Motionless In White nám hned na začátku roku darovali perfektní goticko-hororovou podívanou, na kterou české publikum tak dlouho čekalo! Ve skvělé formě se představili i jejich krajané – deathcoroví Brand of Sacrifice a metalcoroví Fit For A King!
Brand Of Sacrifice měli ten večer jediný cíl, naprosto zničit základy Sasazu!
Mohutný frontman Kyle Anderson se vynořil ze tmy a zanedlouho fanoušci rozjeli mocný moshpit, který se postupně rozšiřoval. Po vystoupeních na
Brutal Assault a Basinfirefestu bylo tohle jednoznačně to nejlepší, které jsme na vlastní oči viděli.
Texaští Fit For a King nám nabídli rovnoměrný průřez svojí tvorbou a svého času na pódiu využili naplno. Neváhali a do všeho se pustili s vervou, kdy publikum nadšeně rozproudili a navnadili na zlatý hřeb večera. Bicí a kytary zlostně burácely a byly protínány perfektně čistými vokály, jež sklouzávaly do growlových poloh. Tvrdost kontrastovala s texty odrážejícími bolest, vnitřní boje a také naději. Tato partička byla rozhodně skvěle zvoleným supportem, který skoro nikoho nenechal chladným.
Motionless in White se konečně do naší domoviny navrátili po dlouhých letech. První ochutnávkou jejich goticko-industriální core show bylo vystoupení na minulém Brutal Assaultu. Nyní jsme obdrželi obskurní dárek v podobě klubového vystoupení. Bylo zřejmé, že smečka v čele s charismatickým Chrisem Motionless svoje evropské turné „Touring the End of the World” bere smrtelně vážně, jelikož jsme byli svědky parádní goticko-hororové podívané!
Show sice provázely občasné zvukové problémy, kdy Chrisovy vokály nebyly slyšet, ale zdálo se to jen jako malý detail. Kapela na nás hned od první skladby „Meltdown” vychrstla hutný a vše obklopující zvuk. Zazněly ty nejpopulárnější vály, které musel znát snad každý. U „Slaughterhouse” se vokálů zhostil i Ryan Kirby, a co se tvrdosti a intenzity týče, osobně mě tento song rozdrtil nejvíc. Samozřejmě mě pohltily i všechny ostatní skladby, třeba „Voices” a „Another Life” jsem si zazpívala z plných plic.
Celý zážitek však zastiňoval výběr klubu. Nejenom, že při vyprodané akci celý prostor působí značně klaustrofobicky, ale pokud nestojíte vepředu, nemáte šanci toho moc vidět, jelikož je pravděpodobně pódium dost nízké. I když po stranách stage byly dvě obrazovky, neviděla jsem na ně, pouze na tu obrovskou, která byla uprostřed. Takže jsem vlastně jenom občas zahlédla Chrise, ale zbytek kapely mi byl po celou dobu skryt. Po stranách hlavního prostoru jsou sice schody a vyvýšená část, ze které jde vidět lépe, ale s počtem diváků to nebylo úplně pohodlné. Je to celkem škoda, jelikož na pódiu byly zajímavé “vychytávky” v podobě tanečnic, které například při songu „Werewolf” měly masky vlků nebo při „Another Life” předváděly tanec se závoji. Byla jsem to však schopna vidět jen, když jsem si stoupla na špičky.
I přes toto negativum hodnotím celý večer velmi pozitivně. Všechny kapely předvedly přesně to, co se od nich očekávalo. V jejich přítomnosti uběhl čas neskutečně rychle, a i přesto myslím, že v pamětích fanoušků tato paráda zůstane dlouho.
Napsala: Vendy Jobová / Matty
Fotil: Mejra Drkal
