LEONIDEN

V sobotu 19. října se do Prahy po asi dvou a půl letech vrátila německá indie-rocková pětice Leoniden a téměř vyprodala smíchovskou MeetFactory. Jako předskokani s ní příjeli též němečtí Rosmarin. Já jsem měla možnost Leoniden vidět už potřetí a ani tentokrát mě nezklamali a doručili skvělý, protančený večer!

Show odstartovala pětičlenná formace Rosmarin, která mi svým hipsterským, lehce zasněným indie-rockem / indie-popem trochu připomněla domácí I Love You Honey Bunny. Na kapele byla vidět drobná nervozita, kterou sám frontman přiznal, ale jinak působila sympaticky a sehraně, zkrátka příjemný start večera. Za zmínku stojí ještě to, že kapela zpívá v němčině, ale zní to kupodivu poměrně zvukomalebně a rozhodně mnohem jemněji než třeba takoví Rammsteini :D. Takže až se vám zase někdo bude snažit namluvit, jaký je němčina hnusný a do písniček špatně použitelný jazyk, vězte, že to nemusí být vždycky pravda:)

S úderem půl desáté na podium vyběhli Leoniden, od začátku energičtí jako vždy. Svou show zahájili songem „Motion Blur“ ze své nové desky „Sophisticated Sad Songs“. Hned u dalšího songu „Dice“ už poskakovala a tančila dobrá půlka MeetFactory a také mosh pity na sebe nenechaly dlouho čekat. Došlo samozřejmě i na několik jamů hudebníků či synchronizované skákání fanoušků zleva doprava a nazpátek dirigované členy kapely. Písničky z nové desky naživo fungovaly skvěle a mezi starší pecky zapadly jako by nic. Song „Keep Fucking Up“ očividně u fanoušků rezonoval natolik, že si zasloužil i transparent.

Přibližně v polovině show, v průběhu jednoho ze starších hitů „Sisters“, technici donesli frontmanovi Jakobu Amrovi doprostřed davu piano, na kterém nejdřív během refrénu euforicky poskakoval. Vzápětí ale došlo ke zklidnění a akustickému provedení písničky „Blue Hour“, při které celý sál ztichl a posadil se. Poté Jakob překvapil coverem „Since U Been Gone“ od americké hvězdy Kelly Clarkson. Po této klavírní vložce se pokračovalo v pozitivní a roztančené party a mosh pity nebraly konce. Při hitu „1990“ se Jakob společně se vždy usměvavým a neskutečně nahajpeným kytaristou Lennartem Eickem dokonce vydali crowd-surfovat.

Při přídavku Jakob nejprve sám za doprovodu akustické kytary zazpíval dojemnou „A Million Heartbreak Songs“, ale potom už se zase jelo na party vlně s peckami „Nevermind“ a „Kids“. Mezi ně Leoniden ještě zvládli vsunout jednu jamovací vložku, při které frontman crowd-surfoval publikem a u toho hrál na bubny.

Tento koncert mi navodil neskutečně skvělou a náladu a potvrdil mi neustále stoupající laťku Leoniden. Až budu na konci roku přemýšlet nad tím, jaký koncert byl letos nejlepší, na tenhle si určitě vzpomenu!

NAPSALA: Anna Jindráková
FOTILA: Klára Vítková