LENNY KRAVITZ

Ve středu 12. března 2025 vystoupil v pražské O2 Areně americký zpěvák a multiinstrumentalista Lenny Kravitz v rámci svého turné Blue Electric Light Tour, jímž podporuje své nové album Blue Electric Light. Předskokanem pro tento večer byla afrobeatová formace Seun Kuti & Egypt 80.

Seun Kuti, nejmladší syn legendárního afrobeatového pionýra Fela Kutiho, pokračuje v odkazu svého otce jako lídr kapely Egypt 80. Jejich vystoupení jsou známá energickou hudbou, která kombinuje tradiční afrobeat s moderními prvky a často i politickými poselstvími. V kombinaci s rockerem Kravitzem ale jejich jednoduché a repetitivní motivy působily poněkud nepatřičně, což bylo vidět i na publiku, které příliš energie a nadšení neprojevovalo.

Přestože nebylo zcela vyprodáno, O2 Arena byla zaplněná velmi slušně s výjimkou několika míst ve VIP zóně vpředu a v nejvyšších tribunách. Lenny Kravitz si dal na čas a začal s dvacetipětiminutovým zpožděním (údajně kvůli tomu, že kamiony s technikou dorazily pozdě), ale čekání se vyplatilo. Přivezl s sebou velkou kapelu, která zahrnovala baskytaru, kytaru, bicí, klávesy, trubku, saxofon a doprovodné vokalisty. Všichni členové kapely nejen že podávali precizní hudební výkony, ale i vizuálně, svou image, se k sobě perfektně hodili, což ještě umocnilo celkový dojem z koncertu.

Lenny Kravitz, ačkoliv mu je již 60 let, předvedl úžasný výkon. Jeho zpěv i hra na hudební nástroje byly bezchybné a zvuk v O2 Areně byl velmi dobrý. Vizuální efekty na plátnech a světelná show byly vkusně sladěny s jednotlivými skladbami. I když jsem očekávala více pyrotechnických a „wow“ efektů, jejich menší množství nijak neubralo na celkovém dojmu.

Setlist zahrnoval dvě skladby z nového alba Blue Electric Light (TK421 a Paralyzed) a úplnou novinku Honey, ale větší část tvořily osvědčené hity napříč jeho diskografií. Zazněly klasiky jako The Chamber, Fly Away, Minister of Rock’n’Roll a závěrečná hymna Are You Gonna Go My Way, která rozproudila publikum a zvedla i sedící diváky ze svých míst.

Atmosféra byla energická, ale zároveň kultivovaná. Publikum sice aktivně reagovalo na podněty z pódia, ale oproti některým jiným koncertům se zde nekonala žádná přehnaná divočina. Kravitzův styl komunikace s publikem byl spíše minimalistický – žádné dlouhé monology, pouze občasné povzbuzení ke zpěvu nebo tleskání. Ačkoliv interakce s diváky byla střídmější, charisma a přirozená autorita muže, který hudební scéně dominuje už přes tři dekády, se na celém koncertě silně projevila.

Během balady I’ll Be Waiting se celý prostor O2 Areny rozzářil světly mobilních telefonů, což vytvořilo dojemnou atmosféru, která kontrastovala s rockovějšími momenty večera. Koncert měl v tomto ohledu dynamiku – dokázal nabídnout jak energické kytarové vypalovačky, tak klidnější a emotivnější momenty.

Celý set trval úctyhodné dvě hodiny, což už je v dnešní době spíše výjimkou. Publikum bylo převážně ve věkové kategorii 30 let a výše, což se odrazilo i v menším množství mobilních telefonů během koncertu, což jsem velmi ocenila. Bylo osvěžující vidět diváky skutečně si užívat hudbu namísto neustálého natáčení na telefony.

Kritický moment přišel ke konci koncertu. Po bouřlivé Are You Gonna Go My Way, která konečně rozhicovala celou halu, následoval přídavek v podobě songu Let Love Rule. Tato skladba je sice ikonická, ale po energické smršti, kterou Kravitz vytvořil před ní, na mě přídavková část působila spíše jako ochlazení než jako velké finále. Navíc se tento moment dost protáhl – Lenny během písně sestoupil mezi diváky, obešel téměř celou halu, vyšplhal na pódium u zvukařského stanoviště, kde si za jásotu fanoušků sundal bundu, a následně se opět vrátil na hlavní pódium. Celý tento úsek na mě působil zbytečně natahovaně a trochu rozbil tempo koncertu.

Představování kapely bylo dalším momentem, který mohl být kratší. Ačkoliv je vždy fajn vidět, že si Kravitz váží svých spoluhráčů, tři minuty dlouhé představování jednotlivých muzikantů lehce narušilo dynamiku večera. Celkově by koncertu prospělo, kdyby některé momenty měly svižnější tempo a méně se táhly.

Po technické a hudební stránce byl koncert vynikající – čistý, precizní, vizuálně povedený a také se skvělým zvukem. Lenny Kravitz se ukázal jako naprostý profesionál, jehož charisma a zkušenosti se nedají přehlédnout. Na druhou stranu bych uvítala svižnější tempo některých pasáží a lépe vypointovaný přídavek. Nicméně i přes tyto drobné výtky šlo o mimořádný hudební zážitek, který ukázal, že Kravitz stále patří mezi špičku světové hudební scény.

TEXT: Anna Jindráková