Páteční harmonogram nám připravil zatím nejlepší den letošního Rock for People. Festivalové lidstvo si bez nadsázky naprosto podmanili BMTH a Sum 41. Souhlasíte s námi, že je tu fakt nejvíc lidí, co na RFP kdy bylo?
Tvrdý start na rozehřátí tentokrát veleúspěšně obstarali Counterparts. Hot Milk chtějí být velká halová kapela a klidně se jí jednou můžou stát. Chtělo by to ale vokálně trochu lépe usadit, a tak prozatím jejich teenage angst funguje zejména na scene kids. Filmoví Red velmi mile překvapili a dostavila se i husina, když se to pánům pěkně rozezpívalo. Tak trochu konkurenti Starset jsou objevem letošního RFP. Domácí miliusové John Wolfhooker si pak dali fajnový set v šapitó a oznámili velký koncert v Roxy 24. dubna 2025. Jo, přijdeme!
Hoobastank
Možnost odpočinout si od kytar poskytli drzí dědci J.A.R., vzývající své vlastní boomerství. Hoobastank, o kterých není slyšet, jak je rok dlouhý, se vynořili, aby poprvé zahráli v ČR. Byla z toho velice příjemná letní show, ale nic víc, co bychom si měli ještě dlouho pamatovat. A Royal Republic? Nedivil bych se, kdyby z nich Evropa už byla unavená. Zatím ale asi není, protože před největší stagí si jejich výškrabky osmdesátkových riffů od Bryana Adamse až po Mötley Crüe užily tisícovky lidí. Nám už se trochu přejídají. Den pak pokročil s příjemnými a hlavně skromnými Dogstar, kde basu rozehřmíval bůh Keanu Reeves. S příchodem Shadow of Intent se hřmění změnilo v zemětřesení o síle devět stupňů Richterovky, které strčilo do kapsy i vystoupení Crystal Lake. Partička okolo Bena Duerra se do historie RFP zapsala jako nejtvrdší vystoupení ever. Lepší deathcore jsme tu neviděli.
Dogstar
Avril Lavigne, pro mnohé headliner, pro jiné jen další koncert ze seznamu „Must see before I die“. Nevím, co si o té show mám myset. Okénko do raných nultých let se povedlo tak na půl. Překvapilo mne, že doprovodná kapela místy působila nesehraně, Avril neustále něco řešila se svými techniky, odbíhala do backstage na podivně dlouhou dobu a koncert tak měl divnou dynamiku. Ale samozřejmě, že jsme všechny hity křičeli z plných plic.
Avril Lavigne
Bring Me The Horizon budeme po včerejším představení řadit k nejvýraznějším headlinerům RFP. Tenhle set měl všechno, co od největší hvězdy dne chcete dostat. Celková promyšlenost a provázanost všech prvků od skvěle napsané hudby přes geniální projekce, které nutí publikum bouřlivě reagovat, až po akorátní využití pyra vás nenechá vydechnout ani na sekundu. Pak je tu zvuk, který v hutných pasážích tlačí až na střeva a v tklivých momentech naopak rozehrává všechny emoce. A samozřejmě perfektní frontman a miláček naší generace Oli a jeho šibalskej úsměv. Okolo sebe jsme slyšeli jenom samé nadšené reakce… Velké a vcelku dojemné loučení s legendárními Sum 41 potom ukončovalo program na hlavních pódiích. Je fajn, když kapela odchází se vztyčenou hlavou a v dobré formě.
SUM 41
V pátečním rockovém opojení se neztratili protivládní ruští umělci IC3PEAK. Tento politický statement skýtá silný příběh sám o sobě. Jejich tvrdý trap zafungoval skvěle, lépe by však působil později v noci. A na závěr dne zandali Brutalismus 3000 nejlepší after party na Rock for People za hodně dlouhou dobu. Nekompromisní současný rave, jak má být!
Jdeme do finále! Jsme zvědaví, co si pro nás připravili Pendulum a taky jsme napjatí, zda pořadatelé neoznámí cokoliv k příštímu jubilejnímu třicátému ročníku festivalu!
Foto by : Mejra Drkal
Text: Jiří Popelka, Matty
