SPP Volyně 2024 – coremusic.cz

Konec léta, konec festivalové sezóny, což znamená jediné – víkend na plovárně ve Volyni na letos již 13. ročníku Summer Punk Party.

První den nám počasí nadělilo hodně silný pařák, kdy teda velký obdiv všem kapelám, které v takovém horku ještě podávají silné výkony na podiu. Jako otevíračka nás letos čekala kapela TOSH! – poměrně nové uskupení, které do nás začalo nemilosrdně sypat HC řevy a breaky horem dolem.

Žánrové zklidnění následovalo v podobě .themayrevolution. Tuhle mladou partu známe už velice dobře a ani tentokrát nezklamali a dodali přesně to, na co jsme od nich zvyklí.

Slovo „punk“ z názvu festivalu letos jistě zastaly legendy NEŽFALEŠ a SPS, kteří nám připomněli, že to, jak to tyhle punkáči dělaj, pořád funguje.

Po punkové domácí vložce už jen čekání na zlatý hřeb pátečního večera – BLACKOUT PROBLEMS. Německá skupina, která se u nás objevovala už před několika lety i v jiném uskupení. Během bezchybného hudebního setu jsme ale dostali mnohem více. Ať už je to extrémní energie z celé kapely, pobíhání zpěváka mezi lidi, na střechu stánku nebo skokanský můstek nad bazénem. Mimo to nechybělo ani poděkování a stagedive od kapely pro pořadatele SPP Šimona – zaslouženě! Ten nám kluky doveze i do Rock Café v Praze 18. října: VSTUPENKY.

Po tomto až skoro euforickém zážitku (i pro ty, kteří nejsou skalními fanoušky Blackout Problems) jsme první večer zakončili na vlně rapu ze Slovenska od FVCK KVLT. Ačkoliv žánrově to bylo jisté odbočení, v publiku se nacházel nejeden fanoušek, který se očividně těšil právě na tuhle undeground-rapovou tečku.

V sobotu se areál a stanové městečko probouzely opět do horkého dne. Nejeden z nás tak vřele uvítal, když se okolo oběda přihnal déšť, který smyl prach a pot a alespoň trochu vyčistil vzduch. Zdálo se, že počasí snad někdo ovládá na dálku. Těsně po skončení průrvy totiž nastoupila na stage dvojice LUSKY a postarala se o otevření druhého festivalového dne. Tuhle garážovku jsme měli možnost vidět už poněkolikáté a musíme říct, že tentokrát nás vystoupení vážně bavilo!

Jako druzí vtrhli na podium SCOOP. Tahle HC parta namíchaná výhradně z členů jiných, mnohým jistě důvěrně známých kapel (MAAE, Tchert, Nondescript), rozčeřila tuzemský hudební rybníček poměrně nedávno. Za dobu svého působení si však kluci dokázali získat kvanta fanoušků, kterým během svých shows vpalují jeden tvrdý riff za druhým. A ani tentokrát tomu nebylo jinak! Set odsejpal, energie směrem od stage proudila zběsilým tempem a my se opravdu skvěle bavili.

Odpolední štafetu převzali Budweis Drunken Bastards, kteří, jak už sám název kapely napoví, přijeli z nedalekých Českých Budějovic. Folk-punková sestava, která vznikla v roce 2018 z bývalých členů Pirates of the Pubs, do toho vložila maximum už od samého začátku. Poměrně rychle se tak mezi přítomnými posluchači našli ti, co se po hlavě vrhli do paření pod stagí. A ačkoliv tahle kapela nebyla žánrově šálek kafe pro každého, skvěle podtrhovala celkovou atmosféru druhého festivalového dne, kdy jedni pařili a jiní si vychutnávali vychlazené pivo u bazénu.

V podvečer se nad Volyni přihnala další dešťová přeháňka, která rozhodně přišla vhod a alespoň na chvíli zchladila naše rozhicovaná těla. Tělesná teplota se však instantně zvýšila v momentě, kdy na podium nastoupila první zahraniční kapela sobotního dne, The Oklahoma Kid. Zpočátku jsme mohli na přihlížejících vidět menší zmatenost, když se před ně postavil vyletněný frontman Tomm ve svém crop topu. Metalcorová pětice z německého Rostocku si ale hned s prvním hrábnutím do strun získala pozornost snad všech, kdo byl kolem. Netrvalo dlouho a pod stagí se započaly první moshe a headbangy, zatímco Tomm nám dokazoval nejen svůj pohybový talent, ale i ten vokální. Pravda, místy zpěvy sklouzávaly k falešným tónům, nicméně vše bylo vykompenzováno špičkovou show.

Vládu nad rozjetým vlakem posléze přezvala další tuzemská kapela, a to Volant. Ti sami o sobě píší, že hrajou „ska-punk rock se specifickým humorem a saxofonem“. Kapele musíme dát rozhodně za pravdu, většina textů byla humorných, zároveň ale vcelku chytlavých. Není tedy divu, že se publikum neustálo přidávalo ke společným zpěvům. V našich pamětích rozhodně ještě nějakou dobu zůstane text písně, která, jak se říká, seděla jako prdel na hrnec: „Až vypiju toho tolik, bude ze mě alkoholik. Chodím denně do hospody, piju pivo místo vody…“

Jestli jsme se na něco opravdu těšili, byli to Hentai Corporation. Kapela, u které nikdy nevíte, co čekat. Připraveni jsme tak byli opravdu na všechno. A věříme, že bychom se mohli shodnout s mnoha dalšími, že se jednalo o naprosto geniální show. Radek Škarohlíd nezklamal a sázel do nás jednu hlášku za druhou. Nesměly chybět pozdravy směrem k Lucii Bílé, Bohdalce nebo „protahování paží“, které se satiricky dotýkalo tématu, jež v uplynulých dnech rezonovalo českými vodami. I přesto, že po hudební stránce se kapela na začátku potýkala s technickými problémy, nakonec jsme měli možnost vidět perfektní koncert, který opět dokazoval to, že Hentaiáci patří k jedněm z nejoriginálnějších kapel u nás.

Po testosteronové náloži jsme se mohli těšit na něco z „jemnějšího“ soudku. Tedy, jak se to vezme… Dalšími vystupujícími byla čistě ženská čtveřice Maid of Ace z Velké Británie. Sestry Elliottovy, které se před téměř 20 lety vydaly na cestu punk-rocku. Podium si podmanily v podstatě okamžitě a stejně tak i nás dole. Za sebe, jakožto zástupce ženského pohlaví, musím říct, že byl na holky opravdu skvělý pohled. To, jak byly sehrané, jak si samotné hraní užívaly… Jasně nám daly najevo, že tahle hudba rozhodně není jenom chlapská záležitost. Za mě osobně se jednalo o velice zajímavý hudební objev, který si v budoucnosti moc ráda zopakuju. Třeba za rok na Mighty Sounds, na kterém byly už teď oznámeny! A fun fact na závěr: slovo „ACE“ značí i to, že jména všech čtyř členek začínají na A. C. E.

Závěr druhého summerpunkového dne se mílovými kroky blížil a s ním i vystoupení letošního headlinera. Tím se pro XIII. ročník SPP stali kanadští HCčkaři Comeback Kid. Wow… to byla jízda. Zvuk byl naprosto perfektní, poslechnout jsme si mohli ty největší hity, během kterých se nedalo stát jen tak na místě. Vpředu panoval bordel a moshpit, všude okolo lidi headbangovali. Komunikace směrem k davu byla taktéž zvládnuta na jedničku. Frontman Andrew Neufeld si neustále stoupal k zábraně, která jej dělila od rozburcovaných diváků, takže to propojení bylo o to intimnější. Comeback Kid se zkrátka přiřítili jako smršť a rozhodli se, že z přítomných fans vyždímou poslední zbytky energie, které jim po horkém a hudbou prosáklém „dvoudeňáku“ zůstaly. Magickým zakončením show byly zapálené světlice a ohňostroj odpalovaný ze střechy stage.

Třináctý ročník pak zcela zakončila pražská rockabilly kapela The Rocket Dogz, která se do Volyně vrátila po několika letech. Kdo ještě nespal za chůze, mohl si tak vychutnat tuhle příjemnou tečku na závěr.