V pátek 17. května nás kroky zavedly na Národku do Rock Café, kde si pro nás Rock For People Concerts nachystali mezinárodní večer, sestávající ze čtyř kapel, které k nám zavítaly v rámci turné francouzských Resolve. Ti s sebou jako support přivezli Half Me, Acres a Cane Hill. Jak večer probíhal, a zda došlo na radosti či zklamání, se dočteš níže.
HALF ME
Otevření večera si tentokrát vzali na starost Half Me ze sousedního Německa. Nástup téhle pětičlenné metalcorové/post-hardcorové skupiny na stage působil tak, že se pravděpodobně můžeme těšit na slušnou smršť heavy tónů. A vlastně tomu tak i po celou dobu bylo, jenže tahle show měla za mě několik „ale“…
Už od příchodu do Rock Café mě překvapilo, že klub není zdaleka tak plný, jak bych očekávala. To se bohužel projevilo tím, že ačkoliv pod podiem byli nadšení fanoušci, lační po dávce poctivého metalcoru, prostor působil spíše poloprázdným dojmem. Kytaristi Silvan s Christopherem řezali do svých strun, bubeník Max drtil bicí, Tobias to vše podtrhával svou hrou na basu a frontman Chris střídal řev s čistými vokály. Společně se snažili lidi pod nimi hecovat k dělání bordelu, což se jim i několikrát povedlo. Bohužel ale po celý čas panovala spíš „chcíplá“ atmosféra, kdy se až na nějaký ten headbanging nic moc nedělo. Škoda, protože potenciál to mělo a příležitostí pro dělání moshpitů a dalších čertovin bylo až až. Zazněly jak songy z alba Soma, tak i ty novější, jako například „Quitter Talk“ nebo „Nothing Left To Lose But The Chains“.
To nejzásadnější „ale“ u mě nicméně spočívalo v tom, že mi zhruba od půlky setu přišlo, že poslouchám dokola to samé. Několikrát jsem se tak přistihla, že jsem myšlenkami vlastně někde úplně mimo, hudbu samotnou vnímám jen tak na pozadí a víc se soustředím na to, jak mi intenzivní osvětlení a strobáče postupně vypalují sítnici.
ACRES
Na druhou kapelu, britské Acres, jež snad ani není třeba blíže představovat, jsem byla hodně zvědavá. Když jsem je měla možnost vidět naposledy, taktéž v Rock Café, byla to pro mě jedna velká nuda a po pár písních jsem se raději odebrala ven na vzduch.
Nebudu lhát, ani tentokrát to pro mě nebylo vystoupení, ze kterého bych si sedla na zadek. Nicméně navzdory prvotním obavám se v průběhu hraní dostavil pocit, že je to vlastně celkem fajn. Přemýšlela jsem, v čem by mohl být kmen úrazu, vždyť mě melodická melancholie baví. A došla jsem k závěru, že na mě je to možná až příliš uhlazené, perfektní…
Co je ale rozhodně nutno vypíchnout, je fakt, že Acres se podařilo pod stage nahnat spousty rozdivočených fans. Ti se energicky pouštěli do moshů, circle pitů a společně se zpěvákem Benem zpívali všechny známé texty. Na samotný závěr nemohla samozřejmě chybět patrně nejznámější píseň téhle pětičlenné party – „Lonely World“ ze stejnojmenného alba z roku 2019.
CANE HILL
Wow, tahle kapela, která přicestovala až z dalekého New Orleans, města hudby, byla pro tenhle večer úplným darem z nebes. Naprosto bravurně navázali na rozpumpovanou energii, kterou po sobě zanechali Acres, a hned v prvních minutách začali směrem k publiku sypat jeden heavy riff za druhým. Atmosféra v klubu tak konečně dostala ty správný koule. Čtveřice se vlastně ani nemusela nijak extra snažit, prostě jen hrála jeden song za druhým a my dole se nechali unášet na vlně tvrdých tónů a ještě tvrdších breakdownů.
Velký plus dávám i za skvělou komunikaci frontmana Elijaha Witta směrem k publiku. Uměl nás rozesmát vtipnými průpovídkami, zároveň dokázal ještě víc podpořit to, aby se na jejich songy pořádně pařilo. Mimo jiné zazněly i dvě nejnovější skladby „The Midnight Sun“ a „Ecstacy in Grief“, které vás zkrátka nenechají stát nehybně na místě. Tohle byla opravdová zábava od začátku až do konce a doufám, že se do Čech brzy vrátí, ideálně na postu headlinera!
RESOLVE
Čtvrtí nastoupili na stage headlineři Resolve z francouzského Lyonu. A tedy nástup to byl sesynchronizovaný dost profesionálně. Rozhodně nejvíc mě zaujal vzhled basáka Robina Mariata, jenž se ukázal v slunečních brýlích, ve kterých připomínal Morphea z Matrixu. Jak moc jsem mu v ten moment záviděla!
Nicméně člověk by si řekl, že když už je jednou dav nahypován, vydrží to nějakou setrvačností až do finále. Opak byl ale pravdou. Už od začátku bylo vidět, že prostor pod podiem opět značně prořídnul. Když pak začal první song setu a vokály se totálně topily v naopak dost přepálených bicích, honilo se mi hlavou, že to je teda docela průser. I na lidech okolo mě byla znát nejistota z toho, co nás vlastně v následujících minutách čeká. Ke zlepšení zvuku naštěstí došlo, pomyslný vlak však pomalu ale jistě ujížděl… Respektive, kapele se už bohužel nepodařilo tak dobře navázat na to, kde nás zanechali výborní Cane Hill, a to i přesto, že druhá půlka setu byla kvalitou o 100 % lepší než ta první.
Resolve nám zahráli především písně z alba Human, po němž je pojmenovaná jejich právě probíhající EU/UK tour, a to včetně asi nejznámější skladby „Older Days“, na které spolupracovali s ten56 a Paleface Swiss. Frontman Anthony Diliberto zahrál i na akustickou kytaru, což bylo hezkou vsuvkou a zajímavým zpestřením.
NAPSALA: Kristýna Marková
FOTILA: Nina Vocelová
