Sobotní večer se na prknech pražské metalové scény nesl především na temných a pohlcujících tónech amerických Russian Circles a Rezn. Návštěvnost byla bohatá a myslím, že nikdo z přítomných nelitoval, jelikož obě formace předvedly skvělý výkon.
REZN
Na začátek se představili rodáci z Chicaga REZN. Ještě v té době nebyli nijak usazeni v mém podvědomí, a i když mi název kapely “něco říkal”, nedokázala jsem si pod ním nic vybavit. Jakmile se však ozvalo první brnkání do strun, bylo to příjemné překvapení. Američané míchají prvky sludge-doom metalu se snovými elementy v podobě tajemně znějících synthů a vše kombinují s vysokým čistým vokálem. Jako třešnička na dortu se občas do celého instrumentária zapojuje saxofon, jenž všemu dodává netradiční nádech. Startovalo se zlehka a na síle a hrubosti se přidávalo postupně. Psychedelické pasáže měly sílu publikum uvrhnout do jiných vesmírů a rychlejší tempo jej zase rozhoupalo. Myslím, že naladění na něco mnohem většího proběhlo na jedničku.
RUSSIAN CIRCLES
RUSSIAN CIRCLES asi netřeba nikomu sáhodlouze představovat. Toto post-metalové trio v posledních letech získalo celkem slušnou oblibu, a proto se nyní mohlo pyšnit svým zatím největším pražským koncertem. Jak jsem již zmínila, klub byl naplněn, a to všemi typy fanoušků tvrdé hudby. To perfektně dokazuje, že kapela má záběr na velké spektrum hudebních fajnšmekrů.
Jakmile výlet do temných hlubin odstartoval, Archu vyplnily mohutné a plné tóny hudby, která byla dokreslována hezkými světelnými efekty. Zvuk byl skvělý, nezaniklo v něm nic a člověk tak mohl dosyta užívat každého detailu, který se tyčil v tomto průřezu celou tvorbou kapely. I když od muzikantů v průběhu neuslyšíte ani jedno slovo, dokonce ani ve formě vokálů, cítila jsem napojení na kapelu, která si vystoupení očividně užívala. Nejenom že se energicky hýbali do rytmu, ale zároveň se na jejich tvářích objevoval úsměv naznačující nejen radost z hudby samotné, ale i dobře šlapajícího stroje, kterým se stali.
Bylo té mé druhé setkání s touto formací a zároveň to nejlepší. Když jsem je totiž viděla jako předskokany Cult of Luna v minulém roce, něco z jejich energie mi scházelo. Tohle byla však velká kompenzace toho, co předešlému představení chybělo.
NAPSALA: Vendy Jobová
FOTO: Ida Čápová/Archa+
