Letošní úžasný ročník Rock for People vyvrcholil velkolepou hypnotizující podívanou britských Muse, tedy největším koncertem v historii festivalu. Výteční byli také Nothing But Thieves či Nothing More a zahambit se nenechali ani Bury Tomorrow, The Hara nebo Nova Twins.
Ještě, než se pustíme do komentáře konkrétních vystoupení posledního dne, musíme na pár řádcích vzdát hold organizátorům festivalu. To, co se před pár dny v Parku 360 odehrálo, byl nejen největší, ale hlavně asi ten nejlepší ročník Rock for People za hodně dlouhou dobu. Jako by do sebe tentokrát všechno strašně dobře zapadlo! Výběr kapel za celé čtyři dny byl opravdu rozmanitý a dobře poskládaný, i mezi českými zástupci se odehrála řada pozitivních překvapení a, až na pár výjimek, panoval všude skvělý zvuk. Areál se podařilo vyňuňat do krásy, došlo i na jeho rozšíření a doprovodných aktivit a easter eggů bylo nesčetně: AZ Kvíz, autogramiády, debaty, spousta secret shows, DJs, stand-upy, Terapie sdílením live, Pukec a jiné herní koutky, stánky neziskovek, Playstation zóna, Táborák stage, kadeřnictví, burleska, drone show, fire show, on-line výzva s cibulí, tradiční focení ve zvířecích kostýmech, kytarový feat ředitele RFP Michala Thomese během vystoupení Vypsané fixy a spousta další zábavy. K tomu připočtěte obrovskou nabídku občerstvení včetně cisteren s pitnou vodou přímo v centru dění, čisté prostředí, funkční appku s aktuálními informacemi a další klady a rázem se ocitáte téměř ve snovém světě, ve kterém krutou realitu všedního dne připomínají snad jen vysoké ceny. Ty když odmyslíme, máme tu perfektní festival, ze kterého se nám nechce domů!
Bury Tomorrow jsme tenhle rok viděli už potřetí a ani tentokrát jim nechyběl šmrnc s novým line-upem, který přidal spoustu zajímavých elementů do jejich hudby. Danova agresivita na stagi přidala celému setu větší intenzitu a dokázala fanoušky konečně pořádně rozproudit i poslední náročný den, kdy se každý ještě snažil držet na nohou.
Nova Twins byly prostě pecka. Takový dva divoký elementy, kterých je všude plno, dokonce i na největší stagi festivalu! A jejich skvělý zvuk je vlastně taková signature věc, kterou si velmi pečlivě střeží. Velký palce nahoru!
Poté, co kvůli nemoci odřekli svoji účast hvězdní Incubus, přišla velká chvíle pro The Hara. Britská rocková trojka na vlnách glamu přetavila tuhle obří příležitost ve svůj velký úspěch. Jejich diblíkovství si získalo stovky nových fanoušků, ačkoli po hudební stránce se prozatím o nic převratného nejedná.
Nothing More, to je nekompromisní moderní rock, obří hlasový fond zpěváka Jonnyho Hawkinse, skladatelská síla i sofistikovanost a v neposlední řade i naléhavost, která vás chtě nechtě vcucne a vyplivne až na samotném konci každé z poměrně dlouhých písní. A vám zůstane jen otevřená pusa… Přesně takhle to probíhalo!
Se změnami v harmonogramu dostali Nothing But Thieves možnost odehrát koncert delší, než bylo původně v plánu, a my jsme za to byli velmi rádi. Ukažte na člověka, který se nezamiloval do jejich velkých melodií podávaných s upřímností a intimitou podmanivého zpěvu frontmana Conora Masona. Každý tón jeho hlasu s sebou nese vrchovatou dávku charisma. Tahle kapela se jednou zapíše do historie rocku velkým písmem.
A závěrem pár slov k vystoupení Muse. Perfektní, velkolepé, ohromující, hudebně i vizuálně dokonalé, místy nečekaně tvrdé, jindy zas křehké, zkrátka obdivuhodně dynamické. Ale rovněž jaksi nadčasové, nostalgické a dojemné. V každém případě nezapomenutelné. Tklivá Madness mi v hlavě bude znít ještě dlouho. Stejně tak závěrečná Kings of Cydonia s ohňostrojem, který jen stvrdil ten okamžitý pocit, že celé ty úžasné čtyři dny festivalu směřovaly k této výjimečné chvíli. Chvíli, ve které nám došlo, že jsme my a dalších sedmatřicet tisíc fanoušků společně na letišti u Hradce Králové prožili něco mimořádného.
Text: Jiří Popelka / Matty Vaněk
Foto: Klára Vítková (Muse: Petr Klapper)
