Ahoj! Díky moc za rozhovor. Začnem pozvolna. Jak si užíváš Fajtfest a Česko?
Matt: Je to skvělý! V Praze jsme byli tak měsíc a půl zpátky, takže je super být zpátky. Zatím jsme neměli moc času se porozhlédnout, protože jsme se sem dostali asi před dvěma hoďkama, všichni jsme unavení, sotva jsme spali, ale stálo to za to. Jeli jsme skrz krásnou krajinu, takže jsme se kochali.
Na vaším posledním EP „Lowest form of animal“ máte písničku, na který se podílel i Scott z kapely Terror, zvanou „Swan song“. S textem „To all the ladies working Iowa 80 selling pussy to the chrome on the interstate Living hard lives, working long nights“ naráží na dost specifické téma. Jak jste s touhle písničkou přišli a proč jste si vybrali zrovna tohle téma?
Matt: Tahle písnička byla zvlášť náročná. Mluvíme o „Iowa 80“, což je největší kamionová odpočívárna v USA. Tím jak tourujeme, hlavně po Státech, tak vidíme hodně šílených věcí. Takže jsme to použili, abychom shrnuli jak temnou cestu hodně žen prožívá, přitom se snaží si jen vydělat. Samotný text je celkem drsný, ale je to reálná věc, kterou se dost lidí rozhodne ignorovat, přitom je to realita pro hodně lidí. Nejen ve Státech, ale i po celém světě. Slyšeli jsme osobní příběhy, které se kolikrát týkaly i našich rodin, takže nás to celkem zasáhlo. Někdy to opravdu může být blízko domova, nebo to může být někdo vám blízký, kdo spadne do této závislosti, nebo je obětí sexuálního obtěžování apod. Je důležité o tom mluvit.
Váš poslední single „Theory of Mind“ byl neskutečnej. Je tenhle banger nápovědou na nové album? Nebo byste radši znovu něco kratšího jako EP? Navážete na vaši předešlou tvorbu, nebo zkusit experimentovat s novýma prvkama?
Matt: Ještě nevím. Ono všechno, co děláme a vydáme, je tak trochu navazující na předešlou tvorbu a vše postupně budujeme na základech z předešlých nahrávek, nikdy nejdeme do velkých šíleností. Ale abych byl upřímnej, rádi bychom udělali další EP. Vydali jsme tenhle single vlastně jenom proto, že máme větší volnost v tom, co zrovna vydáváme, než jsme dřív měli. Je to celkem doba, kdy jsme naposledy jenom tak vydali jeden song. Takže jsme se rozhodli něco sepsat, vydat to a vyšlo to úžasně.
Tourovaní může být zdlouhavé a každý má jiné zážitky a zkušenosti. Máš nějakou oblíbenou část a naopak něco, co tě na tom štve nejvíc?
Matt: Oblíbenou částí jsou určitě samotné shows a možnost pobýt aspoň chvíli na různých místech, po kterých tourujeme. Tohle všechno stojí za ty negativní věci, se kterýma se asi každá kapela setkává. Samotná šance vlézt na to pódium ti dokazuje, proč tohle všechno vlastně děláš. Ale jak říkáš, jsou tu i negativa, jako třeba být daleko od domova, rodin a přátel. Náš kytarista má malou dcerku, našemu basákovy se brzy dcera narodí, takže každý z nás je teď v jiných fázích života. Být daleko od domova je fakt asi opravdu tou nejhorší částí. Každopádně jakmile začneme hrát, vzpomeneme si, proč tohle děláme, a je to taková facka do reality, že to vlastně za to všechno stojí.
Na jakou písničku jsi nejvíc pyšnej?
Matt: Pravděpodobně „Boomslang“, protože ze všech písniček, co jsme kdy napsali, tak si myslím, že tahle má nejvíc co do sebe. Je to solidní song tím, že to pořád zní jako my a zároveň jako něco, co bychom běžně napsali. Ale zbožňuju ji hrát živě. Skvěle se hodí na závěr setlistu, protože je to fakt nabitej song a lidi sami od sebe šílej, rozjížděj neskutečný mosh pity…
Jak přijdete na nápad na novou písničku? Je to něco, o čem třeba dlouho slyšíte a následně se o tom rozhodnete napsat, nebo je to random nápad?
Matt: Záleží. S textem je to většinou to první. Delší dobu nad tím přemýšlíme a pak to dáme dohromady. Ale pokud jde o samotnej track, tak je to celkem random. Takhle jsme napsali i naše poslední EP. Všichni jsme se sešli ve studiu, sedli jsme si a beze slova začal každý z nás něco sepisovat a vymýšlet. Pak jsme to splácali dohromady a vlastně to znělo skvěle! Je to náš styl.
Co říkáte na letošní line up na Fajtfestu? Chybí vám tu nějaká kapela?
Matt: My většinou bereme každého, kdo by s náma chtěl tourovat, nejsme nijak vybíraví. Je fajn, že tu jsou s námi Unity TX, jelikož pochází, stejně jako my, taky z Texasu. Znám spousty podobných kapel z Texasu, co by sem rády přijely, ale bohužel se do Česka jen tak nedostanou.
Přijeli byste rádi i další rok?
Matt: Určitě! I kdyby jen tak, já vím, že tenhle rozhovor je jen audio nahrávka, ale kdyby každý mohl vidět ten výhled, jaký máme my z vrchu tohohle kopce… je to nádhera! Tohle místo je fakt úžasný. Zas tak často neopouštíme Státy, aspoň ne tak často, jak bychom chtěli, hlavně když máme tuhle kapelu už nějakou dobu. Takže každé šance, která se nám naskytne, abychom mohli cestovat a navštěvovat další místa nebo objevovat svět, se moc rádi chytneme. Dnešek je pro nás i dost speciální tím, že je to poslední noc naší tour!
Většiny kapelních začátků vypadaly tak, že se parta lidí rozhodla dělat společně hudbu. Kde byla vaše úplně první show, jak moc dobře si to pamatuješ?
Matt: Ty jo… to už je doba. To bylo ještě když jsem byl na střední, druhý semestr mého posledního roku. Zbývalo mi asi 6 měsíců do odmaturování. A v tu dobu jsme měli takovou první show. Bylo to malý městečko, nedělo se tam moc koncertů a akcí, takže se to dokonce i vyprodalo a byla to skvělá show. Nikdy na to nezapomenu, je to doteď jeden z mých nejoblíbenějších koncertů, co jsme hráli a kdybych věděl, kam až se dokážem posunout a kam se dostaneme… je to úžasnej pocit. Nikdy jsme ani nečekali, že bychom se jako kapela dostali přes hranice. Prostě dostaneš šanci, po ní další, na to další a než si to uvědomíš, tak hraješ po celé Evropě a Spojeném království, dvakrát třikrát do roka, což je až neuvěřitelný
Asi všichni víme, že metaloví fanoušci dokážou na koncertech pořádně rozjet kotel, až je to někdy i nebezpečný. Byl někdy moment, kdy jste si řekli „Hele tohle je fakt přes čáru“?
Matt: Hele jo! Zrovna na jedné z našich posledních tour, kterou jsme dělali po Státech. Tam byl chlápek, kterej byl v celkem divokým moshi, nějak se tam praštil, nebo někdo ho praštil, a narazil hlavou na schod… tak moc, že museli vytáhnout mop a normálně to vytřít. To bylo asi nejhorší, co jsem kdy viděl. On mi dokonce napsal, pár týdnů po show: „Čau, já jsem ten týpek, co si rozjebal hlavu“, protože jsme mu aspoň dali nějakej merch, když byl v sanitce. Pak mi i poslal fotku té rány, která byla od jeho obočí, přes spánek, až dozadu kolem hlavy. Bylo to celkem nechutný, protože to byla fakt hluboká rána. Takže jo… tohle bylo i na mě moc. Naše shows nejsou většinou moc crazy, ale pokud musíš vytáhnout mop, abys utřel krev po fanouškovi, tak to není úplně skvělý.
Petra Závišová
Krom muziky jsi i barber a viděla jsem, že ses nedávno dal taky na tetování. Jak to jde? Máš vůbec nějakej volnej čas?
Matt: Jde to skvěle! Naskytlo se mi dost různých příležtostí, které jsem tak nějak dostal skoro až na stříbrném podnose, tak jsem se jich chopil, protože proč vlastně ne. Už nějakou dobu mám licenci na barbera a zrovna nedávno jsem si udělal i tatérskou. Vždycky jsem miloval učit se nové věci a zrovna to tetování mě fakt baví. Ale právě, nemám skoro žádnej volnej čas. Dojdu domů a vrhnu se hned na práci. Plánuju začít s tím, že jeden den budu vždycky v barber shopu a zbytek týdne budu tetovat. Většinou pracuju až moc, i když jsme zrovna na cestě někde na tour. Vlastně to máme s klumama stejně, všichni až moc dřeme. Ale ta tvrdá práce se někdy vyplatí.
Představ si, že bys měl neomezenej rozpočet. Jak by vaše show vypadala, koho byste rádi přizvali?
Matt: Vždycky rád hraju doma v Texasu, ale to by bylo moc jednoduchý. Myslím, že by bylo skvělý hrát nějakou rockovou a metalovou show v Tokiu. V Japonsku jsme byli jen jednou a byl to úžasnej zážitek. Vybalit to někde uprostřed Tokia a pořádně to rozjet. Měli bychom pořádnou světelnou show, hrozně moc různých pyro srandiček a ohně. No a přizvali bychom si asi skupinu co se jmenuje „Left Behind“, jsou taky z Texasu. A možná vlastně i pozvali všechny naše kamarády z kapel apod. Ale pak už by z toho byla asi jenom jedna velká párty!
Rozhovor: Petra Závišová
Foto: Nina Vocelová