První, co jsem od plzeňských TNDTE slyšel, byla nahrávka v mizerné kvalitě, bez zpěvu, plná nedohmatů a nudných bicích. I přes všechny nedostatky se mi kapela hned zalíbila. Bylo to totiž po dlouhé době něco aspoň trochu originálního.
O originalitě jsem se mohl pořádně přesvědčit, až na nedávno nahraném EP Victims. Hudba je víc akordická než sólová, často prokládaná kytarovými vyhrávkami. Značná je taky záliba v breakdowndech. Přes občasné extrémy, jako je kvičení, je hudba melodická a dobře čitelná. Zpěv se většinou pohybuje (až na kvičení) v jedné poloze, za to skvěle využité. Na nahrávce by mohlo vadit poněkud sekané frázování, ale na živých koncertech může na druhou stranu přidat na intenzitě. I textová stránka věci je dost příjemná. Jestli texty popisují pocity, zážitky nebo situace můžeme díky vydatné míře abstrakce jen hádat. Čistě subjektivně pozvedám palec za kec „Our succes will writte apocalypse across the sky“ ve Victims of Our Own Dream.
Málem by se zdálo, že je všechno v pořádku a že tu máme, se vším všudy, konkurence schopnou kapelu. Kamenem úrazu TNDTE jsou ale bez debat bicí. Ne jen, že skoro vůbec nepřidávají potřebnou energii, nepodtrhnou hutnost breakdownů a ani nepomůžou obměnit strukturu skladby ale jsou (stejně jako o oné „první“ nahrávce) nudné. Je to škoda. Já si se svojí fantazií dokážu představit, jak by hudba najednou dostala šťávu, s pořádnou mašinou za škopky. Ale fanoušci hodnotí co slyší. Naštěstí jsou i mezi nimi, lidé s potřebnou dávkou fantazie. Dokazují to už dosažené úspěchy TNDTE, stačí se podívat na odehrané koncerty a festivaly.
Kvalita nahrávek je dost dostačující. Úroveň by hodně zvedly lepší kytarové aparáty, ale nemůžeme chtít všechno hned. Že na sobě TNDTE nepřestanou jen tak makat je zřejmé například ze songu The Day the Earth Stood Still, který vznikl krátce po natočení EP. Nezbývá, než přát lepšího bubeníka a fanoušky na koncertech – takže si určitě TNDTE nenechte ujít.
