HOLDING ABSENCE

Pražské Futurum bylo včera svědkem velmi vydařené události za přítomnosti kvalitních formací, které s sebou přivezly nejen dobrou hudbu, ale i skvělou náladu!

Německé duo Floya povstalo z popela projektů Alazka, Time a The Valuator. Jejich aktuální formace je teprve batoletem starým něco přes jeden rok. Vůbec se nezaobírá corovým pozadím svých stvořitelů, ale rozpíná se ve vodách rocku a EDM. Jejich nástup na stage byl velmi přirozený. Barevná show plná melodických synthů, vzdušných kytarových riffů, perfektně odzpívaných vokálů, skvěle odehraných bicích a dobré nálady. Celé vystoupení působilo velmi jemně, hudebníci si jej užívali stejně jako návštěvníci, kteří pomalu zaplňovali klub. Blikající nápis s názvem kapely umocňoval pozitivní vibe, který všechny obejmul a naladil na zbytek na večera.

Na Thornhill jsem se těšila už několik let – od vydání debutové desky „The Dark Pool“, kterou jsem byla totálně ohromena a vlastně jsem ji měla za jednu z přelomových nahrávek metalcoru, i když vyšla z dílny takto mladého seskupení. Bohužel jak čas plynul, Australané velmi turbulentně změnili svůj styl. V roce 2022 prišlo album „Heroine“ a z progresivního metalcoru plného hustých riffů a éterických vokálů se stala jiná kapela hrající jakýsi alternativní rock.

Musím však uznat, že i novější skladby se mi naživo celkem líbily, dostaly trochu více charisma. Jakmile jsem však viděla, že dochází k výměně kytary, bylo jasné, že na řadu přicházejí songy z „The Dark Pool“. Podle hlasitosti publika se dalo soudit, že to skoro všichni vítají se stejným nadšením jako já. Dostali jsme naservírováno „Views From The Sun“, „Lily & The Moon“ a úplně na závěr dokonalou „Where We Go When We Die“. I když jsem skoro umírala štěstím, že konečně slyším něco, po čem jsem tak dlouhou dobu toužila, běhala mi i husí kůže po zádech, nebylo vše perfektní. Především u starších skladeb nebyl zvuk zcela konzistentní a nevynikaly všechny kytarové detaily, jež vše nádherně okořeňují. Zpěvákovi Jacobovi ale patří velká pochvala za to, že všechny vysoko tónové až falzetové vokály dokáže odezpívat i naživo.

Britští Holding Absence se můžou chlubit třetím studiovým albem „The Noble Art Of Self Destruction“, na kterém stále více dotvářejí svůj hudební výraz a pohybují se na pomezí energického post-hardcoru a moderního rocku. Když minulý rok svá křídla rozprostřeli před pražským publikem, netušila jsem, co od nich naživo čekat a dostala jsem víc, než bych kdy předpokládala. Lucasovy vokály byly andělské, jejich výšiny se táhly celým klubem a zařezávaly se do kůže. O to více mě šokoval prohlášením, že před dnem ztratil hlas a hrozilo, že pražská show bude zrušena.

S novou deskou jsem se nesžila tak jako s předchozími, ale libé pocity, které ve mně zanechal minulý koncert, mě hnaly k tomu, tuto smečku zase vidět. A bylo to snad jedno z nejlepších rozhodnutí tohoto roku! Ta verva, se kterou kapela vtrhla na pódium a vše rozproudila, byla neskutečná. Zvuk byl hezky vyladěný, pronikal do všech koutů a skrz celou show se táhla opravdu silná energie, která ani jednou nepovolila a držela si stále stejnou hladinu. Když jsem se rozhlédla kolem sebe, viděla jsem hodně usměvavých tváří. Stage presence zpěváka Lucase je plná pozitivity, jež plyne z jeho přirozeného charakteru. Celé uskupení působí velmi hřejivým dojmem, díky kterému se fanoušek cítí jako doma. Dostalo se nám krásně vyváženého mixu nových a starých skladeb, zazněly snad všechny hity, které bylo potřeba slyšet. Dokonce nám byla naservírována i pecka „Aching Long“ z EP „The Lost & Longing“, které HA udělali společně s Alpha Wolf. Screamovacích partů se ujal kytarista Scott a myslím, že hodně lidí opravdu překvapil. Lucas vzal do ruky i akustickou kytaru, na kterou zahrál „Like A Shadow“ za značného vokálního doprovodu všech přítomných.

Holding Absence jsou prostě zárukou kvality, a i když nejsou zrovna nejtvrdší kapelou, vyzařuje z nich tak silná a nadupaná energie, která nenechá snad nikoho chladným. Všichni přítomní interpreti tento úžasný večer dokreslili svým vlastním žánrem hudby, a vznikl tak nádherný mix, který se mi na dlouho uložil do paměti.

TEXT: Vendy Jobová
FOTO: Mejra Drkal