VUKOVI

Včerejší večer (26.2.2025) v pražském Rock Café patřil skotské pop punkové kapele Vukovi, které v rámci tohoto turné propaguje svou novou desku My God Has Got a Gun. Support zajistily anglická queer alt-rocková kapela Artio a též anglická metalová formace Unpeople. Přestože koncert pořádali naši oblíbení Rock for People Concerts, návštěvnost tentokrát bohužel nebyla ideální, což bylo patrné už během vystoupení předkapel.

Artio byli prvním vystupujícím večera, a i když začátek setu provázela vlažnější atmosféra, kapela postupně získala publikum na svou stranu. Jejich tvorba působila silně a energicky a zpěvačka Rae (používá zájmena they/them) mě oslnila svým skvělým hlasem. Ten v záplavě kytar a bicích zněl jako hlas mytologické sirény a dodával písním zvláštní melancholickou sílu. Vizuálně měli Artio tak trochu osmdesátkový vibe, který podtrhl zejména kytarista Ieuan, jenž se svými dlouhými kudrnatými vlasy připomínal Eddieho ze Stranger Things, a jehož občasné screamy byly opravdu působivé. Kapela zahrála jednu novinku, která teprve čeká na vydání, ale jinak setlistu dominovaly skladby z alba Babyface. Celkově mě jejich show mile překvapila a rozhodně je budu sledovat i do budoucna.

Druhou kapelou večera byli Unpeople. Hudebně šlo o oldschoolovější metal s důrazem na rytmičnost, což bylo v kontrastu s Artio, kteří stavěli spíše na těžkých kytarách a melancholickém zpěvu. Frontman Jake Crawford vynikal svým širokým hlasovým rozsahem a charismatem, ale zajímavým prvkem byl i trojhlas – vokály totiž doplňoval nejen druhý kytarista Luke Caley, ale i basistka Meg Mash. Komunikace s publikem nebyla až tak výrazná, ale mezi členy kapely panovala skvělá souhra a bylo znát, že si koncert opravdu užívají. Na závěr setu se Luke Caley vrhl mezi lidi a během circle pitu si s fanoušky i zaběhal, což byla skvělá tečka za jejich vystoupením. Bohužel, účast publika byla stále slabá.

Hlavní hvězdy večera, skotská dvojice (na turné trojice) Vukovi, mě bohužel spíše zklamaly. První problém nastal už při výběru venue – Rock Café se bohužel ukázalo jako příliš velký prostor. Zaplnila se sotva polovina sálu, což vytvořilo spíše komorní atmosféru, než aby šlo o energickou punkovou show. Zvukově mě koncert také neoslnil – zpěv často přehlušovaly bicí a kytara, a ten tak nebyl dostatečně výrazný. Nejlépe bylo slyšet od zvukařského pultu, ale jinak byla zvuková kvalita nevyrovnaná. Setlist se skládal zhruba z poloviny z nového alba My God Has Got a Gun – koncert kapela otevřela skladbami This Is My Life and My Trauma, Gungho a Misty Ecstasy – doplněného staršími hity.

Samotná interpretace byla sice technicky v pořádku, ale celkový dojem mi trochu kazila neautentičnost frontwoman Janine Shilstone. Její projev na mě působil poněkud přehrávaně, emoce mi občas přišly tlačené na sílu a celkově na mě nepůsobila jako přirozená rocková / punková zpěvačka. Také se mi zdálo, že si brala až příliš prostoru na úkor ostatních členů kapely, což bylo v kontrastu s dynamikou u předkapel.

Publikum, i když nepočetné, se snažilo – skákalo, zpívalo a občas se objevil i nějaký moshpit. V polovině setu kapela zařadila baladu Colour Me In, během které si Janine sedla na kraj pódia a vyzvala fanoušky, aby se k ní přidali, což byl rozhodně fajn moment. No ale když pošesté brala někomu z první řady mobil, aby natáčela sebe i kapelu, už to spíš rušilo. Dalším zklamáním byla délka setu – koncert trval čistého času pouhých 70 minut a po největším hitu La Di Da jsme se nedočkali ani přídavku.

Celkově se jednalo o večer s výbornými předkapelami a poněkud vlažným headlinerem. Artio a Unpeople předvedli skvělá vystoupení a oba tyto projekty moc ráda uvidím znovu. Vukovi mě naopak nepřesvědčili – možná v jiném prostředí a s lepším zvukem by to dopadlo jinak, ale tentokrát to za mě prostě nefungovalo. Pokud jejich hudbu máte rádi, asi vás jejich koncert nezklamal, ale pokud jste čekali něco trochu víc než jen dobře odehrané skladby a krásnou frontwoman, jejich vystoupení vás asi (jako i mě) příliš nenadchlo.

TEXT: Anna Jindráková
FOTO: Mejra Drkal