střídal druhý bez zbytečných prostojů, vystoupení mělo energii a mongolské lidové nástroje byly naživo skutečně „something else“. Abych to nějak shrnula, tato mongolská čtveřice/osmice vnáší do klasického rocku a metalu svěží a exotický vzduch a já budu se zvědavostí sledovat, jak se jí bude dařit dál.

TEXT: Anna Jindráková
FOTO: @parekvole