1. DEN
Rok s rokem se opět sešel a mocný Brutal Assault opět zaujal své místo v našich životech, kterým dodal zase trošku jiného rozměru, plného tvrdé hudby.
První den tohoto skvělého festivalu byl ve znamení černých mračen a sloupů vody, které se linuly z oblohy. K večeru se však matka příroda umoudřila a slunce ukázalo paprsky, které zatím stále trvají, a doufejme, že budou, dokud poslední noha neopustí josefovskou pevnost.
I přes to, že nás odpolední hodiny odrovnávaly vedrem, s příchodem Fit For An Autopsy, kteří nás na půdě Josefova přivítali, jsme to hodili za hlavu. Osobně jsem od nich očekávala dost – dobrou show, energii, zvuk, nebo i samotný setlist, a toho se mi i dostalo. Nabušený koncert mi samotné přinesl i husinu a od začátku do konce atmosféra davu nepoklesla. Mohli jsme slyšet hlasové rozpětí, kterým byl skromný zpěvák obdařen, a velmi dobrý výkon zbytku kapely. Fanoušci stáli až k druhému pódiu a nezaostávali s pozitivní reakcí na skvěle odvedené šílenství na stagi. (Péťa)
Po nemalé pauze na doplnění energie jsme se znovu sešli u Sea Shepherd stage na Bleed From Within. Sympaťáci se skotským přízvukem nám ukázali, že i přes to, že Česko navštěvují poměrně často, tak stále mají čím překvapit. Dali dohromady divočinu, která všechny pohltila natolik, že nebylo vidno člověka, který by se do rytmu aspoň trochu nezapojil. Zrovna v den jejich setu vydali i úplně nový singl „The Will To Resist“, jenž jsme měli čest slyšet mezi prvními, a musím říct, že kluci opět nezklamali. (Péťa)
V čele s charismatickým Calebem vlítli na pódium američtí Beartooth. Toto uskupení má před sebou vydání nového alba „The Surface“, které slibuje odlehčenou a pozitivní náladu. S lehkostí také probíhala celá show, ve které zazněly, jak nové singly, tak starší věcičky. Caleba lze obdivovat ohledně jeho entusiasmu a zapálení pro vystoupení, které se určitě, jako festivalová premiéra v Česku, povedlo. (Vendy)
Pro německé Heaven Shall Burn jsou naše kotliny dobře známé a jsou pro ně také místem, kam se velmi rádi vrací. A pevně věřím, že se netěšili jenom hudebníci samotní, ale i mnoho dalších fanoušků. Na HSB mám ráda to, že se stále drží svého vlastního stylu, na nic si nahrají a dělají hudbu prostě, tak je baví. Dočkali jsme se standartního koncertu, jehož drive nás drtil od začátku do konce. Neustále se dunivě valící bicí, útočné riffy, spousta energie, která se nikdy nezastaví. Němci opět předvedli nabušenou show, ve které si každý fanoušek, ale snad i nově příchozí, přišel na své. (Vendy)
Obscure stage ovládli oblíbení angláni While She Sleeps. A musím říci, že mě sejmuli hned od začátku… Oproti jejich poslednímu vystoupení ve Fóru Karlín, zde bylo výrazné zlepšení v oblasti zvuku, který byl krásně sytý a celistvý. Uměli to i s publikem a celá mašinerie od začátku do konce šlapala, tak jak má. Neobjevilo se ani jednou slabé místo, ani jeden moment, kdy bych přemýšlela nad tím, jestli svou pozornost nepůjdu věnovat jiné kapele. Byla jsem naprosto pohlcena. (Vendy)
Na konec úvodního dne jsem si dopřála i tajemné Heilung, kteří byly jakýmsi vítaným odpočinkem, zjemněním a ponoření se do vrstev dávné historie a mystična. Němci jsou ale zrovna tou kapelou, u které opravdu hodně záleží, jestli hraje v klubu nebo na venkovním festivale, a také na tom, kde zrovna stojíte. Já bohužel nevychytala lepší místo, než skoro na konci crowdu, a do vystoupení jsem se nevcítila, jako do klubového koncertu. Heilung totiž nejsou jenom hudebním tělesem, ale i teatrálním útvarem. Nebyla jsem však schopna dohlédnout až na pódium, kde se celé magické dějství odehrávalo ve formě tanců a rituálů, proto jsem byla ochuzena o polovinu zážitku. Ze strany kapely však bylo vše naprosto v pořádku, posíleni vůli starých bohů, předvedli opět perfektní výkon. (Vendy)
2. DEN
V areálu jsem se vyskytovala hned od dopoledne, proto se mi poštěstilo vidět i úplně první útvar, který hrál na hlavních pódiích. Shodou okolností to byli hardcoroví američané Capra. Nikdy předtím jsem o nich neslyšela, ale jak se říká, hned na první poslech mě zaujali. Jejich hutný zvuk, plný naštvaných riffů a ještě útočnějších vokálů od frontwoman, mě celkem chytl. Rozhodně jim dám šanci a poslechnu si jejich nahrávky. (Vendy)
O dav nebyla ošizena ani deathcorová senzace Signs Of The Swarm. Nebylo znát, že je stále brzy na to, abychom viděli velké davy lidí a samotní kluci ocenili, kolik fanoušků se na jejich peklo sešlo. Drsné mosh pity, crowdsurfing, nebo circle pit, ani o jedno jste při tomhle vystoupení nepřišli. Šlapalo jim to od začátku do konce a byla radost vidět nadšenost fanoušků. Pár songů jsme mohli slyšet i z jejich nejnovějšího alba „Amongst The Low & Empty“ a jsem za tu šanci ráda. Byla to jejich premiéra na Brutal Assault a my tak doufáme, že se poštěstí je vidět znovu! (Péťa)
Odpolední program zahrnoval i fenomenální Ingested, kteří nás rozhodně nešetřili. Jejich vokalista nám dokázal s jakou lehkostí dokáže mít neskutečnou variaci v hlase. Celý set mě bavil a osobně je beru jako jeden s highlightů dne. Pokud se vám nepovedlo je zachytit na Brutal Assault, určitě nepropásněte šanci vidět je v říjnu, kdy se tu zastaví při jejich další Evropské tour. (Péťa)
S britskými Malevolence jsem se setkala již po několikáté. Jejich mix hardcoru a metalcoru mě nijak zvláště neodpálil z bot, možná také proto, že kapela zatím hraje stále to stejné. Kluci se však drží standartu svých vystoupení a musíme jim nechat, že vždy předvede energickou show plnou mosh pitů a můžeme vidět snahu, která se dere z upřímného zapálení do toho, co dělají. (Vendy)
Shadow Of Intent snad představovat nemusíme. I podle toho vypadalo obecenstvo, které se sešlo, aby vidělo bordel, který tahle parta rozpoutala. Frontman Ben Duerr nešetřil ukázkou jeho hlasových technik a osobně ho považuji za jednoho z nejlepších vokalistů. Byla poznat radost, když hudebníci spatřili nadšené obličeje fanoušků a vyjádřili i nekončící vděčnost. Samotné představení nemělo žádnou chybu a mám pocit, že se snad už nemají kam posouvat. Dosáhli perfektnosti snad v každém prvku. (Péťa)
Dobrými jmény to ale rozhodně nekončí. Svůj šarm nám předvedli ukázat i Brand Of Sacrifice z Kanady. Orchestriálními prvky, stoprocentním nasazením a nekončícím talentem vás dokázali vtáhnout do toho šílenství, jenž na stagi předváděli. „Between Death and Dreams“ je jejich nejnovější EP a živě jim to šlo stejně tak dobře, jako samotná nahrávka, s troškou většího prostoru na show. Myslím, že lepší přivítání fanoušků se jim na jejich první ročník strávený na Brutal Assault nemohlo dostat. (Péťa)
Brazilská Sepultura je už jakousi legendou a neexistuje snad nikdo, kdo by je neznal. Jejich exotický thrash s nádechem kultury Jižní Ameriky je opravdu lákavý, a to i pro ty, kteří by normálně o tento styl nezavadili. Mám kapelu naposlouchanou ze svého hudebního mládí a poslední album, které jsem si poslechla bylo „Machine Messiah“ z roku 2017. Když však jejich jméno vidím na line-upu nějakého festivalu, neodolám, a alespoň pár skladeb si musím jít poslechnout. A ani nyní, jsem nebyla zklamaná. Kapela takové velikosti vás svým výrazem prostě „praští do ksichtu“ a donutí vás se pohybovat do rytmu, ať chcete nebo ne. Zejména při největší hitovce „Roots Bloody Roots“ se mi vařila krev v těle. A myslím, že nejenom mně. (Vendy)
Dávno pryč jsou také ty doby, kdy jsem žrala In Flames. Jejich nová éra, kdy začalo docházet k výrazným změnám v jejich stylu, už pro mě nebyla tím pravým ořechovým. Slyšela jsem jenom část vystoupení, ale rozhodně jsem se nenudila. Švédové hráli energické věci, plné spletitých a melodických riffů. Andersova barvu hlasu je nezaměnitelná a je jedním z výrazných prvků, podle které umělce poznáte. I když možná z vokální stránky nebylo vše úplně přesné, i přesto jsem si vystoupení užila. (Vendy)
Spontánně jsem se rozhodla, že zavítám na Octagon Stage a dám si nějaký ten black metal. Po značném prodíraní davem jsem si tak našla skromné místečko na montrealské Spectral Wound, kteří mě zhypnotizovali. Drží se sice spíše tradičnějšího blacku, ale jdou cítit i modernější vlivy. Především mě dostalo zběsilé tempo, dokonale vyvážené melodickými pasážemi a útrpnými screamy. (Vendy)
Z posledních sil jsem zvládla alespoň část Carpenter Brut. Hned od začátku mě mrzelo, že tento interpret nebyl na programu trochu dříve. Přišlo by více lidí, a já bych měla více energie je vidět celé. Já si to totiž zamilovala. Tento dark synthwave umělec vše neuvěřitelně rozproudil a osvětlil festival zase něčím odlišným, nevídaným. Do téhle party pozvali každého přihlížejícího. Temné, kytarové disco pořádně dunilo a svými pestrými melodiemi kde koho roztančilo. (Vendy)
Text: Vendy Jobová & Péťa Závišová
Foto: Pavla Dolanská
