Banner

coreMusic.cz - Magazín o tvrdé hudbě

MetalCoreShop.cz
Zobrazení položek podle značky: Bring Me The Horizon
Čtvrtek, 27 Březen 2014 10:55

Video série z Dream Tour Bring Me The Horizon

Bring Me The Horizon vypustili další video díl se záběry z jejich Dream Tour. Na téhle tour vystupují společně s kapelami IssuesOf Mice & Men a letlive. A protože se nám první epizodu podařilo jaksi zaspat, přinášíme vám nyní rovnou obě dvě.

Zveřejněno v Zahraničí

I Killed The Prom Queen streamují novinkovou desku Beloved. Tohle dlouho očekávané album bylo nahráváno v Göteborgu s producentem Fredrikem Nordströmem (Bring Me The Horizon, At The Gates, In Flames).

Deska vyjde 18. února u Epitaph Records.

Zveřejněno v Zahraničí
Sobota, 25 Leden 2014 10:10

BRING ME THE HORIZON opět v Praze!

TAHLE NOVINKA, STEJNĚ JAKO UDÁLOST NA FACEBOOKU JE POUZE KACHNA. ANO, VŠICHNI JSME SKOČILI NA ŠPEK :D

 

Koncert britských BRING ME THE HORIZON v čele s Oliverem Sykesem se uskuteční v sobotu 26.7. v pražském klubu Lucerna.
Mimořádně hitovým albem Sempiternal se znovu vrací do České republiky a jako support se představi Issues.

Bring Me The Horizon, jedna z nejkontroverznějších kapel současnosti, která už několik let vzbuzuje silné vášně a dělí hudební fanoušky na dva nesmiřitelné tábory. Fanynky je až nekriticky zbožňují, zároveň ale i odborná kritika oceňuje jejich talent, osobitý zvuk a inovativní přístup k poměrně klišovitému žánru, jakým metalcore je.
Druhý tábor zase neodpustí naživo zpěváku Olimu Sykesovi jeho odcházející hlas a také to, že spíš než hudebníkem je v jejich očích modelem, obchodníkem s trendovým oblečením a sexuální idolem pro mladé i starší pipinky. Ať tak nebo tak, dokázali tito stále mladí Angličané vyprodat pražské Roxy a dlouho před otevřením klubu se až za roh Dlouhé ulice tvořila úctyhodná fronta převážně dámského publika. Patnáct minut před devátou už nastoupili v sauně podobném klimatu samotní Horizoni !! kvůli které většina lidí dorazila. Jen co Oliver Sykes a spol. vkročili za zvuků intra na stage, spustil se ohlušující řev a jekot, div některé fanynky neomdlévaly.

Většina lidí v sále byla určitě zvědavá, jak se s neúprosným vedrem a vlhkostí popasuje právě frontman Sykes, který už nejednou v nedobrém smyslu slova předvedl své hlasové „možnosti“. Obavy tenhle pokérovaný skrček rozmetal už během první pecky, známého singlu „Shadow Moses“, který se hodně blížil studiové nahrávce (včetně mohutných snig-alongů z kotle, v který se proměnil prakticky celý prostor před podiem), což je v tomto případě pocta. Celý set měl neskutečný drajv a spád, kapela šlapala perfektně (což na mohutném zvuku krásně vynikalo).

Takže se máte zase na co těšit!

FB EVENT: https://www.facebook.com/events/419567721480096/

Zveřejněno v Česko/Slovensko

Milan Malík aka Psychic je slovenský kytarový mág ze Skalice. Aktuálně se tenhle borec prezentuje předělávkou skladby Can You Feel My Heart od Bring Me The Horizon.

Zveřejněno v Česko/Slovensko
Pondělí, 23 Prosinec 2013 13:57

TOP desky 2013 podle redaktorů coreMusic.cz

Tak a je to tady. Rok s číslem 13 se chýlí ke konci, proto je třeba se ohlédnout a zrekapitulovat, co chutného se na hudební scéně urodilo. Nebudu to protahovat, na plné čáře to vyhrálo čtvrté studiové album Sempiternal od Anglánů Bring Me The Horizon. Jelikože se objevuje v "top trojce" téměř každého člena redakce, můžeme jej považovat za jakýsi odlesk objektivity. Je zajímavé, že další aba se nijak příliš neopakují – zde se již redakční chutě odlišují. Mezi dalšími oblíbenými plackami rou 2013 tak najdete např bostonskou HC smečku Vanna a jejich The Few and the Far Between, pánbíčkáře  z Ohia The Devil Wears Prada s albem 8:18, chaotiky made in USA Norma Jean a Wrongdoers nebo severské progresivce Benea Reach s nahrávkou Possession.

 

Mira Jackvegas Triska

1. Benea Reach  Possession
Na novou desku norských metalistů jsem čekal dlouhých pět let!!! Tři věci: magické melodie a refrény zasazené do metalového "chaosu", nepředvídatelnost a jedinečný rukopis. A i když někdo bude namítat, že předchozí deska Alleviat měla ještě větší kouzlo, pro mne je Possession nahrávka roku.

2. Hypocrisy  End of Disclosure

A už jsme zase na severu. Představovat švédské metalové polobohy asi nemusím. V březnu jim vyšlo už dvanácté studiové album, které navazuje na předchozí A Taste of Extreme Divinity. Skvělý zvuk, dobré aranže, melodie, tvrdost, surovost – melodický death metal se vším všudy!

3. Killswitch Engage  Disarm the Descent

Všechna čest pro Howarda Jonese, ale ke kapele se navrátil původní zpěvák Jesse Leach a Killswitch Engage pookřáli a chytli druhý dech. Našlapaná deska plná melodií, zpěvných refrénů, kytar - nejlepší deska od The End of Heartache. Nejlepší deska v historii kapely?

Dále stojí za zmínku: Dagoba – Post Mortem Nihil Est, Oceano – Incisions, Omnium Gatherum – Beyond, Kataklysm – Waiting for the End to Come, Hacride – Back to Where You've Never Been, Dreamshade – The Gift of Life, Breakdown of Sanity – Perception, God Is An Astronaut – Origins, Cult of Luna – Vertikal a BMTH – Sempiternal

 

Ascela

1. Bring Me The Horizon – Sempiternal
Bez ohledu na to, jak je tato banda zprofanovaná, tak jejich aktuální počin Sempiternal bezpodmínečně žeru. A tečka. Pánové se posouvají dál a je slyšet, že tím správným směrem, ač je stále slyšitelný ten klasický „BMTH styl“. Oliver už neřve jak tur, o hlas se stará. A ty božské atmosférické synťáky, které mě laskaly celé jaro… Pro mě jasná jednička roku 2013.

2. Benea Reach – Possession
Nedoceněná progresivní paráda z Norska, to jsou pánové z Benea Reach. Svou temnotu a tvrdost dokonale vyvážili éterickými zpěvy hostující vokalistky Marie Solheim. Z této vražedné kombinace zkrátka mrazí a slzí zároveň… I would be here with you right now, Even if there would be no tomorrow, We will find our Eden somehow, Wherever you go I will follow…

3. Dreamshade – The Gift of Life
O tom, že modernímu deathu s metalcorem zvoní hrana, se rozhodně nedá mluvit. Úžasné melodické album švýcarských vejlupků Dreamshade rozhodně stojí za poslech. V dnešní době to je opravdu svěží vítr, který příjemně rozvibruje roztoužené tvrďácké slechy.


Gumi

"Letošek byl po hudební stránce neskutečně silnej. Místo TOP 3, bych potřeboval uvést TOP 15 desek roku, a tak jsem se rozhodl vše rozřadit do kategorií domácí, zahraniční a mimožánrová. "

1. Attack The Hero – In Search Of Inner Self
Letošek jednoznačně ovládli Skywalker, ale jelikož se jejich Babylon nevešel do letošního roku, zmíním jinou kapelu i nahrávku, a to Attack The Hero s jejich nahrávkou In Search Of Inner Self. Už jsem několikrát přiznal, že soudě dle prvních nahrávek jsem jim zrovna moc nevěřil, ale naživo mě tahle sympatická banda naprosto uchvatila, což dokazuje i to, že jsem na nich letos byl mezi lednem, až zářím jedenáckrát. Ani EP rozhodně nezní nudně a sterilně a nabízí perstrou škálu vlivů i nálad. Potěší moshery i náladotvotné posluchače. Navíc i členové kapely nejsou žádní arogáni, ale naopak srdcaři, kteří se chtějí skutečně zlepšovat a něco dokázat. Pro tuzemskou scénu jsou ATH rozhodně velký příslib.

Za zmínku však rozhodně stojí i výborné EP Dying Youth od libereckých Hope,s dále EPcka od Criminal Colection, Forget Your Enemies, Everything We Have a drtičů Backfist. V příštím roce by už mohli s něčím větším konečně přijít Unaffected Evolution. Dost zvědavej jsem i na návrat Goodfoul a i na to s čím přijdou kapely Black Bay a Citylights.

2. Bring Me The Horizon – Sempiternal
Letošek navázal na loňský rok, a tak letošní sklizeň stála za to. Výbornou placku Almost There vyprdli Heart In Hand. Ušní aparáty trhala i nová placka Breakdown Of Sanity, pozadu nezustáli ani Scarred By Beauty, nebo belgičtí Resurrection s albem Social/Contract, překvapili nový A Day To Remember a ke konci roku tradičně potěšili i Enter Shikari. Pořád to však nestačilo, neboť vládl někdo jiný. Byli to BMTH s úžasným cd Seprimental. Oliver a jeho smečka vyprodukovali výbornou komplexní deskou a osobně zastávám názor, že "zklidnění" BMTH jednoznačně prospělo. A co je potěšující i z letošního koncertu v Roxy je jasné, že z BMTH nedělá dobrou kapelu producent, ale kapela sama. A na co se těším v příštím roce jednoznačně nejvíc? Na Comeback Kid a The Ghost Inside!

3. Prago Union – Vážná Hudba
I z věcí a rozhovorů na cM je zřejmé, že nejsem jenom metalovej robot, a tak bude tahle kolonka věnována mimožánrovym deskam. A jak je z nich nejlepší? Jmenuje se Vážná Hudba, ale zní převážně nevážně. Kato definitivně dokázal, že je textařský génius a podle mě překonal nepřekonatelnou desku Dezorient Express. Skvělou desku však vydal i bostonský patriot Slaine. Hodně mě bavily i v Soundtrack od Dj Fatta z Ty Nikdy Labelu a Idiot v podání Vladimíra 518. Pokud máte rádi britpop, slyšte zásadní album AM od Arctic Monkeys a debut The 1975 s eponymním názvem. Příští rok vyjde nová deska Paulieho Garanda, na kterou se uz teď těším, protože to vypadá už ted na slušnou zpověď a s něčím novým snad vyleze i Bauch.

Jonathan

1. Bring Me The Horizon  Sempinternal
Nebudem si nic nalhávat. Tato deska je činidlo, které zamíchalo s jejich stejnorodou karierou. Nebudu zde širokodlouze rozepisovat, proč a jak se mi tato deska libí, jelikož sám člověk s ušima musí poznat, že je zde ohromný pokrok. Idealizovaní BMTH se právě díky tomuto posunuli opět někam výše na pomysleném metalcorovém žebříčku. Gratulace!

2. The Devil Wears Prada  8:18
Proč? Protože! Jejich až dechberoucí vývoj mě nenechal spát ani tentokrát. Jak jsem zde zmínil BMTH co do vývoje, tak TDWP jsou zářným příkladem, že metalcore není jen tuctová odnož metalu pro děcka s brandama na sobě a hype životním stylem. TDWP právě do toho přidali dospělost! Rozum a cit a vše se odráží v jejich tvorbě! 8:18 je tedy mým koněm tento rok.

3. Tyler, The Creator  Wolf
Dlouho jsem přemýšlel, co dám jako třetí. Adeptů je mnoho, spousta vážených umělcu jako jsou Born of Osiris, Kid Cudi atd. Tyler to vyhrává – jeho placka je plná skvělých beatů, emocí, životních příběhů a kolikrát tam člověk najde sám sebe. Deska je dlouhá, svižná a hrozně chutná! Člověk se někdy ztratí v depresivních zákoutích jeho mysli, ale vždy jde najít cesta ven. Takže omlouvám se všem, kteří na to mají právo být v top 3, ale TYLER, Tyler to dovedl na okraj možností a já děkuji!

Kris

1. A Lot Like Birds – No Place
Tohle mě smetlo. Album je na tom tak moc dobře instrumentálně, že by fungovalo skvěle i bez vokálů. Zpěvy dodávají další rozměr, vytvářejí atmosféru a z každého songu proudí odlišné emoce, což sedí k tomu, jak kluci popsali koncept alba – jako dům, ve kterém jsou místnosti reprezentovány jednotlivými skladbami. Navíc za povšimnutí stojí i texty. Takhle si představuji kvalitní progresivní post-hardcore.

2. Hopes – Dying Youth
Debutový počin z Liberce. Svižný hardcore, ve kterém je cítit, že nejde o první kapelu svých členů. Texty jsou docela melancholické, přesto motivují k lepším zítřkům, což je přesně to, co v hardcoru vyhledávám. Markovy vokály jsou naprosto výborné, to samé platí o kytarách, díky kterým mě baví pustit si i jen intro. Pro mě už srdcová záležitost a naživo pokaždé skvělý zážítek.

3. LastOfMyKind – Now, Now Beyond, ∞
Když v tuzemských vodách narazím na kapelu, která dává důraz na instrumentální stránku nebo se označuje nálepkou post-rock, je obrovská šance, že bude mít srdcervoucí názvy songů, občas se ozve hlas chrlící nenávist ke společnosti nebo bolest z nějaké hluboké situace, a je to zde tak časté, že toho mám pokrk. Z LastOfMyKind proudí naopak optimismus, dvě kytary se výborně doplňují, baskytara nedělá jen nutný hlubší podkres, bicí jsou výborné a těch pět až šest minut, kolik trvají jednotlivé skladby nenudí, melodie se proměňuje a díky tomu nemám pocit, jako bych poslouchala jen roztahané intro. Tomuhle debutovému EP nemám, co vytknout.

Musím ještě letmo zmínit další tři výborné počiny. Deska Lift Your Existence od Night Verses a The Blackest Beautiful od letlive. Kapely na podzim na Strahově společně odehrály výborný koncert a u obou si velmi cením hlavně zpěvu. A nakonec EP Tape Two od anglických Young Fathers. Jedná se o alternativní hip hop s rapem i zpěvem, s výbornou elektronikou, živými bicími a zajímavými texty, co se neustále vkrádají do hlavy.

 

Tony

1. Bring Me The Horizon – Sempiternal
Úzkoprsým neřádům v redakci se nelíbil můj jednovětný verdikt nad deskou letošního roku. Něco o sprostých slovech, seriozním magazínu a další kecy. Budu tedy slušný, kultivovaný a vyjádřím své nadšení nad tímto počinem ve vší počestnosti. Pokud bych měl poslední desku BMTH k něčemu přirovnat, byla by to pravděpodobně masturbace na čerstvě rozkvetlé louce při východu slunce, s varlaty zabořenými do rosou pokryté trávy za švitoření lesního ptactva a zurčení nedalekého potůčku. I to je nic ve srovnání s peckovostí tohoto alba a kdyby ušní bubínky mohly mít orgasmus... měly by.

2. Rest & DJ Fatte – Střepy
A protože nejsme zaprdění páprdové s trapně jednotvárným hudebním vkusem jako naše konkurence, udělám si vždy rád čas na trochu kvalitní, české a slovenské hiphopové tvorby. Výborná placka, která se mi na dlouho dobu usadila v playlistu opět dokazuje, že Rest je pan s velkým P. Od závadějících vysvětlení této věty se distancuji.

3. Attila – About That Life
Je to tisíckrát ohrané, tuctové a praštěné, bez nápadu a bez jakéhokoliv posunu kupředu.. co je to? Poslední deska mazlíků z Attily. Kde jinde uslyšíte v jedné větě dvacetkrát fuck a osmkrát bitch aneb budoucnost mládeže na tomhle rostoucí je prostě v háji. I tak je to krásné a příští rok to chci znova! Pro navodění té správné, vánoční atmosféry jsem si dovolil krátký úryveček.

„I'm a bad motherfucker not a fucking role model
fuck church, hit a bong, then go smash a fucking bottle
got a few sluts to help me roll a few blunts
and they never question me cause they know I hate cunts“


Honza Čapek

1. Karnivool – Asymmetry
Karnivool sleduji už od první řadové desky a každé album mi absolutně vyrazí dech – i tentokrát je to mimořádně promakaná záležitost, kterou si člověk naplno vychutná hlavně při pozorném poslechu. Tvrdší než dříve, ale stále inteligentní - a tak to mám rád. A už teď se nemůžu dočkat další desky, protože od takové kapely člověk prostě chce stále víc...

2. Steven Wilson – The Raven That Refused to Sing
Prog-rockový mangum opus tohoto roku (a možná nejen tohoto). Naprosto mistrně napsaná a vyprodukovaná hudba, která mě při každém poslechu nutí seknout s hudbou, protože lepší už to prostě nebude... Někomu to může připadat moc do sedmdesátek, někomu moc na přemýšlení, někdo to odepíše jako vyměklinu nebo přeplácanost, ale mě to mě jednoduše bere JINAM.

3. Norma Jean – Wrongdoers
Pro mě nezpochybnitelný vrchol tvrdé hudbý tohoto roku. Přímočařejší než některé jiné počiny, ale v tom je právě to kouzlo - člověk z toho cítí tu naléhavou upřímnost. Jde slyšet, že se kapela od prvních desek hrozně posunula a dospěla a teď dělá hudbu, ve které by člověk mohl nechat stát lžíci. Jsem zvědavý, co s tímto ručníkem vhozeným do ringu udělají další HC kapely.

Petr Vybíral

1. Northlane – Singularity
Australská krev obohacuje tvrdší vody již nějaký ten pátek, poslední album Blacktownských Northlane jménem Singularity je mezi přítoky v mém žebříčku tím největším. Spojení hlubokého podlazení, matematiky, hlubokých growlů a čistých zpěvů dělá z Northlane jeden z největších oříšků pro všechny "škatulkáře". Živé podání nových skladeb mne v názoru jen utvrdilo.

2. Defeater – Letters Home
Defeater, jakožto stálice světové melodic hardcorové scény, ani tentokrát nezklamali, ba naopak. Pětice z Bostonu svou již tak dost procítěnou tvorbu posunula ještě o kus dál jak hudebně, tak myšlenkou. Zprvu není lehké pustit si těchto 10 skladeb pod kůži, s opakovanými poslechy mi však učarovaly. Co by se také dalo od jednoho z největších uskupení žánru čekat.

3. Desolated – Disorder Of Mind
Poslední EP britské této britské hardcorové čtveřice mi hnalo mráz po zádech nějaký ten pátek, pouhopouhých 5 písní v "po lopatě" lazených strukturách, místy s prvky extrémnějších hudebních žánrů jako např. death metalu, bohatě postačí k večerním DIY moshpitům před zrcadlem. Domnívám se, že Disorder Of Mind dokáže oslovit obě strany barikády, jak ty hardcorově laděné, tak i ty extrémněji orientované jedince.

Jakub Rissaweg

1. Bring Me The Horizon – Sempiternal
BMTH jsem měl hodně rád už dřív, Sempiternal je však jak dobře mířená rána do hrudi, která core světu vyrazila dech. Fanoušky novějšího vývoje kapely naprosto nadchlo, nevěřící přesvědčilo. Kapela vzala své nejlepší a nejoriginálnější ingredience, zamíchala je s pořádnou dávkou post-rockových kytar a elektroniky... a na vrch nakonec posadila úžasný zpěv Oliho Sykese. Mladý idol, kterého už dlouho půlka scény dissovala za špatné živé výkony, využívání zpěvu fanoušků jako pauz na dýchání atd., najednou přišel s tak silným melodickým projevem, že se svou naléhavostí zařadil do první ligy. Sempiternal je občas andělsky měkký, jindy zase brutálně tvrdý, skoro pořád temně melancholický... a pro mě také zdaleka nejlepší deskou roku 2013.

P.S. Mimochodem – letošní koncert v Roxy také hodnotím jako nejlepší hudební výkon roku. Od minule tak čtyřnásobné zlepšení, tleskám a nestačím se divit.

2. Vanna – The Few and the Far Between
"A New Hope", album těchto bostonských sympaťáků z roku 2009, mám ve své osobní all-time top 10. Vanna však od té doby prošla vývojem, vyměnila postupně oba vokalisty a bubeníka...  A já velmi oceňuji, že i když jsou původní vlastnosti kapely pořád dobře slyšet, o nějakém stání na místě zde nelze mluvit. Dnes se stále častěji setkáváme s kapelami občas nazývanými "rise-core" (uniformní zvuk, které má většina kapel točících se kolem labelu Rise Records a jim podobných) a z alb se postupně vytrácí lidskost, za zpěváky zpívá autotune, za bubeníky hraje automat. No a v tuhle dobu přijde Vanna a naservíruje nám desku, ze které křičí původní HC, syrovost, upřímnost, organičnost, skvělé nápady. TFATFB je fantastická deska a málo co mě letos mohlo víc potěšit.

3. Sarah Where Is My Tea – Love and Hono
Pro mě veliké překvapení. Ruskou partu s obskurně dlouhým názvem jsem v té záplavě nových metalcore band málem přehlédl – naštěstí pro mě však opravdu jen málem. Klipový singl "The Idols Inside Us" mě chytl za pačesy okamžitě a rychle jsem začal chtít slyšet víc. SWIMT zatím nejsou kdovíjak slavní, ale našlápnuto mají fakt ukázkově. Na Love and Honor je vše, co mě na moderní tvrdé desce baví, kvalita se drží dvě poschodí nad konkurencí. Album se vyznačuje naprosto úžasným zvukem někde na pomezí HC a rokenrolu, který člověka nenechá v klidu, songy jsou rozmanité a originální. Zapomeňte na nudné tříminutové sebevykrádající breakdowny, tihle kluci přicházejí s vlastním zvukem a jejich projev je mi nesmírně sympatický. Pokud bych měl čtenářům doporučit jednoho nováčka, pánové mají můj exkluzivní palec nahoru.

 

Davey

Je strašně těžký vybrat pouze 3 alba, která letos vyšla a nějakým způsobem mě zaujala. Vyšlo hodně dobrejch desek a pár těch průměrných. Výběr mi to však nijak neulehčilo a když jsem se prvně koukl na seznam alb, která vyšla v roce 2013 (a která jsem samozřejmě poslouchal), bylo mi na nic. Měl jsem pocit, že nikdy nevyberu jen 3. Musel jsem rozhodovat z asi 10 alb, až mi zůstala ta 3 nejlepší. Stále mě sice štve, že zde nemohu zmínit i další interprety, kteří si to jistě zaslouží. Ale řeklo se TOP 3, tak to dodržím. Aspoň jsem si pak po náročném výběru uvědomil, která ta alba mě vlastně ze všeho nejvíc rozsekala. Kupodivu jsem všechna alba recenzoval, tudíž se tu nemusím nějak sáhodlouze rozepisovat. Pokud vás zajímá můj názor na daná alba, přečíst si je můžete v recenzi na našem webu.

1. Bring Me The Horizon – Sempiternal
Album Sempiternal britských klučinů Bring Me The Horizon si zamilovalo tisíce lidí po celém světě a já se rozhodně řadím mezi ně. Pro mě je to nejposlouchanější album od nich a songy z této placky si pouštím od leaku až dodnes. Album mi má stále co nabídnout a nepřestává bavit. Jejich veliká, slyšitelná proměna a jakási vyzrálost na mě hodně zapůsobila a jednoduše tuhle věc miluju. Ani chvíli jsem nemusel s výběrem desky do TOP 3 váhat. Má tu svoje čestné místo.

2. Lasting Traces – Elements
Další věc, která letos polaskala můj sluchovod, je výbornej sedmipalec od Lasting Traces. Po prvotním zklamání z poslechu tehdy vyhozené pecky Lest We Forget před oficiálním vydáním bych vůbec netušil, že se 7" Elements v mým seznamu objeví. Druhý poslech a trochu rozumu mi však otevřel oči a hned jsem věděl, že mám další desku na seznamu svých oblíbených kotoučů. Lasting Traces taky patří mezi jednu z nejoblíbenějších kapel a navíc tenhle sedmipalec naživo je bez jediné chybičky. Dvousongový Elements tu muselo být.

3. Touché Amoré – Is Survived By
O již dvou zmíněných deskách jsem nemusel ani moc uvažovat, byla to jasná volba. Provázely mě téměřem každým dnem. Výběr třetího alba do TOPky byl však vcelku oříšek. Prvně jsem musel vyřadit desky, které jsou sice skvělé a rád bych je sem zařadil, ale neposlouchal jsem je zase tak intenzivně. Zbyly mi tedy asi 3 alba, mezi kterýma jsem musel rozhodovat. Všechna jsem začal poslouchat teprve před nějakými 2 měsícími, tudíž to byl fér souboj. Nakonec to vyhráli Touché Amoré, jelikož album Is Survived By je dle mýho zatím nejlepší deska od nich. Úžasný screamový/emo kytary, výbornej Jeremy Bolm a hudba prožitá na 100%.

(off record: Wounds – Die Young, Trophy Eyes – Everything Goes Away, TA/PBTT – split, Shadow Area – Signpost, Grader – Underheaven, FYE – Failures Feed The Fears, Eels – Wonderful Glorious, John Newman – Tribute, A VYBER Z TOHO KURVA:)

Majkláč

1. Vanna – The Few And The Far Between
Vanna je zaprvý hrozný léta kapelou, kterou hrozně obdivuju, ať už kvůli tomu, jak skvělý jsou jejich nahrávky, ale hlavně živáky. Všichni se báli, jak jim hrozně ublíží odchod zakládajícího Evana, ale Joel je plnohodnotnou náhradou a rozhodně pomohlo, že Evan v kapele nepůsobí. Víc punk, víc hardcore, víc zevláctví, totální nasranost, energie jak v Tatrankách. Jasná deska roku!

2. The Devil Wears Prada – 8:18
Neumim si představit, za jakých okolností by tahle deska mohla bejt o něco lepší. Totální temnota, parádní atmosféra, totálně dokonalý kytary, Jeremyho vokál, Mikův vokál... Skvělost s velkým "S".

3. Bring Me the Horizon – Sempiternal
Jako sorry, ale pokud kapela, která hrála childish deathcore takhle dospěje v naprosto fantastickou atmosférickou kapelu, jejíž sound si nespletete vůbec s nikým druhým, musí se tu objevit. Škoda snad jenom, že to takhle epicky dokonalý není i živě... Ale co jsem viděl videa z letošního léta, evidentně se blýská na lepší časy.

PS: Chtěl bych poblahopřát českým kapelám, který vydaly naprosto fantastický nahrávky, ale mezi můj výčet se nedostaly z toho důvodu, že výše zmíněné kapely letos vypustily do světa něco totálně dokonalýho. Za skvělá alba či EP děkuju hlavně pětici Break the Rules, This Night Draws The End, Minute of Fame, Faces are Fiction a Hopes. Jen tak dál!

Miroslav Toman

1. Deafheaven – Sunbather
Tento album sa stal výnimočným už snáď po prvom vypočutí, kedy som sa zmyslel nad tým, prečo je to vlastne také dobré. Spojenie Blackgaze a Screama, obklopené skvelou atmosférou v podaní neprekonateľných inštrumentálnych pasáží zaujme snáď každého, kto niečo o tej hudbe vie.

2. Lord Snow – Soiltude
Opäť čistou náhodou objavený album. Neviem popísať emócie, ale je to opäť niečo očarujúce, inštrumentálne priam geniálne, stvorenie, ktoré je na scéne nie veľmi docenené.

3. Vildhjarta – Thousands of Evils EP
Nie je to síce album, ale stále. Album albumov roku 2013, progresívny metal, pumpujúci neskutočnou dávkou energie zaujme snáď každého. Narozdiel od skorších albumov tohoto švédskeho celku priam neuveriteľne ukazuje fakt, že kapela, ktorá bola po svojom prvom albume nie veľmi úspešná a ich album dosiahol v hodnoteniach veľmi nízke čísla

 

Fíla

1. The Dillinger Escape Plan – One of Us is the Killer
Popravdě ani jsem nečekal, že TDEP udělají něco špatného. V ČR nejsou moc oblíbený, vzhledem k návštěvnosti, co jsem viděl v Rockcafé, ale musim říct, že to, co slyšíte na albu, dostanete i naživo. Nerozpoznatelný chaos je doplněn takovou energií a agresí, která se nevidí téměř u žádné kapely současnosti. Úžasné je, že nemusíte mít ani rádi tvrdé songy od TDEP, protože celé album doplní pár super songů, které osloví i spektrum posluchačů jemnějšího metalu.

2. Misery Signals – Absent Light
Dlouho očekávaný návrat (podle mého legendy) Misery Signals splnil to, co se od něj očekávalo. Nenastane chvíle, kde by mě to přestalo bavit. Atmosferické pasáže doplněné klávesy a breakdowny natrhnou i tak chlupatej kaďák jako mám já. Luminary považuju za nejlepší song, který jsem doposud u kapel podobného stylu slyšel.

3. Norma Jean – Wrongdoers
Prostě "moje Norma", co na to říct. Banda, co žeru od prvního alba Bless the Martyr and Kiss the Child, kde ještě za mikrákem stál Josh Scogin (The Chariot). Nové album znamená nový zvuk a stále silné emotivní riffy kytar. A charismatický vokál Coryho Putmana.

 

Zveřejněno v Téma

Nová deska I Killed The Prom Queen ponese titul Beloved a vyjde 18. února u Epitaph Records, desku kapela chystala s producentem Fredrik Nordstromem (Bring Me The Horizon, At The Gates).

Dále tady pro vás máme novou skladbu To The Wolves.

Tracklist:

01 – “Beginning Of The End“
02 – “To The Wolves“
03 – “Bright Enough“
04 – “Meilor“
05 – “Thirty One & Sevens“
06 – “Calvert Street“
07 – “Kærjrlighet“
08 – “The Beaten Path“
09 – “Nightmares“
10 – “No One Will Save Us“
11 – “Brevity“

Jonova slova: “We’ve really extended ourselves, but we’ve done it in a way where it’s tasteful and it makes sense with the music. It’s not like we’ve gone from sounding like a metalcore band to sounding like Dimmu Borgir. It still sounds very much like Prom Queen.”

Zveřejněno v Zahraničí

Nově potvrzené kapely na Brutal Assault 2014 jsou BRING ME THE HORIZON, legendární death metalisti KRABATHOR a švédští progresivní In Mourning:

Minule jsme vás nechali hádat název jedné československé legendy, které právě dnes zveřejníme. Ještě před vyřčením jejího jména tedy doplňme poslední indicie: Příští rok to bude 30 let od jejího založení a 17 let, kdy naposledy hráli na BA. Bude se jednat o její reunion po dlouhých 11 letech a bude to jediné vystoupení v tomto roce. Do kotle pevnosti Josefov vstoupí v sestavě z alba „Lies“, tedy Christopher, Bruno a Pegas. Vše jasné?
Dámy a pánové, Brutal Assault oznamuje koncertní comeback legendární death metalové formace KRABATHOR!

Fanoušci druhé, dnes potvrzené, kapely zřejmě poslední vystoupení KRABATHOR na BA nepamatují, protože ještě nebyli na světě. Účast na BA 2014 totiž potvrdila mocně vzývaná ikona moderní metalové scény BRING ME THE HORIZON! Britská formace nedávno absolvovala veleúspěšné turné na podporu aktuální desky „Sempiternal“, během něhož utvrdila svou pozici jednoho z leaderů hudebního žánru metalcore.

Dnešní třetí novinkou se stává švédská formace IN MOURNING. Kapela, která umně kombinuje tradiční švédský melodický death s progresivními prvky, má na kontě tři alba, to poslední nese název „The Weight Of Oceans“.

 

Kompletní vypís potvrzených kapel najdete třeba na oficiálním FB eventu: https://www.facebook.com/events/185277911655797/

 

 

Zveřejněno v Česko/Slovensko

Bring Me The Horizon a jejich label Epitaph Records vypustili videoklip Go To Hell, For Heaven's Sake. Jde o čtvrté video z desky Sempiternal.

Recenze aktuální desky Sempiternal.

Zveřejněno v Zahraničí
Úterý, 27 Srpen 2013 07:57

Remix skladby BMTH od Enter Shikari

Enter Shikari si vzali skladbu Can You Feel My Heart od Bring Me The Horizon a trošku si s ní pohráli.

Zveřejněno v Zahraničí

Je tady nové video Can You Feel My Heart vašich miláčků Bring Me The Horizon.

Hromadnou recenzi aktuální desky Sempiternal najdete zde.

Zveřejněno v Zahraničí
Strana 1 z 9

Zanechat Facebook komentář

Share on Myspace
Banner

coreMusic na Facebooku »