Beryko.cz - Pohodlný nákup smartphonů a tabletů

coreMusic.cz - Magazín o tvrdé hudbě

MetalCoreShop.cz
coreMusic.cz - recenze CD
Středa, 12 Prosinec 2012 12:45

Zubrowska – The Canister

Jsem velice rád, že zrovna moji drazí přátelé z coreMusic.cz (oni vědí, o koho se jedná) mi svěřili recenzi  této skvělé  a stále nedoceněné kapely. Jsem opravdu šťastný a hrdý na to, že se pořád mezi těmi všemi trendaři, co chtě nechtě vykrádají základní pilíře daného žánru, najdou kapely, které se poctivě drží svého řemesla, aniž by si někdo řekl, že se zaprodaly dnešním módním vlivům. Já věřím, že kapela  Zubrowska taková je.

Pokud bychom chtěli proprat tuto kapelu od jejích začátků, tak zase musím konstatovat můj osobní dojem – Zubrowska je jedna z inovátorů moderní avantgardní hudby v Evropě. Doslova mám před očima, jak jsem držel v ruce s hrdostí jejich první věc One on Six, která je ihned katapultovala mezi absolutní strop inovace, progresivity a v neposlední řadě perfektní skloubenosti více žánrů.  Zde můžeme vidět krásný příklad toho, jak se tihle Francouzi od alba k albu progresivně vyvíjí, aniž by ztratili svoji tvář.

Ale pojďme se rychle podívat na jejich aktuální počin The Canister. Pokud bych měl vše rozepsat podrobně, myslím, že by to bylo bezpředmětné… Toto pětiskladbové mini album vás smete svojí agresí a živelností, na kterou jsme u nich zvyklí. Nepitval bych ani tak jejich technickou zručnost, kompozici a gradaci v jedné skladbě. Kdo tuto kapelu zná, tak ví, že tyto všechny vyzdvižené aspekty jsou u Zubrowské naprosto zbytečné. Spíše bych se zaměřil na to, jak si  kapela dokáže pohrát s výjimečnou atmosférou. The Canister je totiž perfektní pokračovatel předešlého Zubrowska Are Dead. Právě tímto albem udělali tlustou čáru mezi svou starou a novou muzikou. Například oproti prvním dvěma kotoučům One on Six a Family Vault, které byly pro mne osobně naprostým vrcholem v dosavadní tvorbě, jejich novější produkce chytla jakýsi jiný nádech. Za prvé přibylo více crustových pasáží a za druhé se odklonili od death metalových a metalcorových pasáží a více si pohráli s melancholicko-depresivní, dokonce řekl bych až trýznivou atmosférou.To sice určitým jedincům asi moc nepřidá, ale alespoň  zjistí, že lehnout si do vany plné horké vody a řezat se žiletkami u Bring Me The Horizon asi není to pravé ořechové a vyplatí se radši využít doprovodu mnohem našláplejších kapel :)

Sečteno, podtrženo: Zubrowska vydala skvělé EP The Canister, které perfektně navazuje, ať už technikou nebo melancholickou atmosférou, na předešlý počin Zubrowska Are Dead. Nezbývá než jenom pustit "play" a ponořit se do poctivé muziky tvořené srdcem!

Další informace

  • Název alba The Canister
  • Datum vydání 1. 12. 2012
  • Země, Město Francie, Toulouse
  • Počet skladeb / stopáž 5 / 20:58
Zveřejněno v CD
Neděle, 25 Listopad 2012 11:27

Zubrowska pokřtí nové EP v Praze

Francouzští násilníci Zubrowska mají venku nové EP The Canister. Křest tohoto skvostu proběhne nikde jinde než v Praze, a to v sobotu 23. 2. 2012 v klubu Modrá Vopice.
Zveřejněno v Zahraničí

Neděle 18. března 2012 lákala především milovníky složitější hudby. A to, jak do tradičního dějiště extrémně metalových akcí, klánovického Black Psa, tak i do vysočanského Exit-USu, kde se měla představit legenda progresivního metalu Fates Warning. Já jsem dal přednost předměstí Prahy, protože zde hrající kapely poslouchám o poznání více než FW a vůbec, všechny patří mezi mé srdcovky.

V půl osmé nastoupili na připravené pódium nizozemští fusionmetalisté Exivious, kteří se jako jediní věnují čistě instrumentální hudbě. Většině zasvěcených asi není neznámým faktem stylová příbuznost s Cynic. Ostatně dva struníci z kapely nějaký čas v sestavě floridské progresivní legendy figurovali. Od první sekundy jejich produkce jsem okamžitě dostal husinu, která mě nepustila až do konce. Málokdy se mi stává, abych hned od začátku dostal do stavu němého úžasu s "wow" výrazem. Exivious vytvořili velmi hřejivou atmosféru, byla radost koukat se na novice – bubeníka Yumu (ex-Pestilence) či houpajícího se baskytaristu Robina. Skladby na sebe navazovaly bez výrazných pauz, vyjma asi tří velmi příjemných vstupů frontmana Tymona, který dával velmi kultivovaně najevo, jak moc si kapela užívá hraní před (nejen) pražským publikem. Perfektní zvuk byl třešničkou na dortu tohoto fenomenálního vystoupení. Pro mě nečekaní vítězové pomyslného nedělního klání. Zaznamenal jsem, že mj. zahráli skladby Waves of Thought, Asurim a An Elusive Need ze svého tři roky starého eponymního debutu.

Během krátké přestávky se připravili sympaťáci z Bordeaux Gorod. Baskytaristu Benoita Clause jsme si mohli snadno splést s jeho předchůdcem z Exivious, díky velmi podobné vizáži a´la  holá hlava a bradka. Našinec navíc mohl slyšet tuhle bandu na loňském Brutal Assaultu, kde zaskakovali za Atheist a předvedli vynikající vystoupení. Ani tento večer rozhodně nezklamali. Nejnovější přírůstek do sestavy, frontman Julien (Zubrowska), je v ČR jako doma a také to dával najevo komunikací s publikem zpola v češtině. Celá kapela působila uvolněným dojmem a dobrou náladou, což bylo společné i jejich kumpánům z ostatních kapel na turné. Kytaristé Nicolas a Mathieu hráli soustředěně a drželi se spíš v pozadí, zatímco show tvořil gestikulující Benoit s Julienem. Velmi vřele a energicky zahraný, rytmicky spíše přímočařejší, technický (brutal) death metal si právem získal publikum na svou stranu. Atmosféra z vystoupení téměř dokonale vyrovnala nemalé nedostatky ve zvuku. Tedy především přebuzení Samových bicích a z toho plynoucí nečitelnost celku s upozaděnějším vokálem. Julien je z turné buď už příliš vyřvaný a nebo ho prostě potopil zvukař. Z nedávno vydaného alba A Perfect Absolution zazněly skladby Birds of Sulphur a Carved in the Wind, set zakončili hitovkou Disavow Your God.

Ná následující švédy Spawn of Possession jsem byl zvědavý ze všech kapel nejvíce. Jejich dvě alba Cabinet a Noctambulant patří mezi mé nejoblíbenější v rámci žánru technického (brutal) death metalu s velmi variabilní rytmikou. Pouhých pár dní stará novinka Incurso mi zatím také dělá radost. Z původní sestavy však zbyli jen dva členové, hlavní mozek kytarista Jonas Bryssling a dřívější bubeník, dnes vokalista, Dennis Röndum. Sestavu doplnil vyhledávaný norský baskytarový virtuóz Erlend Caspersen (mj. Deeds of Flesh, Vile). Neméně virtuózního kytaristu Christiana Muenznera (Obscura), trpícího fokální dystonií levé ruky, nahradil na tomto turné Danny Tunker (ex-God Dethroned, ex-Prostitute Disfigurement). Ze začátku SoP nepůsobili příliš jistě a také mi trvalo si zvyknout si na styl nového bubeníka Henrika. Bylo znát, že Dennis zatím není kovaným frontmanem. Ke konci vystoupení se objevil jakýsi problém s bicími, který byl vyřešen během rekordně krátké doby. Všichni v kapele předvedli úctyhodné muzikantské výkony, a tak tomu, co lezlo z reproduktorů, se nedalo mnoho vytknout. Pastvou pro oči bylo sledování hry světoběžníka Espena. Jejich vystoupení mohlo být pro některé fanoušky lehkým zklamáním. Set, do kterého zařadili pouze jedinou skladbu z nového alba, po dvou z předchůdce a čtyři z debutu, asi překvapil nejen mne. Věřím, že pokud Spawn of Possession zůstanou aktivní kapelou, tak se vše poddá a budou svým muzikantstvím válcovat všechny široko daleko bez zaváhání a s naprostým přehledem.

Na závěr vystoupila asi nejpopulárnější kapela tohoto turné německá Obscura. S každým albem a tour si získávají více fanoušků a větší renomé, a tak není žádným překvapením, že již hrají v roli hlavních hvězd. Povedlo se jim hezky zaplnit místo po stagnujících krajanech Necrophagist. Zahráli až profesorsky dokonale, ze začátku na můj vkus až příliš "odlidštěně". Postupně se uvolnili a začli dávat najevo jak moc si hraní užívají. Frontman a kytarista Steffen se v proslovech mezi skladbami blýsknul také několika českými slovíčky a neodpustil si ani rýpnutí do nového alba Morbid Angel, po kterém následovala hudebně velmi přiléhavá skladba Ocean GateWays. Největší energií sršel novic Linus s baskytarou, který z pódia rozdával množství úsměvů. Mé oči často poutalo kytarové umění lehce indisponovaného Christiana (viz. výše). Je neskutečné, co je tento člověk schopen dělat se svými prsty a při tom vyluzovat tak nádherné tóny. Překvapením pro mě bylo zařazení bicího sóla ex-Nekrofága Hannese Grossmanna. Nejsem fanouškem podobných exhibic, ale toto se mi docela zamlouvalo. Set byl rovnoměrně složen ze skladeb z novinky Omnivium, která dala turné jméno, a průlomového předchůdce CosmoGenesis. Vyvrcholením byl přídavek ve formě, ne až tak překvapivé, pocty mocným z nejmocnějších, skupiny Death.

 

Spawn Of Possession:

Swarm of the Formless, Hidden in Flesh, Where Angels Go Demons Follow, Spawn of Possession, Solemn They Await, Dead & Grotesque, Church of Deviance, Lash by Lash

 

Obscura:

 Septuagint, Vortex Omnivium, Ocean GateWays, Incarnated, Universe Momentum, Drum Solo, AntiCosmic OverLoad, Centric Flow, The Flesh and the Power it Holds

Zveřejněno v Reportáže
Čtvrtek, 07 Duben 2011 11:00

Zubrowska

Z tábora francouzských psychopatů Zubrowska, která před nedávnem okupovala česká podia, přicházejí zprávy o změnách v sestavě. Po konfliktu, který proběhl na pražském vystoupení v Modré Vopici (více zde), kapela odvolala koncert v Drážďanech a celá situace skončila tím, že zakládající člen, baskytarysta Flo, opouští kapelu. Kapela sama říká, že se rozešli v dobrém a stále zůstává jejich dobrým kamarádem. Nasmlouvané koncerty prozatím odehraje Cymon Lamarre (Plebeian Grandstand, Yoshi Tonku).

Zveřejněno v Zahraničí

Je hodně kapel. Většinu z nich bychom rádi viděli naživo. Některý po shlédnutí live už vidět ani slyšet nechceme. Ale pak tu jsou taky kapely, který vás nutí vyrazit na jejich koncert znovu a znovu. Přesně tohle je případ kapely Zubrowska. Kdo měl to štěstí, tak na tyhle ušmudlané borce z francouzského Toulouse mohl v Čechách narazit už několikrát – od roku 2005, kdy vyrazili na turné s Kronos, si tu odbyli skoro desítku koncertů, včetně vystoupení na festivalech Brutal Assault (2008) a Obscene Extreme (2007), kam se mj. letos opět vrací. České publikum a pořadatele tahle kapela očividně baví. Důkazem toho byl i jejich nedělní koncert v Modré Vopici, kam na ně dorazil překvapivě slušný zástup natěšených fanoušků. Kapela sama přiznala, že „tolik lidí by na nás ve Francii nepřišlo“ (více o tom v chystaném rozhovoru).

Večer krátce po osmé hodině otevřela pražská formace Diphteria. Svižný mix hardcore a metalu, pojatý ne až tak novátorsky a „moderně“ jak je toho v poslední době zvykem, vhodný především pro posluchače mladšího středního věku než pro „děcka“. Důvodem toho je určitě věk členů, který rozhodně není náctiletý. Kapela se snaží sice čerpat z modernějších metalových a hardcorových směrů, přesto do své tvorby přimíchává notnou dávku „českého soundu“ – pro někoho možná plus, protože se nejedná o „trendy kopírku“, pro mě spíše minus, protože celkové vyznění skladeb je nemastné neslané. Tento fakt ale nic nemění na tom, že jejich vystoupení bylo příjemné, neurážející a jako otvírák večera jistě vhodné. Osvěžujícím prvkem jejich setu byl featuring zpěváka Venci (The Blackstone Chronicles, ex-Victims), který si na podiu s kapelou střihl jeden song. Dalším pozitivem byl i parádní poslouchatelný zvuk (palec nahoru pro pana zvukaře). Kapela údajně začíná koketovat s osmi strunnými kytarami. Nu jsem zvědav, osmičky mají svůj nezaměnitelný a zatím neoposlouchaný sound, na druhou stranu nejsou pro každého, takže jsem plný očekávání, jak se s tím kapela do budoucna popere.

Beautiful Cafillery návštěvníkům Modré Vopice naservírovali jejich nasypaný death metal – hardcore. Osobně mám na tuhle kapelu rozporuplný názor, na jednu stranu mě baví jejich rychlost, energie a především neúnavný bubeník, který nezapře svůj vzor v Pelletierovi z Despised Icon.  Na druhou stranu téhle kapele chybí tah na branku, to je především způsobeno nedostatečným počtem kytaristů – na tuhle muziku je prostě jeden málo. Ve výsledku potom skladby působí nedotaženě a nezajímavě a po čase zájem o poslech klesá k nule. Publikum se však bavilo a nedá se říct, že vystoupení Beautiful Cafillery byl propadák, svou hudbu umí prodat a pódiový projev mají parádní. Opět posílám palec nahoru zvukaři.

Po nedlouhém otálení a bez zbytečných průtahů spustila Zubrowska. A tekla krev z uší. Jejich sound prostě nabádá k tomu, aby na koncertech vaše ušní bubínky trpěly. Chaotická hudba krásně korespondovala s pódiovým projevem. I když jejich poslední album ukazuje kapelu jako hudebníky, kteří se své divokosti téměř zbavili, tak jejich vystoupení vypovídalo o opaku. Personální změny v kapele přenesly původně kytaristu Nutze před mikrofon, čímž se mu dostal prostor na předvádění úchylných křečovitých póz a vtipných průpovídek v češtině, kterými je proslaven. Nutze zastoupil mladý kytarista Mikael, který vzezřením nápadně připomínal Mika Pattona. Další personální změnou, která opravdu velmi potěšila, byl nový bubeník Théo, jehož hra je velmi rychlá, přesná a dynamická. Playlist, který byl složen s té agresivnější a divočejší stránky Zubrowsky, navíc zazněly i songy z debutového alba One on Six, o které nás kapela při předešlých zastávkách v roce 2008 ochudila. Osobně jsem se trochu těšil i na ty emotivnější kousky, ale čert to vem. Pokud bych chtěl trochu bulvarizovat, tak tu vyzdvihnu jednu událost, která nepříjemně „zpestřila“ jejich vystoupení – jeden kapelní kamarád, který byl řádně na šrot už během vystoupení předešlých kapel, vyváděl před i na podiu psí kusy, což vyvrcholilo tím, že kytarista Mikael vzal kytaru, pověsil mu ji kolem krku a začala celkem nepříjemná hádka s ostatními členy kapely, která pokračovala i po skončení koncertu. Navíc po vyřvání přídavku Mikael hrát odmítl, což nebylo ani trochu profesionální a fér vůči publiku. Situaci ale zachránil Nutz, který se chopil kytary a bylo vymalováno. Na úplný závěr si Zubrowska prostřídala své posty – kytarista Jonathan si sedl za bicí, bubeník Théo si vzal kytaru a spustili jejich legendární song When Satan Plays Disco People Die.

Zubrowska je prostě jenom jedna a jejich koncerty mají skvělou přátelskou atmosféru, i proto se budu těšit až do Čech během prázdnin opět zavítá! Na závěr bych rád poděkoval lidem z Neonarcis, kteří se postarali o pořádání tohoto koncertu a stejně i všem ostatním pořadatelům, kteří koncerty Zubrowska pořádají.

Zveřejněno v Reportáže
Po delší době se v Jihlavě opět objevila nějaká lepší akce, tak jsem tam vyrazil i s foťákem. V místním klubu Rock Club Ježek zahrály v úterý 22. března kapely Cinzana Bianca, Smashed Face a Francouzská grupa Zubrowska.
První kapele Cinzana Bianca se podařilo produpnout podium, ale naštěstí se to tak nějak opravilo. Všechny tři bandy zahráli opravdu parádně, snažili se jak to šlo,  ale lidi se ani nehli a zmohli se jenom na zatleskání a zapískání.
Po delší době se v Jihlavě opět objevila nějaká lepší akce, tak jsem tam vyrazil i s foťákem. V místním klubu Ponorka zahrály v úterý 22. března kapely Cinzana Bianca, Smashed Face a Francouzská grupa Zubrowska. První kapele Cinzana Bianca se podařilo produpnout podium, ale naštěstí se to tak nějak opravilo. Všechny tři bandy zahráli opravdu parádně, snažili se jak to šlo,  ale lidi se ani nehli a zmohli se jenom na zatleskání a zapískání.
Zveřejněno v Fotoreporty
Pátek, 11 Únor 2011 17:31

Zubrowska - Zubrowska are dead

Zubrowska je mrtvá? Je po ní? Skončila? Tyvole ne! Neříkej, že kapela, která se omotala kolem mýho srdce tak těsně, že s ním srostla a zůstane tam napořád, pověsila hraní na hřebík a vzdala to! Mám kliku. Naštěstí Zubrowska are dead není žádnej status na jejich oficiálních Myspace nebo Facebook stránkách, ale název jejich poslední desky.
Dlouho předlouho jsem na ni čekal. Už pár let mě tihle špinavci z předměstí francouzského Tolouse pronásledujou. Bylo jich šest a já jeden, nefér bitka, rozsekali mi ksicht a nakopali žebra. Postupem času jsem si je ale začal dávat, prostě On on Six more, jeden na šest, zpracoval jsem si je, podmanil… Vlastně kecám, podmanili si oni mě a já jsem z toho tak vedle, že převracím realitu. Rok 2003 a jejich mix mathcore, death metalu a hardcore dal předzvěst deathcore dávno před tím, že přišel jeho boom! Tihle hoši přišli z pekla. Časem, po boku Jacka Rozparovače, zvážněli. O dva roky mladší Family Vault posunulo Zubrowsku o kus dál. Začali dostávat rozum. Nedá se sice říct, že by se uklidnili, ale a kromě projekce pekla skrz hudbu začali dávat taky na nálady. A, že to nebyly ledajaký nálady. Atmosféra, která tě sejme do kolen kámo. A pak bylo ticho, jejich promo 61 z roku 2007 prošumělo kolem, nikdo mu nevěnoval pozornost. Vlastně Zubrowska si nikdy moc pozornosti nezískala. Pro mě je to jedna z nejvíc nedoceněnejch kapel. Ptáš se proč? Tyvole poslouchej!
Už si někdy slyšel duše mrtvejch? Jejich nářek, bolest, zlost? Ne? Tak si šoupni na cestu vlakem Zubrowska are dead a pochopíš. Už samotnej obal alba ti napoví, dokonale koresponduje s obsahem. Z kluků se stali chlapi. Jejich divoká a nezkrotná duše je skoro pryč. Zvážněli a otevřeli svoje černý srdce dokořán. Tahle věc je dospělá, přemýšlivá, jde do hloubky. Je mnohem vážnější než Family Vault a ještě mnohem víc vzdálená od poslední tvorby na 61. Přesto je jejich rukopis cejitit na sto honů. Zubrowska byla vždcky dost osobitá. Nenajdeš kapelu, která hraje jako oni.
Nejtemnější deska v jejich historii ti dá spoustu prostoru na sebereflexi tvýho vlastního já. Je to silnej zážitek. From beginning… To end…  Jakoby problémy, kterýma si kapela v poslední době prošla, přenesla na tuhle desku. Neustálý točky na postu bubeníka (teď už je zase jinej, než kterej tohle album s kapelou nahrával). Problémy s druhým zpěvákem. Absolutní nezájem všech vydavatelství vydat tuhle placku, která se mimochodem točila ve švédským Fascination Street studiu, kde nahrávali třeba Opeth, Pain of Salvation, Soilwork a další velký kapely. Nakonec si Zubrowska musela udělat vlastní label, aby tuhle věc mohli poslat do světa. Smutný, pět let práce skoro přišlo vniveč.
Není to věc, která je převratná, která láme styly nebo přepisuje dějiny. Ani to není party muzika na tvojí narozeninovou oslavu. Leda bys tam byl sám a ty narozeniny byly tvoje poslední. Zajdi na Zubrowsku do klubu, na fesťák se vykašli. Pořádnej zaplivanej pajz, kde když vyskočíš, tak si rozsekneš palici o neopracovanej kamennej strop. Zaručuju ti, že na to budeš vzpomínat ještě dlouho, tak jako já. A než to přijde, tak jdi na www.zubrowska.net a poslechni si, o čem si tu vlastně četl.

Zubrowska je mrtvá? Je po ní? Skončila? Tyvole ne! Neříkej, že kapela, která se omotala kolem mýho srdce tak těsně, že s ním srostla a zůstane tam napořád, pověsila hraní na hřebík a vzdala to! Naštěstí mám kliku, Zubrowska are dead není žádnej status na oficiálních Myspace nebo Facebook stránkách kapely, ale název jejich poslední desky.

Dlouho předlouho jsem na ni čekal. Už pár let mě tihle špinavci z předměstí francouzského Toulouse pronásledujou. Bylo jich šest a já jeden, nefér bitka, rozsekali mi ksicht a nakopali žebra. Postupem času jsem si je ale začal dávat, prostě On on Six more, jeden na šest, zpracoval jsem si je, podmanil… Vlastně kecám, podmanili si oni mě a já jsem z toho tak vedle, že převracím realitu. Rok 2003 a jejich mix mathcore, death metalu a hardcore dal předzvěst deathcore dávno před tím, že přišel jeho boom! Tihle hoši přišli z pekla. Časem, po boku Jacka Rozparovače, zvážněli. O dva roky mladší Family Vault posunulo Zubrowsku o kus dál. Začali dostávat rozum. Nedá se sice říct, že by se uklidnili, ale a kromě projekce pekla skrz hudbu začali dávat taky na nálady. A, že to nebyly ledajaký nálady. Atmosféra, která tě sejme do kolen kámo. A pak bylo ticho, jejich promo 61 z roku 2007 prošumělo kolem, nikdo mu nevěnoval pozornost. Vlastně Zubrowska si nikdy moc pozornosti nezískala. Pro mě je to jedna z nejvíc nedoceněnejch kapel. Ptáš se proč? Tyvole poslouchej!

Už si někdy slyšel duše mrtvejch? Jejich nářek, bolest, zlost? Ne? Tak si šoupni na cestu vlakem Zubrowska are dead a pochopíš. Už samotnej obal alba ti napoví, dokonale koresponduje s obsahem. Z kluků se stali chlapi. Jejich divoká a nezkrotná duše je skoro pryč. Zvážněli a otevřeli svoje černý srdce dokořán. Tahle věc je dospělá, přemýšlivá, jde do hloubky. Je mnohem vážnější než Family Vault a ještě mnohem víc vzdálená od poslední tvorby na 61. Přesto je jejich rukopis cejitit na sto honů. Zubrowska byla vždcky dost osobitá. Nenajdeš kapelu, která hraje jako oni.

Nejtemnější deska v jejich historii ti dá spoustu prostoru na sebereflexi tvýho vlastního já. Je to silnej zážitek. From beginning… To end…  Jakoby problémy, kterýma si kapela v poslední době prošla, přenesla na tuhle desku. Neustálý točky na postu bubeníka (teď už je zase jinej, než kterej tohle album s kapelou nahrával). Problémy s druhým zpěvákem. Absolutní nezájem všech vydavatelství vydat tuhle placku, která se mimochodem točila ve švédským Fascination Street studiu, kde nahrávali třeba Opeth, Pain of Salvation, Soilwork a další velký kapely. Nakonec si Zubrowska musela udělat vlastní label, aby tuhle věc mohli poslat do světa. Smutný, pět let práce skoro přišlo vniveč.

Není to věc, která je převratná, která láme styly nebo přepisuje dějiny. Ani to není party muzika na tvojí narozeninovou oslavu. Leda bys tam byl sám a ty narozeniny byly tvoje poslední. Zajdi na Zubrowsku do klubu, šanci na to teď máš. Na fesťák se vykašli, chce to pořádnej zaplivanej pajzl, kde když vyskočíš, tak si rozsekneš palici o neopracovanej kamennej strop. Zaručuju ti, že na to budeš vzpomínat ještě dlouho, tak jako já! A než to přijde, tak jdi na www.zubrowska.net a poslechni si, o čem si tu vlastně četl.

Další informace

  • Název alba Zubrowska are dead
  • Datum vydání 1. září 2010
  • Země, Město Francie, Toulouse
  • Producent Jens Bogren
  • Počet skladeb / stopáž 14 / 42:53
Zveřejněno v CD

Zanechat Facebook komentář

Share on Myspace
Banner

coreMusic na Facebooku »