Po roce jsme se opět vydali na Fajtův kopec ve Velkém Meziříčí na HC festival FAJTFEST – letos už 15. ročník! Pojďme se mrknout, jak akce vypadala hlavně skrze objektiv a pár slov k tomu.
Letos se Fajtu lepila smůla na paty, výpadek dvou velkých kapel není to pravé ořechové pro žádného pořadatele. Nakonec však čtvrteční večer headlinera nepostrádal a tenhle post zastali AGNOSTIC FRONT. Před touhle ostřílenou HC partou z NYC se čtvrtek nesl spíše v metalcorovém/deathcorovém duchu. Ať už od českých zástupců jako např. SOMETHING LIKE nebo NEWSPEAK, tak od oblíbených ALPHA WOLF či ERRA. Za sebe jsem se těšila na GROVE STREET, kteří moje očekávání naplnili a nezklamali. Překvápkem a novinkou pak byla kapela WORST z Brazílie, o které jsem předtím neslyšela, ale v mém playlistu už místo zaujala.
Pátek už čítal o pár kapel více, takže bylo třeba načerpat síly. To v mém podání znamenalo snídani a dvě kafe – velké plus za stánek s kávou, který letos přibyl. První kapely moc odpočinku nenabídly, zato breakdowny a kvalitní „blití“ do mikrofonu ano. Palec nahoru našim bratom SINNER SELF a ABYSS ABOVE. Poté přišlo kombo pro mě opět neznámých kapel, včetně izraelských BRCDS: neurazí, nenadchne, ale oceňuju, že kluky z téhle kapely jsem potkávala celý fesťák intenzivně moshovat na ostatní kapely. ACE KOOL byli dle reakcí ostatních očekávaná show. Jejich specifický mexický styl však nebyl nic pro mě, takže se přiznám, že jsem si je poslechla spíše z povzdálí. Na TTIOT však vzhůru dopředu – tady není o čem, vyšvihli super show, na kterou jsme od nich zvyklí.
Pak už to byla jedna pecka za druhou až do noci. Srdcovou záležitost HARMS WAY hodnotím jako nejlepší pure HC show letoška i přes bahenní moshpit. DYING WISH nám dali set plný energie a řvaní, jen čisté zpěvy občas tahaly za uši. Nicméně s ohledem na to, že zpěvačka měla velké bolesti hlavy, je to jen detail. Ke KNOSIS snad jen to, že Ryo to prostě umí i bez Crystal Lake. Foťák mi nestíhal přeostřovat, jak všichni pořád lítali do stran a nahoru. TALLAH je bezkonkurečně největší objev celého FF. Při pohledu na stage jsem měla občas problém si spojit to, co vidím, s tím, co poslouchám, ale „kopalo“ to fakt slušně. Mnoho z nás doufá, že po tom bordelu co jsme jim ukázali, nebudou dlouho váhat a máme je v Evropě brzy zpět. Hřebem večera pro většinu byli však miláčci ze Sheffieldu – WHILE SHE SLEEPS. Dostali jsme set, který byl průřezem staré i nové tvorby, oznámení o přidání pražské show (UDÁLOST ZDE), a nakonec ještě cover na RATM zahraný členy kapelní crew. Energii načerpanou z WSS jsem šla už jen dovybít na BIZKIT PARK a jejich dávku nostalgie pro nás všechny, co jsme začínali na nu-metalu.
Sobotní ráno už přivítalo ostré slunko, které mě vyhnalo ze stanu dříve než bych si přála. Ale aspoň jsem neprošvihla MEINKRAFT, kteří poslední den otevírali. Respekt za fungování s bednama na hlavě, originální témata písní a krtečkův triangl. Nová domácí krev CRYOUT: doufám, že příště budou kluci už na nějakém vděčnějším místě v line-upu, protože na to určitě mají. Poté se nám opakuje kolečko novinek pro mé (v tu dobu už spálené) uši. Tři z těchto kapel, a to konkrétně AASAR, SPACE OF VARIATIONS a THE HUMAN VEIL pro mě byly opět pozitivními objevy. Hezký kluci, hezká muzika – co víc si přát. Ale ne, opravdu mě každá kapela zaujala, přestože byly všechny dost rozdílné. To bohužel nemohu říct o BLOOD COMMAND – kromě tracksuitů a pozadí zpěvačky není žádná melodie, kterou bych si vybavila. Chuť jsem si poté spravila se SHOGUN TOKUGAWA, kteří spoustu z nás nostalgicky přenesli do dob začátků chození na akce na téhle scéně. Příjemně pokračujeme i s GHOST IRIS – zde mě za ně mrzí, že vychytali poslední den. Show nabitá jak blázen, neustálá komunikace a hype publika, jenže my už jsme těch sil měli pomálu, a tak na výzvy o klikování místo moshpitů moc reakcí nebylo. Zpěvák to však ani tak nevzdal a šel si zjednat respekt s baseballkou přímo mezi nás, to se najednou klikovalo jako o život.
Únava pracovala slušně a všichni jsme vypadali, že za sebou máme minimálně rok někde v dole a ne pár dní na fesťáku. Ale začal blok headlinerů a to britskými ITHACA. Opět něco mimo můj vkus, ale své fans tam rozhodně měli. Návrat po dvou letech si dali BLACK BOMB A a jejich show stála za to. Možná to bude tím, že na ně nebyl tentokrát obří slejvák anebo se prostě jen lépe vyspali, ale 10 z 10. Odbočku do více klasického metalu nám naservírovali UNEARTH, kde se dav rozdělil na 3 skupiny: 1) Srdcaři, 2) Moshuju za každou cenu na všechno, 3) Jsem zarytý HCéčkař a tohle je na mě trapný. Poslední big headline obsadili BETTER LOVERS – tady nemám slov, all star band, kterej to prostě umí. Jen opět škoda, že se jednalo o poslední den v noci, zasloužili by si více energie a jejich samostatná show? Ano, prosím – přivezte je někdo! Každodenní prosby o déšť byly vyslyšeny, bohužel až o několik hodin později na poslední kapelu TCHERT. Kapelu, ani nás, věrné fanoušky, to nezastavilo – rubačka v bahně a v dešti v jednu ráno? Zakončení jak má být.
Areálem i na sockách o letošku lítá spoustu názorů na jednu i na druhou stranu. Přidám jen snad dva prosíky: nekropte to před tou stagí hektolitrama vody, když to není třeba a jen se tam pak koupeme v loužích. Také pro mě jako někoho, kdo potřebuje pracovat s technikou, odebrání prodlužek v chill zoně nebyl dobrý tah. Plus přidávám kromě kafe ještě za powerbanky, čistotu a volbu občerstvení. Nakonec jen velké díky všem kapelám a lidem okolo a věřím, že příští rok se bude zas na co těšit, ať už v line-upu, nebo v organizaci.
FOTO A TEXT: Nina Vocelová
