Architects

V neděli 4. února se do Česka vrátili britští metalcoroví matadoři Architects. Svou show předvedli vyprodanému Foru Karlín a jako předkapely je doprovodily další dvě britské metalcorové formace, Loathe a While She Sleeps.

Vystoupení Loathe zahájila klasická skladba „Nessun Dorma“, za jejíchž zvuků čtveřice nastoupila na stage. Ve Foru tou dobou ještě nebylo úplně narváno, ale v průběhu jejich show se hala už solidně zaplnila. Loathe jeli na 100 % hned od začátku a zanedlouho rozhecovali i publikum. Zvuk byl opravdu hlasitý, ale občas se sléval dohromady, a vokály nebyly úplně zřetelné. Bavila mě použitá světla, která minimalisticky střídala pouze bílou a červenou barvu, nicméně v polovině show jsem se přistihla, že začínám ztrácet pozornost a že vystoupení trochu „padá řetěz“. Zkrátka, nebylo to špatné, ale ani nic mimořádného.

Po Loathe naběhli na podium sheffieldští While She Sleeps, kteří všechny fanoušky hned rozezpívali a rozeskákali peckou „SLEEPS SOCIETY“. Od samého začátku se uprostřed haly tvořily velké pity a bylo vidět, že si koncert užívají jak fanoušci, tak členové kapely, kteří celou dobu sršeli energií a běhali a skákali po celém podiu. Frontman Lawrence Taylor navíc prozradil, že se v březnu můžeme těšit na novou desku. Jediné, co této show uškodilo, byl opět horší zvuk. Lawrencovy vokály byly trochu utopené, naopak bicí bylo slyšet na můj vkus až příliš.

Ovšem na hlavní hvězdy se zvuk (díkybohu) rapidně zlepšil! Jednotlivé nástroje bylo konečně možné dobře rozeznat od sebe a vokály zněly krásně jasně a zřetelně. Britové show zahájili svým nejnovějším songem „Seeing Red“, který vyšel před dvěma měsíci. Setlist se jinak skládal převážně z posledních dvou alb „For Those That Wish to Exist“ z roku 2021 a „The Classic Symptoms of a Broken Spirit“ z roku 2022. Song „Impermanence“ si s frontmanem Samem Carterem zazpíval Lawrence z WSS a „These Colours Don’t Run“ pro změnu Kadeem France z Loathe.

Musím říct, že na celé show se mi nejvíce líbilo vizuální řešení stage. Ta byla rozdělená na tři patra a šestice hudebníků mezi nimi různě přecházela. Na těchto patrech se navíc promítaly různé tematické obrazce či úryvky textů. Ze členů kapely tak šlo často vidět jen jejich černé siluety, což vypadalo také velmi efektně. Songy „Dead Butterflies“ a závěrečné „Animals“ pak byly dokonce vylepšeny výstřelem konfet. Komunikaci a práci s publikem kapela také zvládla bravurně, promluv bylo tak akorát a myslím, že jsem si pomyslně odškrtla všechno, co k dobrému koncertu patří: moshpit, circle pit, crowd-surfing, a dokonce i veslování!

Vlastně jediná věc, kterou bych Architects vytkla, byly občas zbytečně dlouhé prostoje mezi jednotlivými songy. Moje druhá výtka pak směřuje spíše k venue, kde bylo dost horko a vydýchaný vzduch (na předkapely jsem to ještě zvládla v kotli, nicméně na headlinery jsem se už musela zdekovat na balkon). Každopádně pozitiva tohohle metalcorového večírku rozhodně převažují nad těmi pár negativy. A pozor, Architects u nás letos vystoupí ještě jednou, a to na festivalu Brutal Assault. Ten, kdo je teď nestihl, tak má ještě jednu šanci:)

TEXT: Anna Jindráková
FOTO: Nina Vocelová