Papa Roach

Tak už i pro mě začala koncertní sezona 2025, a to ničím menším než oslavou čtvrtstoletí průlomové desky „Infest“ kalifornské čtveřice Papa Roach. Její pražská zastávka proběhla ve čtvrtek 30. ledna v holešovické hale Fortuna a já jsem si ji nadmíru užila!

Pro první nedočkavce byla na začátek připravena rozehřívačka od našeho redaktora Jirky aka DJ ŠatySVlečkou. Místo klasického pouštění rádiovek, aby nebylo ticho než začne první kapela, jsme tak měli crazy diskošku plnou mixování starýho emíčka, pop punku, ale i europopových hitovek. Na tenhle DJ slot se v komentářích už před akcí někteří moc netvářili, ale přesně ti pak určitě nejvíc pařili. Teda až po samotném Jirkovi, který takhle velké podium sám za pultem ovládnul, jak kdyby se tam narodil.

Po funky úvodu nastal čas na to přitvrdit společně s Wage War z Floridy. Kapela minulý rok vydala album „Stigma“, se kterým také zaplnili většinu set listu. Nechyběli ale ani starší heavy kousky pro zaryté fanoušky. Bohužel pro kapelu jejich žánr asi není v průsečíku s českými fanoušky Papa Roach. Během jejich setu byl dav dost v klidu na to jaký breakdowny sázeli. Ale pár malých moshpitů se otevřelo a kapela na svém výkonu nijak neubrala, jen na jejich žánr asi opravdu většina nebyla připravena.

Samotní Papa Roach svou show zahájili nejnovějším songem „Even If It Kills Me“, který jako otvírák fungoval výborně! Od samého začátku celý koncert provázely skvělé vizuální efekty a samozřejmě taky dost kouře a ohně. Zvuk byl taktéž skvělý, což v hale Fortuna rozhodně nebývá samozřejmost (viz např. koncert Fall Out Boy). Celá kapela působila energicky a sehraně a člověk by fakt neřekl, že už to jsou téměř padesátníci. Frontman Jacoby Shadix až na pár intonačních zaváhání zpíval skvěle a stejně dobře komunikoval i s publikem. První pit se otevřel už během úvodního songu a vydržel prakticky až do konce, i když teda byl na můj vkus trochu malý, čekala jsem větší divočinu.

Papa Roach však ze svého tempa rozhodně nepolevili, sázeli tam jednu pecku za druhou a nezapomněli ani na poctu Chesteru Beningtonovi v podobě coveru songu „In The End“. Přibližně uprostřed setu přišla řada na baladu „Leave a Light On“, které předcházel krátký, upřímný proslov Jacobyho o podpoře lidí trpících depresí. Musím přiznat, že mi v tuhle chvíli slzely oči.

Co se rozhodně povedlo byl mohutný přídavek, při němž zazněly hity „Between Angels and Insects“, „Infest“ a „Broken Home“ doplněný drobným coverem Eminemova „Lose Yourself“. Skvělým nápadem byla také medley složená ze songů jejich souputníků Korn, Deftones, Limp Bizkit a System of a Down. Na úplný závěr potom of kórs nezbylo nic jiného než legendární „Last Resort“. Koncertně pro mě rok 2025 nemohl začít líp!

TEXT: Anna Jindráková / Nina Vocelová
FOTO: Mejra Drkal