Solidně zaplněný pražský klub Underdogs letos v květnu prokázal, že švédská kapela Aviana u nás své fans rozhodně má. A po všech těch nedávno vydaných singlech, které nakonec v září utvoří album Corporation, jich bude nadále přibývat. I proto jsme rádi, že nám ještě před vystoupením věnoval sympatický frontman Joel Holmqvist pár minut k rozhovoru. Ačkoli mě ze začátku upozornil, že potřebuje dodržovat určitý hlasový klid, rozmluvil se nakonec natolik, že jsme stihli probrat nejen nové skladby, zběsilý pocovidový booking nebo spolupráci s českým producentem Vojtou Pačesným, ale také mizernou situaci na švédské scéně nebo Joelův pohled na současné trendy v metalcoru.
INTERVIEW
Joeli, jak se máš a jak jde tour?
Jsem v pohodě, i když mám trochu unavené hlasivky. Od začátku tour jsme zatím neměli volný den, takže se teď snažím šetřit co nejvíce sil. Jinak tour je zatím opravdu skvělá. Od roku 2019 až do teď jsme nejeli žádnou šňůru, takže jsme teď nevěděli, co očekávat. Je úžasné pozorovat, že na nás chodí hodně lidí, kteří se skvěle baví, tančí a moshují. Málem jsem zapomněl, jak takovej skákající dav vůbec vypadá, haha. Je to výborný pocit.
Zdá se snad, že se po covidové pauze daly akce konečně do pohybu, ale i jako fans si nemůžeme nevšimnout, že je situace poněkud hektická. Dochází pořád k přesouvání nebo rušení koncertů, například z důvodu vysokých nákladů nebo logistických problémů. Ovlivňuje to nějak i vaše fungování?
Určitě. Teď například tím, že dostáváme nabídky na hraní na poslední chvíli, které nemůžeme vzít. Hodně agentů teď bookuje kapelu na koncert, který je třeba už za týden. To opravdu nemáš čas na promo a například vyřešení logistiky. Je to škoda, protože dřív se řeklo „Yes, pojďme do toho, bude sranda!“, ale dnes je to daleko víc otázka peněz. Můžeme si takovou show dovolit? A může si promotér dovolit nás? Je to vopruz, dřív se to nemuselo tolik řešit a byla to větší zábava…
Takže daleko víc přemýšlíte nad tím, jaký koncert vezmete a jaký ne…
Přesně tak. Dřív bylo běžné bookovat akce na rok a půl dopředu. Teď to každý chce dohnat, ale není to domyšlené. Naštěstí ta dnešní show je zabookovaná asi už alespoň 6 měsíců, takže je to safe. My už teď uzavíráme booking na rok 2023, tedy tak, jak to má být. A tahle naše tour je trochu „pokus omyl“, kterej ale zatím vychází výborně!
Všímáš si nějaké další věci, která je nyní jinak, třeba daleko lepší, než jaká byla před covidem?
Určitě je tu větší zápal diváků, protože ty koncerty tak dlouho stály a oni na ně teď po dlouhé době opravdu chtějí přijít, zapařit tam, popovídat si. Já osobně to mám stejně, tolik mi koncerty chyběly, a to nejen naše, prostě jakékoli! Co se týče nás, myslím, že jsme za tu dobu už zapomněli, jaký to je jet na tour. Spaní je na hovno, vstáváš brzo, abys jel dál někam daleko, jíš jenom u McDonald‘s… Mimochodem váš McDonald’s je úžasnej!
Asi jo, v porovnání s jinými zeměmi…
Jasně, je to furt shit, ale je to fakt dobrý. Hodně nás to překvapilo. Každopádně, myslím, že je před námi ještě dlouhá cesta k návratu do stavu před covidem. Ale lidi jsou nadšený a dokud to tak je, jsem nadšenej taky!
Aviana za poslední dobu vydávala singly zhruba každé tři nebo čtyři týdny. Release alba Corporation máte naplánovaný na srpen (nakonec vyjde 16. září, pozn. red.), ale zdá se, že jste už teď vydali většinu skladeb právě jako singly, je to tak?
Ano. Rád bych to album považoval spíš za kolekci singlů. Když nešlo jezdit a koncertovat, chtěli jsme psát hudbu a zkusili jsme to prostě jinak. Začali jsme se soustředit na každý song zvlášť… Byla to ale opravdu velká a hloupá chyba, haha, protože jsme museli ke každýmu singlu točit videoklip. Do každé skladby musíš najednou vložit spoustu času a úsilí. Samozřejmě je to fajn dát každé písničce pozornost, kterou si zaslouží, ale je to najedou daleko víc práce. Doufám, že nebude další pandemie, protože bychom to asi udělali znovu, haha… Osobně mě baví vydat třeba 4 singly k albu a pak vyhodit celou desku, ale my jsme tentokrát byli ve fázi, kdy jsme neměli hotový celý materiál k vydání. Naopak ty skladby vznikaly postupně a postupně jsme je také vydávali. Pro fanoušky tohle funguje skvěle, mají vhled do každé skladby zvlášť, ale pro nás to byla kupa práce a peněz navíc. A dalším důvodem, proč jsme šli touto cestou, bylo co nejlépe a nejvíce odpromovat naší novou image s maskami.
Ale i přes všechno úsilí se vám to vyplatilo, že? Vydávat každý singl zvlášť vám přineslo více pozornosti a taky lepší čísla na streamovacích službách…
Ano, i našemu labelu se to samozřejmě zamlouvalo, protože to přilákalo více lidí na jejich kanály. Z tohohle pohledu to funguje náramně.
Všeobecně se ví, že spolupracujete s talentovaným českým producentem Vojtou Pačesným. Jak jste s touto spoluprací spokojení?
Jsme neuvěřitelně spokojení. Vojta je mega talentovanej. Jeho mindset při práci se skladbou je podle mě přelomový. Přemýšlí nad věcmi úplně jinak než všichni, se kterými jsem doposud pracoval. Kontaktoval mě někdy v roce 2019. Poslal mi nejdřív pár demáčů, který byly doslova reálně hlavně breakdowny, haha, a na který jsme pak napasovali strukturu metalcorové skladby. Ale znělo to fenomenálně! Jeho breakdowny mi vždycky urvou koule. Jsou strašně zábavný a tvrdý as fuck! Je to blázen a je taky hrozně sympatickej. Každopádně jsme si společně sedli a postavili jsme od začátku novej Aviana sound. Pracoval s námi na všech posledních skladbách, a nakonec jsme snad využili asi všechna ta dema, které nám poslal. Fakt jsme rádi, že s ním spolupracujeme.
Co je teď podle tebe v metalcoru nejvíc trendy?
Poslední dobou vnímám jako trend ten typ produkce, kterej dělají Eskimo Callboy… Vlastně už se jmenují jinak, že jo? Electric Callboy! Prostě takovej ten „německej party underground hardstyle“ zvuk! Já sám bych nic takovýho netvořil, ale je to trendy jako blázen. Oni hrajou tak velký koncerty! Mají vyprodáno každej večer. Předtím frčel zvuk Architects a Northlane, teď je to tenhle party sound. Každopádně já zas tolik metalu neposlouchám, jedu spíš pop, klidně Justina Biebera a podobně. Ale když EC začali produkovat tohle, hned jsem si toho všiml… Je strašně zábavný to poslouchat!
Jaký současný kapely jsou pro tebe inspirací?
Hmm, například Spiritbox jsou bezvadný a hrozně šikovný. Pořád poslouchám Architects, i když změnili svůj zvuk…Co říct dál, ty jo? Poslouchám toho tolik a na scéně je teď obrovské množství výtečné hudby… Spousta našich kamarádů v kapelách produkují top věci. Hrozně moc fandím švédské kapele Noija. Jsou to výborný kámoši a píšou tak dobrou hudbu! Pochází z oblasti, kde se mluví fakt divným přízvukem, haha, ale ta hudba je tak dobrá, že jí poslouchám klidně každý den. Znáš Normandii?
Jasně!
Zní vlastně podobně, je to hodně pop rockový.
Když už se bavíme o skandinávských kapelách, chci se zeptat na tamní scénu. Pokaždé, když se bavíme s kapelou ze Skandinávie, ať už to jsou Imminence, Atena nebo Normandie, vždy tvrdí, že je metalcorová scéna v těchto zemích slabá. Jak se na to díváš ty?
Je vlastně skoro mrtvá. Je to k zbláznění. Ve Švédsku ta scéna umřela někdy okolo 2012. Udělat ve Švédsku podobnou klubovou show jako třeba dnes v Praze skoro nevyjde. Ale Švédové jsou prostě takoví. Radši si řeknou, že si ty singly můžou pustit na Spotify a nemusí kvůli nim chodit na koncert. Jsme zaseklí. Ale nedávno se nám společně s Imminence podařilo vyprodat v Göteborgu a Stockholmu kluby pro 400 lidí, což nás teda fakt překvapilo. Asi to bylo spojený s koncem covidu, kdy lidi chtěli najednou přijít na nějaký koncert. Připadalo nám to jako v Německu, kde bývá narváno a lidi se tam odvážou…
Německo je v tomhle ohledu fakt vděčnou zemí…
Miluju Německo! Když ale do Švédska přijedou třeba Spiritbox nebo nějaká podobná kapela, tak klidně vyprodají klub pro 300 lidí. Ale když jde o švédskou kapelu, lidi prostě nechtějí přijít, protože to je švédská kapela. Je to pěkně divnej a podělanej způsob myšlení, ale snad se to už začíná zlepšovat. Dřív například kapela ADEPT jezdila po všech možných malých městech pořád dokola a docela jim to šlo. Zkusili jsme teď něco podobného a zahráli v pěti menších městech v klubech pro 150 lidí. A přišlo aspoň těch padesát lidí. No, ve Švédsku je to těžký.
Je to zvláštní, protože u nás třeba Normandii nebo i vás vnímáme jako větší jména. A třeba Imminence jsou dnes opravdu velkou kapelou…
To jsou prostě ti Švédové… Jsme nudný lidi a nebaví nás hudba, haha… Né, dělám si srandu… Ale fakt nevim, proč to tak je. Když jsme vymýšleli ty společné koncerty s Imminence, museli jsme je přemlouvat, aby do toho s náma šli. Až tak moc tomu sami nevěřili. Tvrdili, že Švédsko pro ně není cílovka. No, a nakonec to skončilo tak, že po obou koncertech říkali: „Wow, musíme po Švédsku jezdit víc!“ Povedlo se to.
Třeba se vám podaří prolomit ledy…
Přemýšlíme nad tím, ale Švédsko je hrozně velká země a Švédové chodí na koncerty jen o víkendu. Takže se nemůžeš s kapelou sbalit na tři týdny a vyrazit na velkou tour. Takhle to u nás nechodí. Je to na prd, ale tak to je.
Být v kapele, tedy v poměrně úzkém kolektivu se čtyřmi dalšími lidmi, není žádná jednoduchá záležitost. Jaká je vaše motivace vydržet spolu, jezdit v malé dodávce po světě a večer co večer hrát shows?
Odpovím otřepaně, ale je to prostě vášeň! Životní styl! Jednou se do toho ponoříš, začneš jezdit po světě, kde každý den potkáváš nové lidi, a jakmile se vrátíš domu, strašně ti to chybí. Víš, že musíš co nejdřív zase vyrazit na cestu. Je to výjimečný pocit. A to i přes to, že je to často složitý, protože se nevyspíš, pořádně se nenajíš a každý den tě může přepadnout panika. Ale zároveň zažíváš pocity štěstí. Víš co, dovolenou většinou proležíš na pláži, kde se s nikým nebavíš. Tour je naprostý opak. Tady se s lidmi seznamovat musíš a v tom je právě ta radost.
Rozhovor vedl Jiří Popelka
Foto: Nina Vocelová
Děkujeme BrainWave Production!