Rare Americans

Po náročných corových bitvách ve čtvrtek a v pondělí jsem se rozhodla v pátek 4. října už trochu zvolnit. Tak jsem vyrazila do Futura na klidnější alternative rock v podání kanadské kapely Rare Americans, kterým předskakovali domácí I Love You Honey Bunny. Část redakce ovšem ještě dost neměla, a tak si u nás můžeš přečíst i report z koncertu post hardcorových Our Last Night, který proběhl ve stejný den.

Už na předkapelu bylo ve smíchovském Futuru slušně narváno a já jsem se proklínala, že jsem dorazila na poslední chvíli. Nebylo se však čemu divit, protože tahle čtveřice už má na domácí půdě poměrně velké jméno. I Love You Honey Bunny za mě odehráli svůj standard, set poskládali tak půl na půl ze svých dvou alb a také komunikace s publikem byla naprosto v pořádku. O to víc mě mrzela na můj vkus přílišná pasivita publika. Když je k tomu kapela vyzvala, tak lidé tleskali nebo zpívali, nicméně sami od sebe se do ničeho zrovna nehrnuli.

To na headlinery, partu Kanaďanů a Slováka, kteří si říkají Rare Americans, se už fanoušci pořádně odvázali. Téměř od prvního songu se skákalo, tančilo a skandovalo. Zaujalo mě, že jsem v davu viděla spoustu opravdu mladých lidí, třeba tak kolem 12 – 18 let. Řekla bych, že na tom budou mít podíl typické animované videoklipy kapely, které určitě hodně mladých osloví.

Přibližně v půlce zařadili Rare Americans pomalejší akustickou vložku, jinak se ale celý večer nesl v rychlém tempu a cca hodina a dvacet minut mi utekly jako nic. Všichni členové kapely působili uvolněně a plní energie, frontman James Priestner trousil vtipy a atmosféra byla obecně moc fajn. Ke konci si kluci při songu „Cats, Dogs & Rats“ přizvali k sobě na stage i několik fanoušků a všichni společně tančili a poskakovali.

Jako přídavek se publikum dočkalo celé „trilogie“, tedy trojice songů vyprávějící o fiktivní postavě Brittle Bones Nicky, což fanoušci náležitě ocenili. Tento koncert byl pro mě takovým příjemným oddechem po celém týdnu, ale moc jsem si ho užila i tak a tvorbu Rare Americans i ILYHB budu určitě dál sledovat!

TEXT: Anna Jindráková