Cattle Decapitation

Pondělní přehlídka plná nelidských zvuků!

Koncertní sezóna je v plném proudu a Obscure nám tentokrát dokázali, že i pondělky nemusí být jen špatné. V pražské Roxy nás včera už od brzkého odpoledne školily zvuky deathcoru, thrash/death metalu a grindcoru.

První kapela, která bohužel měla méně návštěvníků, než by si zasloužili, byli jihoafričtí VULVODYNIA. Deathcore s cleany i growly a k tomu havajské věnce nebo košilová souprava s melouny? Jo, zní to jako sci-fi, ale vážně to tak bylo! V době jejich setu byla nejspíš spousta z nás ještě v práci nebo na cestě do klubu, takže bohužel nebyl jejich 30minutový set pro narvaný klub. Ale méně je někdy více, moshpit i circlepit taky proběhl a myslím, že nadšení jsme všichni dali kapele jasně najevo. Osobně přidávám velké plus za velkou kadenci pig squealů, se zavřenýma očima jste si připadali jak na cestě do fantazie.

Po pauze se klub o něco více naplnil a v předních řadách se to hemžilo battle jackets. Ještě aby ne, když se na stagi objevili REVOCATION, kteří si pohrávají někde mezi thrash a death metalem. Během jejich setu jsem pod stagí zůstala v obdivu z toho, jak nesmyslné brikule tam na těch pražcích tvořili. Technickou stránku tak velmi oceňuji a obdivuji, ale poslechově nejsem cílovka. Ale dle nepřetřžitých headbangů zmíněných “vestičkářů” to byla show dle očekávání.

Jedno ze jmen, které poslední roky ovládá moderní deathcore scénu je jednoznačně SHADOW OF INTENT – a mají to tak sakra oprávněně! Vlastně upřímně nevím, co více rozepisovat, než jedno velké WOW. Nejvíce mě asi překvapilo, jak klidně a přátelsky po celou dobu působili. Primárně pak zpěvák Ben Duerr, který vydává takové zvuky, které by většinu z nás vyčerpaly na týden dopředu a pro něj to byla očividně brnkačka.

Večer uzavírali o bezmála 20 let služebně starší CATTLE DECAPITATION. To, že příští rok oslaví jako kapela 30 let jim ale rozhodně neubírá na energii a tvrdosti. Oproti jejich loňské show v Meetfactory se tentokrát nepotýkali s technickými výpadky, což obzvlášť u takového žánru dokáže celkový dojem ovlivnit. Nenapadá mě tak, co vytknout: skřeky a pot pobíhajícího Travise Ryana jsme dostali, headspiny, sólíčka a kulometové bicí taky.

TEXT a FOTO: Nina Vocelová