The 1975

Ve čtvrtek 14. března do Česka po necelém roce znovu zavítalo britské poprockové uskupení The 1975 společně se svými předskokany Been Stellar. Venue pro jejich show se stala Hala Fortuna na pražském Výstavišti, kterou téměř vyprodali. Když The 1975 loni hráli na Rock for People, tak jsem z jejich show bohužel stihla jen kousek, který ve mně nezanechal žádnou výraznější vzpomínku. O to víc jsem byla zvědavá na jejich samostatný koncert v rámci turné „Still…At Their Very Best“. A jak už jste asi z podtitulku poznali, má očekávání byla naplněna, a dokonce překonána!

Předskakující americká pětice Been Stellar začala hrát o 5 minut dřív, což jsem snad zatím nikdy na koncertě nezažila. Kapela hrající alternativní a indie rock mě příjemně naladila na hlavní hvězdy, ale nijak více nezaujala. Hudebně to bylo víceméně v pořádku, zpěvák měl zajímavou barvu hlasu, songy mě bavily, staging byl jednoduchý, ale efektní: 5 modrých bodovek, každá namířená na jednoho člena kapely. Nicméně za mě tomu chybělo něco navíc… něco, čím bych si kapelu zapamatovala; důvod, proč bych ji chtěla vidět znovu. Taky komunikace s publikem mi přišla slabší, což se projevilo v lehké pasivitě fanoušků.

Přesně v devět hodin pak spadla černá opona, která předchozí půlhodinu zakrývala pódium, a odhalila prostorný obývák stylizovaný jako ve starých amerických sitcomech: několik gaučů a křesel, stolní lampičky, realistické dveře i okna, charakteristické retro televize, deskové hry, fotografie na stěnách… Člověk se cítil jako kdyby ho The 1975 opravdu pozvali k sobě domů. Jednotliví členové kapely a doprovodní hudebníci postupně vcházeli dveřmi do pokoje, rozsvěcovali světla a brali si své nástroje. Show zahájili songem „The 1975 (BFIAFL)“ ze svého posledního alba „Being Funny in a Foreign Language“ z roku 2022. Celý koncert byl rozdělen do tří aktů; ten první tvořily převážně songy z této desky, druhá část byla akustická a třetí nabídla průřez největšími hity kapely.

První z několika vrcholů večera za mě přišel už po 45 minutách při baladě „I Always Wanna Die (Sometimes)“, kdy se celá hala krásně rozsvítila a fanoušci sborově odzpívali text slovo od slova společně s frontmanem Mattym Healym. Poetická byla také prostřední akustická část, kdy si jeden song zazpívala i doprovodná vokalistka Polly Money. Na závěrečný akt se obývák už přece jen proměnil do takové více koncertní podoby a kapela začala vytahovat jeden hit za druhým: „TOOTIMETOOTIMETOOTIME“, „The Sound“, „Love It If We Made It“ a další, takže nadšení fanoušků nebralo konce. Z tohoto aktu mezi další vrcholy rozhodně zařazuji právě euforický „The Sound“, při kterém Matty vyzval fanoušky, aby skákali, a přísahám, že v tu chvíli začali skákat opravdu všichni v hale.

Co se zvuku a hudebních a pěveckých kvalit týče, nemám si prakticky na co stěžovat. The 1975 celý svůj hodinu a 45 minut dlouhý set odehráli naprosto precizně, k čemuž jim pomohli i doprovodní hudebníci. Matty Healy se opět vžil do své obvyklé role hedonistického rockera, a tak na podiu kouřil, občas si přihnul ze své placatky nebo z lahve vína stojící na stagi a jeho chůze byla poněkud vrávoravá. Jak ovšem věrní fanoušci vědí, toto je jen performance a Matty ve skutečnosti opilý není. Také si všimnul devítileté holčičky v první řadě, která držela ceduli s nápisem, že jde o její první koncert, a na konci show jí dal na památku svou prázdnou placatku. Když už jsem u fanoušků, ti se chovali příkladně: tančilo a zpívalo se od prvního songu a ani sedící diváci dlouho sedět nevydrželi. Snad jen škoda těch občasných lesů mobilů.

Upřímně mě nenapadá nic, co bych tomuto koncertu vytkla. Muzikantské a pěvecké výkony, setlist, komunikace s publikem, staging…, všechno si tu zkrátka parádně sedlo a já jsem litovala jen toho, že koncert nebyl delší. Ta hodina a tři čtvrtě utekla jako voda, já se celou dobu usmívala a tančila a odcházela jsem s pocitem, jak je život skvělý. The 1975 rozhodně dostáli názvu svého turné, protože opravdu jsou „still at their very best“. I když je teprve březen, já už mám prvního kandidáta na koncert roku!

TEXT: Anna Jindráková
Fotky ilustrační