Američtí Nothing More se 6. února 2024 vrátí do Čech koncertem v MeetFactory. Jejich nejnovější album Spirits by klidně mohlo ukazovat cestu modernímu rocku středního proudu, a to nejen kvůli juicy zvuku, který jde s dobou, ale zároveň si stále zanechává jejich typický rukopis. O útrapách a slastech mezinárodního koncertování, o milnících v historii kapely, o společném bydlení s kapelou a samozřejmě o tom monstrózním hudebním nástroji jsme si povídali s kytaristou Markem Vollelungou.
Nothing More fungují už dvacet let! To je opravdu dlouhá doba. Jaké momenty jsou podle tebe milníky vaší kariéry?
Když se zadívám do minulosti, tak bych mezi milníky počítal, když jsme začali tourovat v roce 2005, nebo když jsme si poprvý sami zprodukovali album v roce 2009, to bylo The Few Not Fleeting… Nebo když nás podepsal label v roce 2013, to byla velká věc… O rok později jsme se dostali k mezinárodním koncertním turné, pak jsme byli nominovaní na tři Grammy 2017… A vůbec – ta možnost popovídat si s některými našimi idoly! Třeba dát si pivo s Markem Tremonti bylo pro mě jako kytaristu hustý, stejně jako mít na featu Clinta ze Sevendust, který je jeden z mých kytarových bohů. Slyšet, že Randy Blythe, Sully Erna (z Godsmack, pozn. red.) nebo další tvoji hrdinové jsou fanoušci Nothing More, to je masakr!
Budete dvacet let kapely nějak oslavovat?
To je dobrá otázka. Myslím, že tento rok úplně ne. Máš sice pravdu, že jsme tu už dvacet let, ale cítím, že důležitý byl spíš rok 2005, kdy jsme začali jezdit koncerty, přidal se k nám Dan a dost jsme se dali dohromady. Takže možná v roce 2025 uděláme něco speciálního. A pak určitě v roce 2029, protože to bude dvacet let od vydání The Few Not Fleeting, které ztvrdilo Jonnyho pozici jako našeho zpěváka a taky náš zvuk.
A 2024 to bude deset let od vydání alba s názvem Nothing More…
Wow, máš pravdu. To je taky velkej moment. Nevím to přesně, ale myslím, že prodeje se blíží k 500 tisícům, takže tahle deska bude za chvíli zlatá.
Zavzpomínej na tu dobu před vydáním desky Nothing More. Vy jste spolu tehdy doslova bydleli, že? To si opravdu neumím představit, haha!
Přesně. Tehdy jsme fakt žili a dýchali pro kapelu! Tenhle přístup prostě musíš mít! Jasně, že jsme se hodně hádali, ale soustředili jsme se jen na to posunout kapelu dál a zvládli jsme to! Ale samozřejmě hned, jak to bylo možné, se každý odstěhoval do svého, haha!
Takže bys do společného bydlení už znovu nešel?
Ne, určitě ne na takhle dlouho! Je zábava pobývat chvíli spolu, třeba na pár týdnů. Když nahráváme, tak to vyloženě potřebujeme. Vše je efektivnější. Místo nějakýho sdílení souborů a on-line komunikace se nám pracuje líp, když jsme vedle sebe. Ale né dýl jak měsíc.
Vaše nová deska Spirits je skvělá. A vzhledem k současným trendům je vcelku dlouhá. V době, kdy kapely vydávají klidně jen singly, jste přišli s třinácti stopou deskou, která trvá více než padesát minut. Řešili jste to nebo je vám tohle úplně jedno?
Upřímně, já tenhle přístup mám rád. My jsme vždycky nesnášeli EPčka. Asi na nich neni nic špatnýho, ale častokrát z nich nedostaneš tu správnou uměleckou výpověď. Je to prostě jen pár skladeb za sebou. Pro nás je důležitý, aby bylo jasný, z jakých pohnutek a nálad naše písně vychází a proč vznikly právě tak. My si sice na začátku neřekneme, že píšeme takhle dlouhý album, ale ono se to tak nakonec stane. A kdybys mi řekl, jakým způsobem to teď většina kapel dělá, my to půjdeme udělat úplně naopak, haha!
Jste teď na docela dlouhé tour. Co ti vlastně na tom ježdění po světě přijde nejtěžší?
Je to cliché, ale samozřejmě ti chybí rodina a tvoji blízcí. Tyhle pocity se opakují pořád dokola. Když tour začne, první dva týdny je to skvělý, každej je natěšenej a nikdo nekňučí. Třetí nebo čtvrtej týden si už ale v duchu začneš říkat, že jsi unavenej, přichází blbá nálada a už jsi ready jet domů. Turné, který jsou delší než čtyři až šest týdnů, jsou náročný. A když jedeš třeba deseti týdenní nebo dokonce tříměsíční, tak to je fakt děs.
Deset týdnů, jo?
Jo. Takhle dlouhou tour jsme jeli minulý rok spolu s In This Moment. To bylo strašný, haha, protože to prostě bylo hrozně dlouhý… Ale těch důvodů bylo víc – problémy s autobusem, nemoci, finanční potíže, trable s jednotlivými koncerty, frustrace…
Jak vůbec řešíte to, když někdo z vás onemocní? Určitě není úplně jednoduché jen tak odpískat koncert…
To není. Třeba teď jsme se s klukama bavili o tom, že já se necítím úplně dobře, trochu chraptím, nezpívá se mi nejlíp, na prvním koncertě tour jsem si hodně pohmoždil patu a pořád trochu kulhám. Ale hrát budeme. Nerušíme to. Avšak na minulé šňůře chytila Maria (zpěvačka In This Moment, pozn. red.) covid. A přes to nejede vlak. Tři koncerty se zrušily a jelikož jsme nebyli headlineři, nešlo s tím nic moc dělat, přestože jsme už stáli v klubu a byli připravení zahrát. To nás štvalo. Ono je toho dost, co musíš v tu chvíli řešit. Smlouva s promotérem, vracení vstupenek, náklady… Ale pár koncertů se přece jen podařilo vymyslet tak, že jsme zahráli v menším klubu s trochu punkovějším vibem.
Co je pro tebe naopak nejlepší součástí tourování po světě?
Cestování! Potkávání novejch lidí, nově navázný přátelství… Chtěl bych všem poradit jediné: cestujte! Opusťte svou komfortní zónu. Poznáte, že všechny představy, které máte o lidech z různých částí světa – že jsou špatní, blbí nebo že jsou takoví a makoví – jsou mimo! Jakmile totiž přijedete na nové místo, řeknete si vždy buď “Tihle lidi jsou super!” nebo “Wow, nikdy jsem o tom takhle nepřemýšlel!” nebo “Miluju tohle jídlo!” atd. Takže nejlepší je cestování!
Jak se udržujete fit na turné? Chodíte do posilovny? Z Jonnyho vzhledu je jasné, že cvičí… Jak to máš ty?
Ano, všichni nějak cvičíme. Kluci chodí do posilovny. Já do posilky nechodím, ale můj workout je koncert. Je to velký cardio, ale snažím se to nepřehánět. Doma, mimo koncerty, se věnuju kick boxu a mám o dost přísnější režim. Dan má rád cyklistiku a motocross, Jonny a Ben jsou blázni do jiu-jitsu. Minulý rok na tour s In This Moment si Jonny ošklivě zlomil žebro, až tak, že na třech koncertech musel sedět. Takže necvičte jiu-jitsu na parkovišti přímo před koncertem, není to dobrej nápad, haha!
Musím se tě zeptat na ten váš “Scorpion Tail”! Jak s tímhle obřím nástrojem vůbec cestujete? Dá se nějak lehce složit?
Jasně, tohle byla velká otázka už od začátku. Dá se rozložit na dvě hlavní části. To ale neznamená, že je jednoduchý ho poslat přes oceán. Stojí to hodně peněz. Opravdu hodně peněz!
Ale dnes ho uvidíme, že?
To si piš! Máme ho s sebou. Ale přivézt ho do některých zemí je oříšek, třeba teď do Austrálie. Myslím, že ho tam mít nebudeme. Nemáme tam tak velkou základnu, tudíž si nemůžeme dovolit finanční ztrátu.
A přitom je to vaše “signature” věc!
To máš pravdu. A proto jsme ho vzali s sebou na tyhle festivalový shows, které jsou pro nás důležité. Je to tak velká věc, když si každý řekne “Wow, tohle jsem u žádné kapely neviděl!” Pomáhá nám to odlišit se od ostatních v celém tom moři kapel.
Dočkáme se někdy jeho vylepšení nebo úplně nové verze?
Rozhodně! Dan už ve své šílené laboratoři pracoval na novém nástroji, ale nevím, kdy ho budeme moci představit publiku. Nevím, možná budeme muset hrát už jen na obřích stagích, protože tohle je už fakt velká svině, haha!
Tak to se těšíme! Díky za rozhovor!
Nothing More přijedou 6. února 2024 do MeetFactory. Vstupenky zakoupíš tady!
Rozhovor vedl Jiří Popelka
Foto Klára Vítková
Děkujeme Rock for People