26. 3. 2011: Silverstein, There For Tomorrow, While She Sleeps; Praha

  •  
  •  
Pokud jdete na koncert post HC a podobných kapel, musíte se smířit s faktem, že pokud je vám mezi dvaceti a třiceti, jste už solidně za zenitem a je čas si prohlídnout krematorium v Pelhřimově, ať víte, do čeho jdete. Konec nadsázky, prostě chci jen říci, že většina návštěvníků klubu byli náctiletí s vyžehlenými vlasy na patku, probodnutými rty a podobnými dnes tak „cool teenage artefakty“, o nichž se nemá smysl více rozepisovat. Rychle ale k hudbě, o ní ten celý večer přece šlo.
Jako první se představili britští zástupci metalcoru While She Sleeps. Jednalo se rozhodně nejtvrdší partu večera, jež  představila svoje mini CD  „The North Stands For Nothing“. Na to, že byli kluci první vystupující, tak to rozbalili jako praví headlineři. Docela mě překvapilo, že s sebou nenesli nějaké stigma první kapely, která má za cíl večer otevřít. Hráli jako o život, vokalista Lawrence Tailor řval o sto šest, pobíhal po podiu jak zběsilá šelma a jeho výkon byl opravdu velice povedený. While She Sleeps rozhodně zněli méně melodicky než na své nahrávce, řekla bych, že jsem dlouho neviděla tak tvrdé metalcorové vystoupení. Fanoušci to vycítili a mosh pit na sebe nenechal dlouho čekat. Závěrem, kdy si pohledný Tailor svlékl své propocené bílé tílko, rozhodně potěšil i nadržené místní teenage girls. While She Sleeps byli rozhodně nadprůměrně příjemný otvírák sobotního večera, nařizuji povinně propláchnout zvukovody těmito Anglány!
Jako když přejdete z absinthu na sladkou limonádu a k tomu ještě pořádně ulepenou, to byl nástup floridských There For Tomorrow. Kapela byla žánrově totálně mimo mísu a nemnohý posluchač si určitě říkal: „Co to ku*va je?!“ Prapodivná směsice popu a rocku, občasných jemně punkových partů a další různých prvků, tak by dala shrnout jejich tvorba. Nudný, vyčpělý a i přes urputnou snachu o líbivost velmi nechytlavý projev – jedno velké nijaké klišé.  Vážně by mě zajímalo, kdo na ně mohl pařit. Jestli to byli stejní lidé, již moshovali  na While She Sleeps, tak by to bylo opravdu k pláči. Radši popojedem…
Headlineři večera, kanadští Silverstein, začali lehce po desáté večerní. Byla jsem na ně dost zvědavá, protože jejich nahrávky mě nikdy extra nebraly. Nedá se jim upřít, že mají vymakanou show, komunikují s publikem a za více jak deset let na scéně si svou pověst určitě pevně vybudovali. Pražskému publiku předvedli průřez celou tvorbou, zazněly staré skladby jako Smashed Into Peaces, tak i věci z nového EP „Transitions“. Neočekávaně zahráli i zbrusu nový song The Artist, jenž překvapil svým tvrdším vyzněním. Na konec setu přikráčel frontman Shane Told s akustickou kytarou a vystřihl písně Replace You a My Heroine, při které sborově rozezpíval celý sál. Silverstein to prostě s fanoušky umí – zobou jim jako z dlaně. Musím však nutně podotknout, že Toldův vokál byl v řevu velmi slabý (celý set by rozhodně neuřval) a basákovy back vokály byly párkrát úplně falešné. To by sama o sobě nebyla zas taková tragédie, ale já osobně jsem si potvrdila svoji hypotézu, že Silverstein jsou jen lepší průměr. Písničky mají chytlavé a nadupané, bohužel však se sklony k monotónnosti, což zkušeného náročnějšího posluchače začne po krátkém čase nudit.  Prostě postrádají tu jiskru, která vás posadí na zadek.
Co více dodat, než že hudební večer v Rock Café byl zajímavý – While She Sleeps překvapili, There For Tomorrow znechutili a Silverstein příjemně pobavili.

Pokud jdete na koncert post HC a podobných kapel, musíte se smířit s faktem, že pokud je vám mezi dvaceti a třiceti, jste už solidně za zenitem a je čas si prohlídnout krematorium v Pelhřimově, ať víte, do čeho jdete. Konec nadsázky, prostě chci jen říci, že většina návštěvníků klubu byli náctiletí s vyžehlenými vlasy na patku, probodnutými rty a podobnými dnes tak „cool teenage artefakty“, o nichž se nemá smysl více rozepisovat. Rychle ale k hudbě, o ní ten celý večer přece šlo.

Jako první se představili britští zástupci metalcoru While She Sleeps. Jednalo se rozhodně nejtvrdší partu večera, jež  představila svoje mini CD  „The North Stands For Nothing“. Na to, že byli kluci první vystupující, tak to rozbalili jako praví headlineři. Docela mě překvapilo, že s sebou nenesli nějaké stigma první kapely, která má za cíl večer otevřít. Hráli jako o život, vokalista Lawrence Tailor řval o sto šest, pobíhal po podiu jak zběsilá šelma a jeho výkon byl opravdu velice povedený. While She Sleeps rozhodně zněli méně melodicky než na své nahrávce, řekla bych, že jsem dlouho neviděla tak tvrdé metalcorové vystoupení. Fanoušci to vycítili a mosh pit na sebe nenechal dlouho čekat. Závěrem, kdy si pohledný Tailor svlékl své propocené bílé tílko, rozhodně potěšil i nadržené místní teenage girls. While She Sleeps byli rozhodně nadprůměrně příjemný otvírák sobotního večera, nařizuji povinně propláchnout zvukovody těmito Anglány!

Jako když přejdete z absinthu na sladkou limonádu a k tomu ještě pořádně ulepenou, to byl nástup floridských There For Tomorrow. Kapela byla žánrově totálně mimo mísu a nemnohý posluchač si určitě říkal: „Co to ku*va je?!“ Prapodivná směsice popu a rocku, občasných jemně punkových partů a další různých prvků, tak by dala shrnout jejich tvorba. Nudný, vyčpělý a i přes urputnou snachu o líbivost velmi nechytlavý projev – jedno velké nijaké klišé. Vážně by mě zajímalo, kdo na ně mohl pařit. Jestli to byli stejní lidé, již moshovali  na While She Sleeps, tak by to bylo opravdu k pláči. Radši popojedem…

Headlineři večera, kanadští Silverstein, začali lehce po desáté večerní. Byla jsem na ně dost zvědavá, protože jejich nahrávky mě nikdy extra nebraly. Nedá se jim upřít, že mají vymakanou show, komunikují s publikem a za více jak deset let na scéně si svou pověst určitě pevně vybudovali. Pražskému publiku předvedli průřez celou tvorbou, zazněly staré skladby jako Smashed Into Peaces, tak i věci z nového EP „Transitions“. Neočekávaně zahráli i zbrusu nový song The Artist, jenž překvapil svým tvrdším vyzněním. Na konec setu přikráčel frontman Shane Told s akustickou kytarou a vystřihl písně Replace You a My Heroine, při které sborově rozezpíval celý sál. Silverstein to prostě s fanoušky umí – zobou jim jako z dlaně. Musím však nutně podotknout, že Toldův vokál byl v řevu velmi slabý (celý set by rozhodně neuřval) a basákovy back vokály byly párkrát úplně falešné. To by sama o sobě nebyla zas taková tragédie, ale já osobně jsem si potvrdila svoji hypotézu, že Silverstein jsou jen lepší průměr. Písničky mají chytlavé a nadupané, bohužel však se sklony k monotónnosti, což zkušeného náročnějšího posluchače začne po krátkém čase nudit.  Prostě postrádají tu jiskru, která vás posadí na zadek.

Co více dodat, než že hudební večer v Rock Café byl zajímavý – While She Sleeps překvapili, There For Tomorrow znechutili a Silverstein příjemně pobavili.

Ascela

Ascela

editorka/zástupkyně šéfredaktora

Please follow me to the borders of destiny

Website: facebook.com/ascela.etoile E-mail: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript