Suffocation

Večer 15. 2. jsme se vydali do pražského Futura na muziku z trochu jiného než „corového“ soudku. Lineup is pyšnil názvy kapely, z kterých vám bylo jasné, že to nebude nic pro jemné duše. Největším lákadlem ale byli legendární Suffocation, kteří se ujali headlinera této tour.

Hned zpočátku na pódium vlítla skupinka z, dle jejich slov, země Pána prstenů – Nového Zélandu. Na to, jací to byli sympoši, tak jakmile začali hrát, byste si od nich radši drželi odstup. Nejvíce bych vyzdvihla zvuk basy, který tomu přidával přesně to, co chcete od slam death metalu slyšet. Za doprovodu zpěvákových hlubokých, až nechutných vokálů, bubnů a kytary to dalo dohromady skvělé, dobře nazvučené vystoupení, které mě neskutečně bavilo, i díky různým vokalistovým gestům a vrcení na stagi.

Mezi fanoušky tohoto žánru ne úplně neznámá kapela. Hlavně díky jejich ikonickému logu, které se většinou objevuje mezi nesnadno čitelnými názvy hudebních těles. Nastoupili na pódium s podobnou vervou jako předchozí skupina, ačkoliv zpěvák s publikem komunikoval trochu lépe. Čas od času představil titul jejich písničky nějakým drsným pokřikem o mrtvolách, smrti apod. Několikrát vybídli fanoušky k naskočení na pódium na následný crowd surf, což za mě bylo skvělý! Nazvučení bylo podle mého trošku horší a samotné vystoupení mě nebavilo tolik jako předchozí. Špatné ale rozhodně nebylo, celkově jsem byla spokojená a mohla jsem si tak „Boggy“ odškrtnout ze seznamu kapel, co jsem chtěla vždy vidět.

Naší redakci asi nejbližší kapela. Řadí se především spíše do deathcoru, ale jejich poslední album, vydané v únoru, bych s klidem přiklonila k death metalu. Tahle kapela si prošla změnami, a to ne malými. Vyměnili totiž vokalistu Dana Watsona za Travise Worlanda, který musel převzít velkou odpovědnost. Tahle parta si od té doby postupně formulovala nový zvuk, který dotáhli k dokonalosti nejnovějším albem „Death: An Anthology“. Pro některé to byla trefa do černého, pro někoho to nebyl úplně šálek kávy, Tak i tak si ale myslím, že je dobře, jak si dokázali osvojit svou novou image. Naživo nám Travis ukázal, jak talentovaným vokalistou je, a i přes to, že jsem trochu oplakala absenci starších tracků na jejich set listu, byla jsem vystoupením uchvácena a domů jsem si odnesla i jejich vinyl. Co mě mrzelo, bylo lehké vylidnění parketu a fanouškům dlouho trvalo, než se probrali a kluky na stagi podpořili moshem, nebo alespoň pokyvováním hlavou. Snad se někdy dočkám jejich headliner tour!

Američani s obrovským vlivem na death metalovou scénu, kterou brutálně zastupují už od 80. let. Prázdnější prostor Futura se po jejich předskokanech opět narval, skoro až k prasknutí. Že je to starší kapela bylo trochu poznat i na publiku. To mě trochu vytrhávalo z ponoření se do poslechu, především chováním podnapilých jedinců. Samotná show ale byla na jedničku. Opět skvělý zvuk, neskutečný výkon na vokálech a kytarová sóla, při kterých jste jen zavřeli oči a nechali se unést do melodického transu. Suffocation si přizvali na stage pár vokalistů z předchozích kapel, čímž své vystoupení ještě více opepřili. Setlist zahrnoval vše, na co se pravý fanda těšil. Starší songy z jejich legendárních alb, ale i nové z alba z minulého roku „Hymns From The Apocrypha“, které si zasloužilo stejný obdiv jako jejich předchozí výtvory. Suffocation vždy dokážou překvapit, a to i přes to, že se drží jejich signature zvuku, což na nich neskutečně cením. Kdo si tenhle večer nechal ujít, přišel o hodně!

Napsala: Petra Závišová