„Celý léta jsme neměli nic a najednou máme za rok všechno. Je to úžasný!“
INTERVIEW
Máme pro vás první rozhovor z letošního Rock for People!
Hned v úvodu festivalu jsme si popovídali s Charlie Rolfe z kapely As Everything Unfolds z anglického města High Wycombe, která je pro české publikum doposud trochu neobjevená.
Tuhle situaci snad trochu změní náš rozhovor.
S Charlie jsme probrali například vznik debutové desky a možnosti, které kapele její vydání otevřelo.!
Vítejte v Česku! Tuším, že jste tu poprvé, že? Jaká byla cesta z Anglie, popřípadě z Německa?
Ahoj! No, my jsme přijeli z Paříže, což vyjde skoro podobně, jako kdybychom jeli z Anglie. Cesta trvala asi 15 hodin. Naštěstí máme dobrou dodávku a pohodlný sedačky. Taky jsme trávili čas hraním zombíků na Playstation 3, takže nám to i docela rychle utíkalo. Nic co by se nedalo zvládnout.
Festival Rock for People se potýkal s komplikacemi, kdy mnoho kapel zrušilo svá vystoupení kvůli logistickým důvodům. O to víc nás těší, že jste to dali a přijeli! Setkali jste se v poslední době s něčím podobným?
Jo, měli jsme hrát v Evropě, konkrétně myslím, že v březnu, a to nevyšlo kvůli covidu.
Do některých států nás nepustili a tak. Teď už se dá ale cestovat v podstatě kamkoliv, což je super! Jsme za to fakt rádi.
Poté, co jste vydali album, si vás lidi začali více všímat. Taky se o vaší kapele hodně psalo. To vám s jistotou otevřelo hodně nových možností, je to tak?
Určitě. I to, že hrajeme tady (RFP 2022), je nejspíš díky našemu albu. Hráli jsme na Downloadu, jednom z hlavních festivalů v UK. Hráli jsme taky na Graspop (Graspop Metal Meeting). Zkrátka na spoustě evropských festivalů, u kterých jsme si předtím ani neuvědomovali, jak jsou velký.
Nevím proč, ale z nějakýho důvodu o některých evropských festivalech není tolik slyšet. Přitom například váš letošní lineup je podle mýho názoru o dost lepší než na Downloadu. Pro mě osobně jsou Green Day a Fall Out Boy jedny z mých nejoblíbenějších kapel. Takže jsem si řekla: „YES, tohle je úžasný“.
Proto si taky myslím, že ty možnosti, který se nám teď otevřely v Evropě, a možná i někde jinde, jsou skvělý.
Jsme jediný festival, který má Green Day, Fall Out Boy a Weezer. O to víc je pro nás letošní Rock for People zásadní a je super, že tu můžete být taky.
Jo, i my jsme moc rádi!
Hráli jste na jednom z největších festivalů v Evropě – Download. Viděl jsem nějaké záběry podle kterých soudím, že to musel být úžasný zážitek. Jak jste si to užili?
Bylo to vážně něco! Hráli jsme tam už minulý rok, i když kvůli covidu šlo o odlehčenou verzi tohohle festivalu. Pro nás to ale byla první taková velká akce. Fakt jsme si to skvěle užili.
Pak nás ale pozvali znova a my jsme si říkali: „Proboha, vždyť to je obrovská akce“. Netušili jsme, že třeba jenom cesta z jednoho stanu do druhýho zabere asi půl hodiny. A moje myšlenky před samotným koncertem? Poprvý mě vážně přepadl strach, protože jsme nikdy před tolika lidma nehráli. Všechno ale dobře dopadlo, lidi zpívali a já si říkala: „Ježiši, oni zpívají, to je super“.
Hráli jste i v 6 lidech, což se v metalcorové kapele moc často nevidí. Jakou máte mezi sebou chemii, když píšete hudbu?
Teď už nás je jenom 5. Normálně kluci napíšou hlavní část songu a já pak přes to dám svoje zpěvy. Snažíme se v tom mít systém a pracujeme na jednom songu po druhém, aby nevznikal zbytečnej chaos.
„Within Each Lies The Other“ je venku od minulého roku. Je to vaše debutové album, které jste vydali po 8 letech společného hraní. To musela být dlouhá cesta!
To teda. Začali jsme, když jsme byli fakt mladí, proto nám to zabralo tolik času. Chodíš
na střední, pak na vejšku… Takže jsme se tomu začali naplno věnovat až tehdy, kdy jsme měli dodělaný školy a hlavně našetřený nějaký peníze. Pak jsme si řekli: „Ok, pojďme na to“. Napsali jsme album, podepsali smlouvu a ujal se nás super tým. Za ten poslední rok se toho událo strašně moc. Celý léta jsme neměli nic a najednou máme za rok všechno. Je to úžasný.
Jak jsem říkal, odezva je fakt super! Jaký je tvůj oblíbený koncertový song?
Já mám moc ráda „On The Inside.“ Tenhle song je navíc náš nejposlouchanější. Víš jak, někdy kapely nemají rády právě ten nejpopulárnější song, ale já ho miluju. Je takovej energickej. Baví lidi, baví nás. Když jsme tu píseň slyšeli poprvý, tak jsme si řekli, že by to mohlo být skvělý naživo. A ono vážně je. Potom taky „Let Me Go“, kterej hrajeme chvíli a lidi během něho šílí.
Zažíváme nový příliv kapel se ženou za mikrofonem, například Future Palace, Dream State nebo Spiritbox, a vy!
Pro scénu je to přínosné. Narazili jste v tomto směru nedej bože na nějaké negativní reakce?
Nikdy jsme nedovolili, aby nás nějak omezovalo to, že jsem holka. Kluci mě berou jako parťáka. Je to samozřejmě taky o lidech, kteří nás obklopujou. Někteří nám říkali, že s holkama to někdy není úplně jednoduchý. Já osobně si myslím, že díky tomu, že zpívám, a jsem tak i víc vidět, mají vůči mně ostatní větší respekt. Ale měli jsme například tour manažerku, ke který se lidi nechovali moc hezky jenom kvůli tomu, že je žena. Proto jsem fakt ráda, že je na scéně čím dál víc holek.
A co vaši fanoušci?
Ti jsou vážně super. Jsou milí, respektujou nás. Těší mě, že nás poslouchaj jak kluci, tak
i holky.
Co podle vás děláte jinak, abyste se odlišili od jiných kapel, kde berete inspiraci jako kapela?
Máme Johna, kterej do našich skladeb hodně zakomponovává klávesy a synťáky. Poslední album bylo čistě o metalcoru. To, na čem pracujeme aktuálně, je spíš alt-rock. Chceme lidi rozhejbat. Když děláš hudbu, musíš se pořád vyvíjet. Každá kapela má svůj zvuk a toho bychom rádi docílili i my. Zrovna dneska jsme řešili, jak bude znít třetí album (smích).
Říkáš, že fanoušci budou šokování?
To se uvidí. Ale už naše přípravy pomalu finišujeme.
Jaká by byla tvoje dream tour?
Mojí srdcovkou jsou My Chemical Romance. A říkám si, že když jsou teď zpátky na tour, bylo by úžasný si s nima někdy zahrát. Pokud bych ale měla být větší realista, tak bych ráda jela tour s Vukovi, ty miluju. Nebo Siamese, Wargasm, zkrátka s některou z těhle novějších kapel.
Díky za interview a těším se na váš koncert!
Interview: Charlie a Matty
Přeložil: Martin Gerža