A je to za námi! Devětadvacátý Rock for People je minulostí a my sčítáme rány po vyčerpávajícím čtyřdenním maratonu, ale hlavně vstřebáváme všechny ty skvělé koncerty a momenty, kterých jsme byli svědky. Náš poslední report bude kromě vzpomínky na jednotlivé shows také tradičním shrnutím celého letošního ročníku. Jak tedy poslední den a vůbec celý festival hodnotíme?
Začali jsme s domácími Glad for Today, kteří dostali do vínku slot na velké stagi. A hle, jak jim to hraje. Tahle dříve post-hardcorová partička se doopravdy vyhrála do kvalit hodných velkého pódia a můžeme být napjatí, jakou hudbou nás překvapí v letošním roce. Něco už se totiž vaří! The Truth Is Out There už žádní nováčci nejsou, naopak docela nedávno se vytasili se svoji už třetí deskou a je vidět, že s dospělostí jim energie ani šmrncu zas tolik neubylo. Obě domácí kapely dostaly od přítomných fans krásnou podporu.
Hledání Zdeny je u konce. Tajemství je prozrazeno, jsou to Palaye Royale! Překvapení dne se odehrálo na největším pódiu, na které v odpoledních hodinách naběhla nastartovaná kapela, aby se záhy strhla mela. Jakkoli jejich hudbu a vystupování můžeme považovat za svým způsobem patetické, jejich naléhavý emo art rock je strhující a na RFP vzbudil ovace. Blackgold pro nás nebyli žádným překvapením, nedávno jsme je totiž viděli před Limp Bizkit. Dost nám evokovali jakousi nu-metalovější verzi Hollywood Undead a snažili se nás chytlavými songy vrátit o pár let nazpátek. A nutno uznat, že zde to lidi náramně bavilo.
Asi jedno z nejdiskutovanějších vystoupení letoška byl Kerry King. Byl to krok vedle, nebo trefa do černého? Pro nás šlo jednoznačně o vystoupení, které patří spíše na Brutal Assault. Kdo není vyloženě fanoušek Slayer, ten jen z dálky civěl na nekončící příval riffů. Vystoupení bylo ze strany kapely perfektní, a tak jsme si ho s pár dalšími nadšenými fanoušky alespoň dali pěkně zblízka a zaházeli hlavou, jak se sluší a patří! Slayer pič….
IDKHOW je další z kapel, od které dozajista znáte nějaký song, ale název vám nic neřekne. Například Do It All The Time, která zazněla také…Kapela bývalého frontmana Panic! At The Disco zaujala především svým pohodovým vibem, který místy mohl působit až „salámisticky“. Nejednalo se sice o nic světoborného, ale naházeli do lidí nafukovací balóny!
Poslední den jsou většinou návštěvníci festivalu vyřízený, a tak jsme více než kdy dřív ocenili právě taneční metalcorovou lahůdku Solence. Ty už léta perfektně využívají elektronické části ve svých písních, které skvěle nakopnou, a tak se nám zase vlila krev do žil. Klukům bohužel dost haproval zvuk, ale to jsme jim dokázali prominout, vzhledem k tomu, jakou energii na pódiu předvedli!
Velmi očekávané vystoupení Casey po jejich návratu na scénu udělalo radost nejednomu fanouškovi této post-hardcore sebranky, která svými texty pohladí po duši. Očekávání byla velká, ale hned po pár úvodních písních jsme zklamaně svěsili hlavu. Na pánech byla vidět nervozita a nečekali jsme, že zrovna zde se dožijeme falešných vokálů. Byla to opravdu tréma po návratu na pódia nebo špatné ozvučení? Toto vystoupení jsme bohužel v půlce opustili.
Čtvrtý den trpí už i žaludek i játra, a tak spíš než na osmej burger padala volba na lehčí stravu nebo max teryiaki kuře. Z něj jsme ale byli vyrušeni zprávou, že na Solar Stagi začíná malá kapela Maz Universe a že zní dobře! Kuře tedy padlo za vlast a my šli. Seance plná emo rapu s prvky punku a metalu, kterou hltalo relativně dosti početné publikum, patří k jedním z příjemných překvapení letošního RFP, a to především kvůli nefalšované radosti a sympatickému přístupu „jsme jen normální lidi“. Následoval přesun na Vukovi, což byla o poznání sebevědomější jízda. No však mrkněte na fotky, ať víte, že nekecáme. Bravurní zpěv a stage presence frontwomanky Janine doslova bral dech a i přes nějaké technické problémy se jednalo o opravdu luxusní set.
Aviana má už v České republice vybudované jméno, takže to byla sázka na jistotu. Show byla parádně osvětlena, ale zvuk byl na stagi ČT Art tak přehulený, že jsme se pár metrů vzdálili, abychom nepřišli o sluch.
Po půlce jsme už ale byli nasycený. Aviana má bohužel jednotvárný zvuk a některé písně vám mohou občas dost splývat. Kapela je stále ještě na začátku, tak jsme zvědavý, kam svůj sound posunou. Na jejich poslední album jsme čekali věky, tak snad to příště nebude trvat tak dlouho. The Darkness pak předvedli porci pravověrného hard rocku alá osmdesátá léta. Jakkoli hrozně to zní, v jejich podání šlo fakt o hudebně mistrovskou, zábavnou a místy až parodickou show, které vévodila pecka I Believe In A Thing Called Love.
Yungbluda jsme měli tu čest sledovat od jeho začátků. Kdo si vzpomněl na jeho první český koncert v malém Futuru, musel v tom několikatisícovém stádu čekajícím na jeho headline set uronit slzu. Týpek, kterej by z fleku mohl dělat reklamu na ADHD medikaci, lítal po pódiu jako čert už od první vteřiny a defacto se nezastavil. Neuvěřitelně uvěřitelná, zábavná, sexy a zároveň dojemná show! Všem pochybovačům musela sklapnout huba z toho, jak Yungblud zvládl bez jediného slabého momentu utáhnout hodinu a půl dlouhý set, ze kterého si dokonce jeden Šimon z Brna odnesl kytárku. Rodí se nám tu novodobá rockstar, která ale nekopíruje zavedené archetypy, naopak razí mladá témata a poselství.
Závěrečné Pendulum jsme očekávali s napětím, navíc když mělo jít o live set s kapelou. Tohle vystoupení si s celkovou atmosférou RFP sedlo báječně. Nabouchaná show obsahovala všechny pecky, na které si vzpomenete, dokonce i ty, na které jste úplně zapomněli! Tarantula, Crush, Granite, Watercolour ale i třeba pecka s In Flames Self vs Self. Celý set byl příjemně vyvážen mezi písně s vokály a straight up DnB řežbu, která naštěstí rozhýbala krom mileniálů i všechny ostatní věkové kategorie. Zkrátka příjemný závěr s kupou nostalgie. Poslední tečka pak patřila Redzedovi, který navařil, a všem chutnalo!
Ještě než vyskládáme hold letošnímu ročníku Rock for People, musíme se vypořádat s několika vadami na jeho kráse. A dlužno říct, že těch vad si všímáme hlavně kvůli tomu, že pořadatelé rok co rok nasazují laťku setsakramensky vysoko. Díky vysoké návštěvě se na hranici možností své obslužnosti ocitla WC a korýtka s vodou, a to jak v areálu, tak v kempech. Na omezenou nabídku vhodného jídla si stěžovali vegani, kterých ale v cílových skupinách určitě není málo. A do třetice: pro případ opravdu velkého množství lidí by nebylo na škodu zamyslet se nad rozšířením prostoru hlavní křizovatky tak, aby se zabránilo štosování lidí, kteří každý míří někam jinam.
A co naopak skvělosti? Snad kromě nemocného Coreyho Taylora z harmonogramu na poslední chvíli nevypadla žádná kapela a hudební produkce byla každý den krásně smooth. Line-up si nakonec sedl do formy, která hrála na strunu mileniálské nostalgie (The Offspring, Pendulum, Avril Lavigne, Sum 41…), ale také uměla překvapit hrdostí, drzostí, nespoutaností nebo politickým názorem (Yungblud, IC3PEAK, Brutalismus 3000, Bambie Thug, Wargasm…). Nová modrá série RFP merche je slay! Nabídka pití byla obrovská! V doprovodném programu nechyběly klasiky, jakými jsou U-rampa, Pukec, Táborák stage nebo focení v kostýmech, ale nabídl i přednášky, stand-upy, live podcasty, divadla nebo burlesku. Naprostým peakem pak byla ČT Art Stage, která hostila AZ Kvíz Live s Alešem Zbořilem, taneční školu Stardance nebo majstrštyk v podání Hyde Parku Civilizace, ve kterém Dan Stach zpovídal molekulárního biologa Dextera Hollanda z The Offspring! Přesně tyto zážitky už neodmyslitelně patří k neopakovatelné Rock for People atmosféře, která byla i letos všudypřítomná a které se člověk za ty čtyři dny zkrátka nepřejí!
Teď už nezbývá než poděkovat podařatelům a držet jim palce, aby se jim podařilo příští jubilejní třicátý ročník nabombit jak top kapelami, tak tím nejlepším návštěvnictvem! Jsme mega napjatí a těšíme se!
Foto: Mejra Drkal
Text: Jiří Popelka / Matty Vaněk / Mejra Drkal
👉 REPORT Z PRVNÍHO DNE ZDE
👉 REPORT Z DRUHÉHO DNE ZDE
👉 REPORT ZE TŘETÍHO DNE ZDE
