TesseracT

Někdy je dobrý nemít žádný očekávání. Vyhnete se tak případnému zklamání, když věc nedopadne podle vašich představ. Tohle ale vůbec neplatí o shows britských TesseracT. Jejich včerejší pražská zastávka to jen potvrzuje. Čekali jsme skvělost, dostali jsme skvělost! Dokonalému vystoupení prog-metalových titánů přihlížel vyprodaný Palác Akropolis.

Voňavý výběr supportů lákal k brzkému příchodu. Večer zahájila mathcorová smečka z Atlanty The Callous Daoboys. Neurotická střela, jež v tom nejlepším slova smyslu připomíná třeba The Dillinger Escape Plan nebo Set to Stun, mi na obličeji vykouzlila příjemný “wow face“. A nebyl jsem sám. Celý sál se upřímně pobavil, když se místo typicky očekávaného loga kapely na projekci za bubeníkem objevil výstřižek z jejich stránky na Wikipedii. Sympatická sebeironie! Zvuk stál trochu za prd, ale who cares, tohle je punk, kur*a!

Sál byl už doslova narvanej, když na stage sebevědomě napochodovali Unprocessed. Každej kov a plech v sále se otřásal duněním intra a pak se strhla se mela. Je možný, že řada návštěvníků si vstupenku pořídila právě kvůli této partě okolo kytarového kouzelníka Manuela Gardnera Fernanda. Loňská deska vystřelila kapelu fresh směrem a půlka publika čekala na single Thrash. A bylo to výborný, nečekaně tvrdý a technicky tak přesný, až by člověk mohl tiše pochybovat, že to opravdu hrajou 😉

A pak přišli králové večera TesseracT, aby nás provedli svým světem atmosferického progressive metalu. Britská pětka je na scéně už dvacet let a tomu odpovídal věkový průměr diváctva, ve kterém se objevilo mnoho OG fanoušků z dob prvních desek. Loňské epické album War of Being ale bezesporu přesvědčilo k návštěvě i řadu nových. A jsem přesvědčen, že zůstanou věrni už navždy. Metalový zážitek, který nám TesseracT přichystali, se bez přehánění blížil dokonalosti. Jejich live zvuk patří mezi ty nevymazlenější na scéně, také kvůli naprosto přesnému hraní a výbornému zpěvu. Dan Tompkins je na vrcholu svých sil. Neuvěřitelné vokály v singlu Legion zvládá vzhledem k náročnosti celého setu opravdu dobře. Vrcholem show byly asi skladby King, Juno a pak závěrečně Concealing Fate, ale vlastně i písně z War of Being. K absolutní blaženosti by snad stačilo přidat vymakané projekce, lasery, vyměnit svislé světelné led tyče za nápaditější instalaci a udělat z Dana robota, který odzpívá vše tak jako na albu. To už je ale trochu puntičkářství 🙂

Text: Jiří Popelka
Foto: Klára Vítková
Děkujeme Obscure Promotion!