Bring Me The Horizon začali svou cestu v roce 2004. Nažehlené patky, Vampire Freaks a Myspace se vznášely nad Oliverem Sykesem, Lee Maliou, Mattem Nichollsem, Curtisem Wardem a Mattem Keanem jako dým z cíga před školou v Rotherhamu. Tou dobou jim bylo něco okolo 16 let. Možná ještě ani netušili, jakou jízdu zažijou.
This Is What the Edge of Your Seat Was Made For
První nahrávka na sebe nenechala dlouho čekat. Necelý rok po složení sestavy vychází deathcorové EP „This Is What The Edge Of Your Seat Was Made For“ o celkové stopáži cca osmnácti minut. Pokud se na tento počin koukáme rozumnýma očima, musíme smeknout, co nová, nesehraná kapela dokázala ukuchtit. Malia se nechal dokonce slyšet, že celé album nahrál s rozbitým zesilovačem, aniž by si toho všiml. Až takoví amatéři to tehdá byli. Kolem a kolem – fanoušky si album najde ale nejedná se o nic světoborného.
Count Your Blessings
Pravděpodobně jeden z velkých boomů však kapela zažila s prvním plnohodnotným albem Count Your Blessings z roku 2006. Ačkoliv bylo kritiky přijato asi podobně jako předchozí EP, mezi scene deathcore komunitou se defakto jednalo o modlu. I v těchto dnech vám někteří „true fans“ odpřísáhnou, že právě onu muziku měli BMTH hrát dodnes, aby nebyli s*ačka!
Motorem jejich horské dráhy navíc byla i taková malá nepodstatná stránka. Možná jste o ní slyšeli. Myspace.com. Jo a taky vyhráli Kerrang! Awards za nejlepší novou kapelu. Docela cool na kluky, co začali hrát jako jeden celek teprve dva roky zpět.
Zde se ale dostáváme na jakési rozcestí. Kapely podobného typu byly širší veřejností ignorovány, nebo rovnou nazývány jako „hovadina pro scene děcka“. Mezi tyto hovadiny patřili i nováčci jako například Whitechapel, Chelsea Grin, Suicide Silence apod. Oh boy, jak se kritici pletli…
Suicide Season
Jestli předchozí album někdo nepovažoval za modlu, tak tohle už určite jo! BMTH ukazují, že jsou před většinou deathcorových kapel napřed a udávají směr. Na albu je cítit změna zvuku, která ale onen styl více spekla dohromady. Uznal to i producent Fredrik Nordström, v jehož švédském studiu se album nahrávalo. Ten se zprvu ani neukazoval na nahrávacích sessions, jelikož ho hudba BMTH ani trošku nenadchla. Poté, co však slyšel první nahrávky, a onu změnu zvuku, posadil se na zadek a totálně otočil. Od té doby se angažoval, co to jen šlo.
There is a Hell Believe Me I’ve Seen It. There is a Heaven Let’s Keep it a Secret
V tuhle dobu už bylo všem jasné, že BMTH nehodlají stagnovat. BMTH are here to slay! Album, jehož jméno už nebudu psát znova, se nadále, pomaličku, polehoučku odklání od deathcoru a diváky přivítají více melodické pasáže. Ty se tu krásně snoubí s heavy vokálama Sykese a celé to utváří dojem, že BMTH začli psát své songy opravdu vážně. Dost jim tomu pomohl také nový člen Jona Weinhofen, který osedlal právě post rytmického kytaristy.
Touto dobou už Horizoni hačali na prvních příčkách několika různých žebříčků a jasně tak ukázali oněm „kritikům“, že rozhodně nejsou s*ačkou pro scene děcka.
Sandpit Turtle
A máme tu další milník, možná jeden z největších v kariéře Bring Me The Horizon. Jona Weinhofen byl odejit z kapely, nejspíš kvůli tomu, že nebyl úplně na jedné vlně se změnami, co se v kapele odehrávaly a přišel někdo nový.
Sempiternal totiž pomyslně završil trasnformaci kapely z filthy deathcoru na více posthardcorový, někdy až rockový sound. Dopomohl tomu hlavně hudební mág Jordan Fish, jehož kapela naverbovala na pozici klávesáka a defakto pak fungoval společně se Sykesem jako hlavní stavební kámen kapely, a to i včetně produkce. Ukázalo se, že to byl správný krok kupředu, a Sempiternal tak dostal naprosto unikátní sound a drive, o němž si mohla většina kapel jen zdát. A kdo říká opak, tak kecá, to mi věřte. Jo a Sykes se díky pomoci svých nejbližších a tomuto albu dostal ze závislosti na drogách. Jen tak mimochodem…
That’s The Spirit
Deštníček pokračuje v jízdě, kterou Sempiternal nastolil. Kapela se nadále více přiklání k mainstreamu a slyšíme ve veliké míře výhradně jen čisté, rockové vokály Olivera Sykese. Aranže Jordana Fishe dále povznášejí celkový dojem z kapely, ta útočí dokonce i na rádiová vysílání. A právě zde začíná další riot a staví se velká křižovatka. Jsou tací, co si stojí za názorem, že toto je počátek pádu BMTH, že Weinhofenův odchod zničil kapelu… Samozřejmě, každý má svůj názor, ale nikdo nemůže upřít kapele to, že se ZNOVU vyšvihla o několik let před své vrstevníky, které nechává v oblaku prachu. Značí to i první či druhé příčky žebříčků po celém světě, na kterých se toto album usadilo.
Amo
Když jsem tohle album slyšel poprvé, musel jsem se smát. Pobavila mě hlavně myšlenka na všechny ty velice hlučné kritiky výrazných změn u BMTH. Panečku, jak oni tehdá zuřili! Amo je prostě a jednoduše popík jak sviňa. A zatraceně dobrej. Samozřejmě si tímto získali naprosto jiné publikum, než doposud měli, a doteď to já osobně považuji za jeden z největších kroků, co kdy jaká kapela měla ty koule udělat. Bring Me The Horizon se tak ale dostali znovu na pomyslný začátek. Do dob, kdy je veřejnost brala jako hovadinu. Celé to renomé ochránců tvrdé muziky bylo pryč. Jenže aby něco nového začalo, někdy je nejspíš potřeba hodit pořádný drift někam úplně jinam. A tak za každého nasraného metaláčka získali deset mainstreamáků. BIG WIN!
Music to Listen to~Dance to~Blaze to~Pray to~Feed to~Sleep to~Talk to~Grind to~Trip to~Breathe to~Help to~Hurt to~Scroll to~Roll to~Love to~Hate to~Learn Too~Plot to~Play to~Be to~Feel to~Breed to~Sweat to~Dream to~Hide to~Live to~Die to~Go To
Bring Me The Horizon si právě nasadili jetpack a letí jak sviňa vstříc všem těm sweet sweet číslům, vyprodanejm arénám a totální svobodě po hudební stránce. A to je přesně to, co KAŽDÁ kapela chce, a proč vlastně hraje. Jestli někdo tvrdí opak, tak kecá.
Další album, co vydávají, je ale takovým velkým WTF v celé diskografii kapely. Album, jehož jméno také nebudu znovu psát, je jakousi směsicí podivných remixů, synthů, lo-fi hudby a buhví čeho ještě. Je to vlastně asi to nejdivnější, co z této kapely vylezlo. Co je na tomto albu zajímavé je také to, jak bylo lidmi přijato. Vlastně jsem neslyšel nikoho brblat ani to opěvovat. Všichni si tak nějak řekli „whatever“ a šli dál. Další zajímavostí jsou i spolupráce s interprety, které nikdo nečekal (například Halsey). Koneckonců, jednalo se spíš o experiment, který raději nikdo moc nevytahuje.
Post Human: Survival Horror
Post Human: Survival Horror je krásným utvrzením mých předchozích slov. BMTH si můžou dělat, co chtěji, a fanbase je tak krásně naučená hltat vše, co vytvoří, že nezbývá, než zatleskat. Na albu jsou kousky, za které by se nemuselo stydět ani album Count Your Blessings (samozřejmě že lépe zahrané). Je to vlastně takovej velice povedenej mišmaš všeho, co se BMTH za ty roky naučili.
Nex-Gen
Pokud jste to dočetli až jsem (sorry, nemám žádnou zoomer retenci), je vám jasné, jaké konstanty se objevují v dráze BMTH od začátku jejich tvorby. Hlavní slovo tu má inovace a touha po neustálém posunu kupředu. Myslím si, že na světě není kapely, která by ušla takovou cestu a neztratila na dechu.
Bohužel ale jeden dech přeci jen došel. Jordan Fish opouští kapelu, aby se více věnoval svým projektům. Možná i to zbrzdilo vydání nového alba, na které se fanoušci těší. Z již vydaných singlů je jasné, že kapela jde po cestičce svých předchozích zkušeností, a my jen můžeme spekulovat, čím nás odstřelí tentokrát.
Jistě si někteří z vás všimli, že rocková scéna poněkud stagnuje, a proto jsou kapely jako BMTH zlatem, které je za potřebí si hýčkat. Nejde totiž jen o jejich hudbu, ale zároveň také o support, který Horizoni poskytují mladým umělcům.
A veliká sila této kapely tkví právě v live shows. To prostě chceš vidět na vlastní oči! Třeba na Rock For People, který se blíží zatraceně rychle. Tak na shledanou v pitu.
Napsal: Mejra Drkal