Přinášíme vám rozhovor s Palaye Royale, kteří vystoupí na letošním Rock for People! O životě i o jídle si s nimi povídala Monika Lobodášová! Vrátí se ještě vůbec domů? Nebo se usadí v Praze?
Palaye Royale čeká velkolepé tour nesoucí název Fever Dream a první zastávka nemůže být nikde jinde než právě v Praze. Doprovázet je bude notoricky známá sestava Yonaka a mnou nikdy nevidění rockeři Starbenders. Pojďte se s námi retrospektivně vrátit o pár týdnů zpátky, kdy tenhle rozhovor vznikal.
Je den před koncertem v Malé sportovní hale a já se vyzbrojená otázkama a neprůstřelnýma úplatkama pomalu blížím k Meet Factory, kde má proběhnout rozhovor s Palaye Royale. Stručně pokecám s vyslanci ostatních redakcí, trošku nervózně přešlapuju na místě a čekám na výzvu k akci. Snad nejsem moc cítit po jídle, do Meetfáče totiž utíkám přímo z kuchyně.
Celej talk se nese ve velice přátelský atmosféře, ostatně jak sami uvidíte o pár řádků níže.
Remington: Jsem strašně utahanej, uuuf.
Emerson: Jo, mě bolej záda.
Ahoj kluci, to jste dneska měli tolik rozhovorů?
Emerson: To není rozhovorama, ale měli jsme dneska osmihodinovou zkoušku před zítřejším gigem.
Remington: Jo, a to jsme se sotva vrátili z Paříže.
Ok, tak začneme. Praha v noci vs Praha přes den?
Emerson: Skvělá otázka. Já mám radši Prahu přes den, můžu líp obdivovat zdejší architekturu.
Remington: Já běžně celý dny prospím, přes den ven moc nechodím.
Jakou hudbu právě posloucháte?
Remington: Já poslední dobou poslouchám Radiohead a Nine Inch Nails.
Sebastian: Já si jedu hodně jungle.
Kdysi jste měli své vlastní vydání jakýchsi novin. Jmenovalo se to The Royal Times. Funguje to pořád a o čem to vlastně bylo?
Remington: Jo, naše noviny pořád existujou, ale přejmenovali jsme je. Bylo to o našich životech v průběhu let.
Emerson: Je to publikace plná poezie, různých her, hádanek, mých obrazů a obrázků od fanoušků.
Co je nejlepší na životě v Los Angeles a co je to nejhorší na životě v Los Angeles?
Remington: Já a Emerson už máme života tam konečně po krk. Momentálně jsme takoví bezdomovci, protože ještě nevíme, kde se usadíme.
Sebastian: Našli jsme si tam během let pár skvělejch kamarádů, to je asi ta jediná dobrá věc.
Emerson: Je to skoro až nezdravý a destruktivní prostředí, obzvlášť pro někoho, jako jsem já. Jsem člověk, co nad vším moc přemýšlí.
Remington: Abych byl upřímnej, tak ani nemám v plánu se tam kdy vracet. Tady se nám líbí mnohem víc, ale když si nestihnete zajít k zubaři během dne, tak máte smůlu! Před pár dny mě bolel zub a potřeboval jsem nutně k zubaři, ale nikdo mě nechtěl vyšetřit. Nakonec jsem šel na pohotovost, ale tam mi řekli, že mi s tím nijak nepomůžou. Tak jsem si ten zub vytrhnul kytarovou strunou. Bolelo to.
Posledních pár týdnů jste strávili v Praze, jaká byla vaše oblíbená místa, bary nebo restaurace?
Emerson: Kostel sv. Mikuláše je naprosto úžasnej a z barů asi James Dean bar.
Remington: Jo, James Dean bar milujeme a taky zdejší knihovny, všechny vypadají úžasně.
Emerson: Ještě se nám líbí Black Angels bar. Vlastně bychom si tady chtěli časem otevřít svůj vlastní noční klub.
Jak se bude váš bar jmenovat?
Emerson: Možná Fever Dream, ale nevíme, jestli to bude znít dobře v češtině.
Moje další otázka je v duchu Paris Fashion Weeku a vás tří, protože jste to na přehlídkovým mole totálně zabili! Jaký to bylo?
Remington: Moc díky! Byl jsem strašně nervózní. Byla to naše první show.
Emerson: Fakt jsme si to užili, ale bylo to dost divný, všude kolem nás byla spousta šíleně krásnejch lidí a mezi nima my tři. Haha.
Hudební videoklipy „Broken“ a „Oblivion“ jsou ve spolupráci s českou režisérkou Evou Doležalovou a jsou natočeny v České republice. Jak vnímáte rozdíly mezi natáčením u nás a mezi natáčením v USA?
Sebastian: V České republice na place každej urputně dře. Řeknu ti příklad – když natáčíme v USA a musíme třeba pohnout se světlem, nikdo to neudělá. Všichni budou stát, koukat a čekat, než přijde osvětlovač. Štáb v Česku mezi sebou víc spolupracuje a jde jim všem o perfektní finální záběr.
Remington: Sebastiane, to není pravda. Měli jsme kolem nás ve štábu neskutečný lidi i v USA.
Sebastian: Chtěl jsem jenom naznačit, jak tvrdě umí česká crew dřít. Navíc jsme postupem času zjistili, že se nejvíc osvědčilo mít svůj team, poskládanej z lidí, který znáš. Úplně nejlepší je, mít v teamu kamarády, kolem kterejch se cítíš příjemně. Nikdo na tebe netlačí a my ze sebe pak můžeme dostat to nejlepší.
Máte nějakou zajímavou nebo vtipnou vzpomínku z natáčení?
Remington: Jo, těch máme hodně, ale plno z nich se nedá zveřejnit. Ale mám jeden fun fact: Skoro na každým natáčení si nějak přivodím monokla.
Další otázkou trošku odbočíme. Pokud byste měli jíst jedno jídlo do konce života, co by to bylo a proč zrovna Nutella? (Pohled přesouvám k Remingtonovi a podávám mu kilovou Nutellu)
Remington: Haha, jak víš, že Nutellu miluju?! Moc ti děkuju. Tahle bude moje první od tý doby, co jsem mimo L.A. Všechny český dezerty začínám mít fakt v oblibě. Hlavně takový malý koblížky s čokoládou. Tenhle tejden jsem jich měl asi dvanáct. Nejsem na tohle prohlášení moc hrdej. Obzvlášť, když to bylo v době před módní přehlídkou. Haha.
Emerson: Já bych pravděpodobně mohl jíst do konce života steaky. A možná ještě masový ravioly.
Remington: Já bych asi mohl do konce života jíst Mac and Cheese. Mnohdy to vlastně bylo to jediný, co jsem každej den jedl. Je to jednoduchý a prostý jídlo a přitom tak skvělý.
Zkoušeli jste nějaký typický český jídlo? Knedlíky, omáčky…?
Sebastian: Rozhodně jsme zkoušeli jídlo v pár českých restauracích. Snažím se ochutnávat místní kuchyni v každým novým městě, kde během tour zastavujeme.
Na jídlo se ptám hlavně kvůli tomu, že vám zejtra na koncertě dělám catering.
Emerson: Co budeme mít k jídlu?
Několik jídel bude vegan, ale mimo to pro vás chystáme právě i tradiční jídla. Bude tam maso, omáčka i knedlíky, ale nechte se překvapit.
Remington: Spouštěj se mi z tvýho popisu jídla sliny.
Emerson: A uměla bys udělat steak?
Steak? No, asi jo. Jak bys ho chtěl? Rare, medium rare, krvavej?
Emerson: Fakt? To by bylo skvělý! Mám rád medium rare.
Ještě pro vás mám na závěr tohohle tématu poslední věc. V nějakým rozhovoru s váma jsem se dočetla, že milujete kečupový chipsy, tak jsem vám několik balíčků přinesla. Jsou tam i kečupový chipsy od českýho brandu.
Remington: To je skvělý, tyhle chipsy miluju. Moc díky.
Emersone, na svých stránkách, a nově i na tour, prodáváš – mimo jiné – několik druhů vonných svíček, pojmenovaných podle různých míst. Jak by voněla svíčka „Karlův Most“, když je právě tohle jedno ze tvých nejoblíbenějších míst v Praze.
Emerson: Wow, hodně dobrá otázka. Honí se mi hlavou něco nadpřirozeného a spirituálního s hloubkou. Možná vůně santalového dřeva. To je vlastně dobrej nápad, příště nechám vyrobit svíčku, která bude pojmenovaná podle Karlova Mostu.
To je ode mě všechno, moc děkuju za rozhovor.
Remington: My děkujeme, dáme fotku?
ROZHOVOR: MONIKA LOBODÁŠOVÁ
FOTIL: MEJRA DRKAL
PROMOTÉR: ROCK FOR PEOPLE
