Příjemná tečka za festivalovou sezonou
Uf, tak jestli závěr léta něco potřeboval, byl to právě festival s příznačným jménem Summer Punk Párty, kterej je již neodmyslitelně spjatej s koupalištěm v jihočeský Volyni. Ačkoliv cesta do daný destinace díky všem objížďkám a kolonám místy připomínala jízdu Údolím smrti, její absolvování se rozhodně vyplatilo. Pojďme se tedy společně ohlídnout za tím, co nám XII. ročník přines.
Den první
O otevření festivalu se postarali Burning Steps s jejich pop punkovým a dost chytlavým setem. Za sebe, a věřim, že i za spoustu dalších přihlížejících, můžu říct, že tohle byla pro začátek opravdu skvělá volba. Slunce, pivo, koupálko a k tomu tahle severočeská partička – pro navnadění tý správný atmosféry skvělá kombinace.
Jako další přišli na stage Lighthouse Keeper, kteří si pro nás naopak nachystali notnou dávku svých emotivních songů. Ty nám zpěvák Oli vpaloval tváří v tvář, když s mikrofonem tradičně skočil přímo do davu. Žádnej úpadek nálady mezi návštěvníky se rozhodně nekonal, naopak… už po pár okamžicích se začaly rozjíždět první moshe a circle pity.
Co by to bylo za summer punk bez punku?! Pokud jste příznivci především tohohle žánru, pak jste si rozhodně nenechali ujít třetího interpreta prvního festivalovýho dne, The Fialky. Ačkoliv já osobně jsem tohle vystoupení pozorovala spíše zpovzdálí, na pařících lidech dole pod stagí bylo vidět, že je tahle kapela fakt baví.
Pomyslnou štafetu následně převzali headlineři večera, Gang Green, kteří přijeli až z Bostonu. Popravdě, zpočátku u mě trochu panovaly rozpaky, když jsem viděla zpěváka Chrise Dohertyho sedícího před bicíma. Nakonec mě ale celá show velice mile překvapila. Chlapi do nás valili jeden song za druhým a bylo vidět, že si to v týhle omlazený sestavě dost užívaj. I na Chrisovi byla znát vděčnost, že může po všech peripetiích života dál vystupovat. A kdo se jich nenabažil na SPP, mohl si tuhle parádu zopakovat hned v pondělí na strahovský „Sedmičce“.
Kdo si myslel, že po tomhle všem přijde nějakej prostor pro oddech, velice se mýlil. To, co si pro nás připravili Hopes, bylo jedním slovem peklo. V tom nejlepším slova smyslu! Už od prvního songu se strhla absolutní mela, kdy všichni dělali bordel, skákali jeden přes druhýho a nechali se unášet summer vibem. Do absolutní euforie nás pak přivedl moment, kdy se nad našima hlavama rozzářily světlice. Už teď se nemůžu dočkat toho, až si je dám naživo znova, protože jejich zábavný shows mě nikdy nezklamou.
Co jsem očekávala od posledního vystoupení v podobě No Face No Case, to se taky vyplnilo. Kluci naskákali na pódium a rozhodli se z nás vyždímat veškerý zbytky energie a lidský podoby. Tahle kombinace tvrdejch riffů, bicích a dnb/dubstepu zkrátka funguje. No, Kanaďani se maj v září rozhodně na co těšit…
Den druhý
Po propařeným a proskotačeným prvním dni přišel jednoznačně vhod chill. Ten si mnozí z nás dopřávali právě u bazénu. Někteří se tak na moment proměnili ve vodoměrky splývající na hladině, jiní se zas zhostili role akrobatů využívajících skákací prkna. A k tomu všemu jsme si mohli užívat malebný tóny písniček, který si pro nás připravil Stará Puška.
Samotnej line-up pak odpoledne odstartovali budějčtí Pyromann. Hned od začátku bylo znát, že tahle HC sebranka má dost slušnou fanouškovskou základnu. Ta bez otálení začala pařit a moshovat, a dokonce došlo i na menší wall of death.
Jako další se nám představili Tragedis. Folk punk bohužel není můj šálek kafe, ačkoliv musim rozhodně uznat, že zapojení hudebních nástrojů jako akordeonu a houslí je vždycky fajn osvěžení. Koncert ale celkově navodil příjemnou pohodu, což bylo hlavní.
Na co jsem upřímně celej den čekala, bylo vystoupení hradeckých Glad For Today. Kdo mě zná, ví, že s touhle kapelou mám trochu love & hate vztah. Nahrávky miluju, naživo jsem ale vždycky měla nějakou výtku. Konečně však můžu říct, že tohle jsem si víceméně opravdu užila, ať už hraní samotný kapely, nebo Kašpiho zpěv. A naopak mě zamrzelo, že dav energii, kterou nám kluci věnovali, příliš neoplácel.
Zpátky k punku, po GFT naběhli na stage Punk Floid, kteří si jako správní punkáči nebrali absolutně žádný servítky. A jejich song „Svině“ rozhodně zařadim do svýho meditačního playlistu.
Překvapením již nastupujícího večera byli stoprocentně Joe & The Shitboys. Půlka kapely v krtečkovskejch lacláčích, zpěvák hopkající po pódiu v trenkách do půl žerdi… Zkrátka zvukovej i vizuální bizárek, kterej ale ruku v ruce vcelku dobře fungoval. Věřim, že by klubová akce s těmahle bláznivejma Faeřanama mohla být docela zábava, tak snad se jí někdy dočkáme.
Kdo čekal na opravdovou dávku poctivýho hardcoru, dočkal se jí s příchodem No Turning Back. Jejich tvrdý a svižný riffy tak nechaly stát na místě jen málokoho. A to se večer ještě ani zdaleka nechýlil ke konci.
Opět spíše zpovzdálí jsem sledovala následující show, kterou si tentokrát připravili Cockney Rejects. Ačkoliv už jsou členové týhle legendární kapely pánové v letech, ukázali nám, že rozhodně nepatří do starýho železa a že jsou naopak stále plni energie, o kterou se chtěj se svýma fanouškama podělit.
Dalo by se říct, že největšíma miláčkama letošního festu byli tuzemští Skywalker? Soudě dle reakcí publika bych řekla, že jo. Úžasná energie, perfektní zvuk a skvělá komunikace s lidma pod stagí. Taky je nutno zmínit, že si zde svou premiéru v rámci kapely střihnul bubeník Dominik, který během nadcházejících koncertů, včetně tour s Acres, dočasně nahrazuje Damiana, jenž si aktuálně užívá rodičovské povinnosti (tímto ještě jednou gratulujeme!). Netřeba dodávat, že Dominik se svojí úlohy zhostil na jedničku. Příjemným zpestřením show pak byl feat během songu „Setting Stone“, kterýho se již tradičně ujal Radek Polánský (MAAE/SCOOP). No a pokud jste o tenhle koncert na SPP přišli, rozhodně byste měli dorazit 11. září do pražskýho Rock Café.
Tečku za letošní SPP následně udělala poslední účinkující kapela Queens of Everything, která se vyznačuje tím, že její členové mimo bicích a kytary hrajou taky na kontrabas, saxofon nebo pozoun.
Závěrem bych chtěla poděkovat nejen všem vystupujícím kapelám, ale především pořadatelům a lidem, co se podíleli na chodu celýho festivalu. A taky samozřejmě vám, návštěvníkům, co si to přijeli do Volyně užít. Bez vás by to ani nemělo smysl!
Tak se vidíme zase za rok ♥
Text: Týna
Foto: Nina
