Přicházím do backstage Kulturního Centra Vltavská a nestačím se divit. V atriu hraje jazz, něco tady nesedí. V zápětí už chápu, ale vlastně vůbec nechápu – zákulisí je přímo naproti plesovému sálu, kde zrovna probíhá "prodloužená" v tanečních. Ve spojovací chodbě se jako na soutoku dvou moří pere klasika ze sálu a deathcore zespodu, a přibližně šestnáctiletý dorost nějak nechápe, co se vlastně děje - nebo spíš netuší, že má tu čest s bohy jednoho hudebního žánru.
Manažerka mě zavede dolů. Než se vůbec stačím rozkoukat, blíží se ke mně sympatický dlouhovlasý, dlouhovousý kytarista Suicide Silence Mark Heylmun a s úsměvem mi podává ruku. Ptá se mně na jméno a zve mě do křesílek v šatně. V rozhovorech na netu mi vždy přišel milý, ale bylo to nic ve srovnání s realitou – Mark byl přátelský extrémně, rozhovor mi velmi zjednodušoval, i když to vůbec nebylo nutné, a konverzace probíhala naprosto nenuceně…
Jak se máš? Jak jde turné?
Mám se fajn, turné je skvělé! Jsem trochu unavený, protože jsme zatím měli volno jen jediný den, ale lidi paří, show je skvělá a jsem si jistý, že dneska to bude stejně super.
V Praze jste prvně, viď?
Jo.
Prošli jste se už centrem?
Já osobně zatím ne, ale pravděpodobně tam vyrazíme po koncertě. Obejít nějaký bary a tak, užít si... Někteří z nás už v centru byli, já teprve půjdu.
A těšíš se?
Děsně.
Na posledním albu The Black Crown jste podle mě docela změnili zvuk a styl. Můžeš nám k tomu říct, jak onu změnu vnímáte sami?
Nám přijde, že jsme svůj styl nijak moc nezměnili. Myslím, že jsme prostě napsali, co jsme napsat chtěli, stejně jako jsme to udělali i u předchozích nahrávek - to samé můžeš říct i o změně mezi The Cleansing a No Time To Bleed. Prostě se vždy snažíme udělat ty správné kroky. Domnívám se , že nikdy nevydáme album, které by znělo stejně jako nějaké předchozí. Chceme prostě psát to, co nás baví a v čem se cítíme dobře. Také je důležité, jak budou skladby fungovat naživo na lidi.
Takže šlo spíš o feeling než o nějaké vědomé rozhodnutí?
Jo, šlo to úplně přirozeně.
Určitě máš nějakou zajímavou storku, která se vám na Never Say Die udála. Poděl se s námi o tu nejvtipnější.
Nejzábavnější věc, kterou jsem na turné zatím zažil, byla, když jsme měli jsme nějaké tmavé klobásky, asi tušíš, jak vypadaly... Jednu jsem rozkousnul, druhou jsem v půlce zlámal a dal je do sprchy. Každý, kdo se pak šel sprchovat, reagoval spolehlivě - "Co to ku*va je, kdo nám nas*al do sprchy?" To bylo dost vtipný.
OK, tak ještě jedna dost zásadní věc... ochutnal jsi už české pivo?
Měl už jsem ho dřív! V Čechách už jsem byl, ale hráli jsme někde jinde - vzpomínám si, že to byl nějaký klub v podzemí. Měl jsem Budweiser - jakože původní Bud... nevím jak se to jmenuje správně...
Budvar.
Jo. Ale tohle (ukazuje na Gambrinus pod svým křeslem) je "whatever"... je OK, ale zas ne skvělé. Budvar je výborný.
Vzkaž něco čtenářům CoreMusic.cz.
Kámo, nevím, už jsem řekl celkem všechno, ale... díky moc za to, že posloucháte naši hudbu, že chodíte na naše koncerty. Díky, že TADY JSTE - protože bez vás by muzika nebyla. Díky moc.
Díky moc za rozhovor!
Já moc děkuju.
