Banner

coreMusic.cz - Magazín o tvrdé hudbě

MetalCoreShop.cz
Zobrazení položek podle značky: Bring Me The Horizon

Oli Sykes, frontman kapely Bring Me The Horizon, v děkovné řeči na předávání cen AP Music Awards v kategorii Album roku odhalil, že byl roky závislý na ketaminu.

Jeho léčení probíhalo těsně před natáčení poslední desky Sempiternal, trvalo jeden měsíc a doteď je Oliver podle svých slov čistý.

Ketamin je léčivo používané v humánní i veterinární medicíně jako anestetikum. Vyvolává stavy nazývané disociativní anestezie a zhruba od roku 1965 je zneužíván i jako rekreační droga. Kromě anestetického účinku způsobuje halucinace a hypertenzi.

alt

Zveřejněno v Dokument

Zpěvačka LIGHTS avizuje novou desku Little Machines, jež vyjde 23. září 2014.

První singl je už ale na světě, poslouchejte skladbu Up We Go.

Lights Bokan (narozena Valerie Anne Poxleitner 11. dubna 1987) je kanadská electropopová hudebnice. Hostovala na desce Bring Me The Horizon There Is a Hell, Believe Me I've Seen It. There Is a Heaven, Let's Keep It a Secret ve skladbách Crucify Me a Don't Go.

Desky:

The Listening (2009)
Siberia (2011)
Little Machines (2014)

alt

Kdo nezná Architekty, jakoby pro metalcoristy nežil. Letos slaví cínový výročí od prvního hrábnutí do strun a dřevěný, co se týče jejich pobytu mezi světovou metalcorovu špičkou, na kterou je katapultovala deska Hollow Crown. Novinka by podle jejich slov měla být tím nejtvrdším, co doposud vytvořili. Uzavřeni před světem na ní těžce pracovali ve švédském Göteborgu, kde jim pomáhal producent Fredrik Nordström, kterého obdivovali pro jeho práci s Bring Me The Horizon (dále spolupracoval například s I Killed The Prom Queen nebo In Flames). A aby toho nebylo málo nově podepsali smlouvu se slovutným Epitaphem. Sam Carter o desce prohlásil, že má chvílemi „end-of-the-world sound" , je hravá, chytlavá a je z ní nadšený způsobem jakým nebyl od dob Hollow Crown (2009). Mačkám play..

Gravedigger začíná jemnými kytarami a po chvíli se zvrhává do onoho zvuku konce světa, kterej bude s oddychovejma přestávkama pokračovat až do posledního songu.Textově Sam lynčuje svět za to, jak je falešnej a bezohlednej. Následuje Naysayer, první release, po kterým byl nejeden fanoušek ochotnej zaprodat ledvinu, jenom aby už deska byla na pultech. Výbornej hymnickej refrén, „Bleagh!" a masivní breakdown. Smekám.

Cože? Sempiternal? Ne. Jenom Broken Cross, kde ani Architects nemohli vynechat trochu tý elektroniky, která teď letí. Což rozhodně neuškodilo, protože přichází dle mýho nejgeniálnější kousek alba. Začátek skladby je na Nobelovku. Kříže všech kostelů se vopravdu lámou a sousedi pláčou.

„The sons and daughters that you wished to forget.
A desperate picture of god's regret.
Are we perfect mistakes? Or almighty fuck ups?
One thing for sure, he doesn't fucking love us.
He doesn't fucking love us.
He doesn't fucking love us."

Další je circlepitovačka The Devil Is Near , která je zhruba v polovině ozvláštněna hlasovou citací a zakončena houslovým nářkem.Ten končí s orwellovsky zaměřenou skladbou Dead Man Talking. Z desky nějak výrazně nevyčnívající kousek, přesto celek vůbec nezahanbuje. Další je čistě instrumentální skladba Red Hypergiant užívající sampl z filmu Carla Sagana Kontakt. Z C.A.N.C.E.R  je pro netrénovanýho člověka reálný riziko, že ho začátek roztrhne zevnitř. Nářezovka, proložená částí, kde se hudba táhne jako čertsvě roztavená, neskutečně hutná ocel. Sam Carter na ní textově pracoval s Tomem Searlem, který má problémy právě s nádorovým onemocněním dávajícím skladbě název a náplň. So watch the sun sink into the sea/There is a perfect peace,but don't wait up for me.

Colony Collapse je zase inspirovaná jadernými katastrofami v Černobylu a Fukušimě. Song prodchnutej melancholií a emocema s čistým vokálem ptající se jestli můžeme začít znova. Asi ne. Castles In The Air se vrací k vražednýmu tempu desky a jejímu plnýmu zvuku. Taktéž elektronika jako poleva na dortu není zapomenuta. Skvělá skladba Youth Is Wasted On The Young s jejíhož úryvku dostalo celý album název.

„There's parts of me that are lost forever.
At least we're all lost together.
We all remember youth like it's dead and gone.
Like our favourite line from a forgotten song."

Všechno důstojně končí The Distant Blue, kde by možná nemuseli bicí podkreslující závěrečnou část připomínat tolik house, trochu to ruší tklivost Samova zpěvu. Přesto mi dlouho nebylo takhle líto, že z repráků se nadále line jenom ticho.

Myslím si, že kapela dostála všem svejm slibům a právem sedí na metalcorovým trůnu. Na desce je hodně novejch doplňků, postupů, kytarovejch riffů, víc zajímavě odzpívanejch kusů, je míň cynická, víc se zaměřuje na problémy globálního ražení, není narvaná protestsongama. Kdybych jí měla vystihnout několika slovy, 99% z nich by patřilo mezi kladný superlativy. Je teprve březen a na světě už je kandidát na album roku.

 

V zápětí vyjde ještě jedna recenze na tuto placku, tentokrát od Jakuba.

 

Další informace

  • Název alba Lost Forever // Lost Together
  • Datum vydání 11. 3. 2014
  • Země, Město Velká Britálnie, Brighton
  • Producent Henrik Udd
  • Počet skladeb / stopáž 11 / 43:01
Zveřejněno v CD

Lídr Bring Me The Horizon Oliver Sykes na Twitteru podpořil cover skladby Can You Feel My Heart, kterou vytvořili členové kapely The Hype Theory.

Líbí se vám taky?

Zveřejněno v Zahraničí
Čtvrtek, 27 Březen 2014 10:55

Video série z Dream Tour Bring Me The Horizon

Bring Me The Horizon vypustili další video díl se záběry z jejich Dream Tour. Na téhle tour vystupují společně s kapelami IssuesOf Mice & Men a letlive. A protože se nám první epizodu podařilo jaksi zaspat, přinášíme vám nyní rovnou obě dvě.

Zveřejněno v Zahraničí
Strana 1 z 18

Zanechej Facebook komentář

Share on Myspace
Banner