MetalCoreShop.cz

coreMusic.cz - Magazín o tvrdé hudbě

MetalCoreShop.cz
Zobrazení položek podle značky: Bring Me The Horizon

Devatenáctý ročník festivalu Brutal Assaultu je za námi, je na čase jej nějak shrnout. Jelikož hejtů a různých kritik je na tom našem světě až příliš, rozhodla jsem se tento report pojmout lehce jinak. Nebudu psát o tom, co se nepovedlo, nýbrž vyzdvihnu to, co bylo dle mého opravdu TOP. Vy, kdo na „Brutal“ nejezdíte, to můžete brát třeba jako agitační lákačku na příští, jubilejní dvacátý festival.

 

Čtvrtek byl den nabitý velkými kapelami. Slunce pálilo a vypadalo to, že se josefovské pevnosti vyhne pověstný pravidelný slejvák. Hezky po obědě se na pódiu představili američtí Iwrestedbearatonce. V roce 2012 odešla oblíbená vokalistka Krysta Cameron a nahradila ji neméně schopná Courtney LaPlante. Tahle zpěvačka v popoledním horku řádila na stagi jak černá ruka, skákala, válela se po zemi a ještě dokázala skloubit brutální řev s naprosto čistými party – klobouk dolů, dámo. Prostě ten typ ženský, která naštípe dříví a zkropí to půllitrem piva. IWBAO dávají deathcoru/metalcoru vysokou přidanou hodnotu díky svému komplikovanému a psychedelickému pojivu. Pro mě to bylo první živé setkání s touto bandou a můžu prohlásit, že tento "medvěd přepral i mě".

Misery Index zrovna vydali pátou desku The Killing Gods, která ze všech stran slyší samou chválu, a tak jsem se na bandu z Baltimoru oprávněně tešil i na BA. Já jsem byl s jejich setem death metalu s hardcorovými a grindovými prvky spokojený (a že toho pro mě letos na BA zas tak moc nebylo) proto je dávám na seznam top zážitků z Brutalu. Stejný případ, jak píše Ascela o pár řádků výš, první setkání a stálo za to.

To co přišlo pak, však asi většině fanoušků asi vyrazilo dech. Japonští Chruch of Misery. Tihle drobní Asiati vypadali jak se 70. let, dlouhé vlnité vlasy, knírky a trochu hororový look si však nezadal s božskou muzikou, která se na nás z beden linula. Utahané těžkotonážní riffy stoner metalu přesahovaly až do doomu a psychedelického rocku. Sice mohly na první poslech působit monotónně, ale za živa rvaly vnitřnosti. Frontman Hideki Fukasawa bravurně ovládal své hrdlo i synťáky a publikum doslova zhypnotizoval. Silná muzika pro fajnšmekry, pro mě jeden z vrcholů festivalu. P.S. Veškeré jejich texty pojednávají o masových vrazích :)

alt
SUFFOCATION; Foto: Marek Cankov (Metalshop.cz)

Klasika klasik jsou newyorští Suffocation. To je zkrátka sázka na jistotu, měla jsem s nimi tu čest již několikrát a nikdy nezklamali! Brutání death metal, sypačky, growling a houpavé tempo. Pařící fanoušci a kmitající ručka vokalisty Franka Mullena (nikdy to neumím tak rychle jako on, haha). Hutné "breakdowny", které většinu "metalcorů" srazí do kouta. Nové album Pinnacle Of Bedlam dokázalo, že Suffocation jsou stále na vrcholu a mají velký potenciál posekat stále větší počet lidí.

Bring Me The Horizon, kapela, kterou mám opravdu moc ráda a jejiž hudební vývoj mě opravdu baví. V roce 2011 v Meetfactory mě otrávil Oliverův ne-vokál (kdy polovinu partů odzpíval Jona Weinhofen), loni v Roxy to prý bylo o mnoho lepší, tak jsem netrpělivě čekala, jak to bude letos. V pozadí natažená mandala z poslední placky Sempiternal a mohlo se začít. Hned u prvního songu Shadow Moses mi bylo jasné, že vokál bude průser, protože přímo vepředu bylo vidět, jak Oli bojuje a opravdu mě hrdlo bolelo i za něj. Ale bojoval jak lev a bez okolků přiznal, že jeho „voice is fucked (up)“. Každopádně samply vytvořily poutavou a silnou atmosféru, fanoušci sborově pěli a pomáhali celou zpěvovou linku držet pohromadě. I přes tento hendikep to byla dobrá show, protože poslechnout si na živo skoro celý Sempiternal určitě stojí za to. Can you hear the silence? Can you see the dark? Can you fix the broken? Can you feel... can you feel my heart.

alt
BRING ME THE HORIZON ; Foto: Marek Cankov (Metalshop.cz)

Slayer, Slayer, Slayer. Thrash metalová stálice, legenda, headliner s velkým H. Poprvé na Brutal Assault festivalu, jasná letošní jednička pro tisíce fanoušků. Přiznám se, že jsem nikdy nebyl jejich zarytým fanouškem a na jejich set šel vlastně jen víceméně ze zvědavosti a povinnosti? Odšktrnout si Slayer v sekci viděno, to přece za to stojí. Příjemný set, který asi nemohl zklamat. Když pomineme tisíckrát omílaný zvuk, museli si metaloví fajnšmekři přijít na své. Možná víc než sto slov bude lepší zveřejnit rozhovor s mým kamarádem. Ten mi opěvoval celé vystoupení těhle americké staroušů, celý set si užil v kotli, a když odcházel, ronily se mu slzy v očích... a to rozhodně není žádná mladá třasprdel. Z nejzadnějších pozic to byla příjemná podívaná se známými "melodiemi" jako Angel of Death, Raining Blood nebo The Antichrist. Zpěvák Tom Araya je sympatický chlapík, který byl zjevně v dobrém rozpoložení.
Každopádně bude zajímavé sledovat, jakého headlinera bude mít jubilejní dvacátý Brutal Assault příští rok. Machine Head, Slayer, co  bude víc...co byste si přáli???

Setlist: Hell Awaits, The Antichrist, Necrophiliac, Mandatory Suicide, Hate Worldwide, War Ensemble, Postmortem, Captor of Sin, Disciple, Seasons in the Abyss, Dead Skin Mask, Raining Blood, Black Magic, South of Heaven, Angel of Death.

alt
SLAYER; Foto: Marek Cankov (Metalshop.cz)

Nemuseli jsme dlouho přemýšlet a v souboji Architects versus God is an Astronaut na plné čáře zvítězil vesmír. Rychlý úprk do šapitó na druhém konci areálu a šup přímo pod "astronauty". Tihle Irové nepotřebují žádný vokál, aby dokázali, že jsou naprosto špičkovou kapelou, která umí lidi pobláznit. Citlivý ost rock/electro umí bez příkras a velkých gest vyloudil tak silný příval energie, že husí kůže až bolela. Naprosto dokonalý melancholický set, pří kterém nezbývá jen se zavřenýma očima se nechat unášet jejich vesmírem. TOP.
Jediná kapela na letošním BA, která mne opravdu dostala do kolen a naježila chlupy ..no skoro všude! Miluju jejich desky, ale na živo to byl neskutečný elektrizující zážitek!

Na dobrou noc jsme si nadělili švédskou depresi Katatonia. Jejich minulý "brutalí“ set nestál příliš za zmínku, tak jsem doufali, že letos se zadaří. Bohužel hned z počátku kapela řešila technické problémy s kabelem, tudíž začali minimálně o dvacet minut později, ale fanoušci i přes pokročilou hodinu vydrželi. Ano, doom metal naživo nikdy nevyzní jako z nahrávky, ale toto se povedlo, atmosféru vykreslili dokonale a zasáhli přímo do srdce. Příjemná ukolébavka na dobrou noc.

alt
ARCHITECTS ; Foto: Marek Cankov (Metalshop.cz)

 

Páteční den se nám zdál poněkud jalový z hlediska line-upu. Potěšili alespoň francoužští šílenci Carnival in Coal, které jsem už před lety na BA viděla a stálo to rozhodně za to. Originální šílenci v čele s šedým vlkem Arno Stroblem předvádějí avantgardní metalový mišmaš, který vykouzlí úsměv na každé tváří. V kotli to vypadali spíš jak na venkovské zábavě, protože každý si jel veselý skočný tanec, který se mu v danou chvíli na šilenou muziku hodil. Závěrem vypustili cover na song Maniac z osmdesátkového filmu Flash dance. Zkrátka když sborově stovky lidí pějou "She's a maniac, maniac, I sure know/and she's dancing like she's never danced before", tak se nedá nepařit. I sranda metal má místo na Brutalu.

V "prime time" se představila nepříliž profláklá polská banda Blindead z Kdyně. Pomalý metal kombinoval sludge, doom a stoner a byla to velmi příjemná poslechovka. Frontmanův vokál zněl podobně jako Eddie Vedder z Pearl Jam, takže taková sázka na jistotu. Další rozšíření hudební obzorů, na podzim se snášejícími se listy se mi jejich placky budou točit velmi dobře- Było bardzo dobrze!

Vikingové Amon Amarth se s tím nepárali, vytáhli na podium velkého draka a plamenama šlehaly, že první řady musely být ogrilované jak sele. Pan zpěvák, sympaťák Johan Hegg, si podmanil josefovské fanoušky a bylo jasné, kdo že je tady dneska headliner. Všude padaly výrazy jako "amazing" a "excellent"! Tahle banda má prostě svoji pevnou fanouškovskou základnu a přestože jejich vikingský metal je trochu jednotvárný, tak se na něj velmi dobře dívá a podupává.

alt
FANS; Foto: Marek Cankov (Metalshop.cz) 

V sobotu si to již rychle šineme k podiu na britské Hacktivist. Rapper J Hurley (ano, na Brutal assaultu byl prostor i pro rap) a jeho souputník ve zpěvu, vejlupek jak z pasťáku, Ben Marvin, si to opravdu v sobotu v odpoledne silně dávali. Pestrá směsice rap/metal/coru pořádně rozdáždila nejen "okšiltovkované“ fanoušky. Jejich houpavá muzika zkrátka měla potenciál pobavit a rozhýbat každého, kdo jim dal šanci. A tihle pánové si ji rozhodně zasloužili!

U August Burns Red jsem se trošku bál toho, co se stalo ve čtvrtek u Texas in July. Tedy že jejich tehnický metalcore s řadou složitých vyhrávek a změn rytmů nepřesvědčí a výkon zklame. ABR to ale zvládli. Je pravda, že skladba od skladby zněla téměř totožně, technicky i zvukově to ale bylo úplně někde jinde než u jejich mladších pensylvánských kolegů. Z frontmana Jaka charisma cákalo až do desáté řady, tradičním způsobem točil mikrofonem, kytarista JB Brubaker vyhrávky a složité party chrlil, jako by seděl doma na pohovce. Početné mladé obecenstvo si koncert užívalo a i přes úmorné vedro donekonečna točilo mlýnek pod podiem. Jen škoda asi nejlepší skladby Meddler, o kterou nás pánové ochudili.

Krátkou poznámku bych ještě utrousil k holandské formaci Exivious, která v sobotu v podvečer hrála na Metalgate stage. Technický progresivní instrumentální metal nebo chcete-li fusion metal, jehož taktovku pevně držel bubeník Yuma van Eekelen (ex-Pestilence, The New Dominion). Před ním bubenickou židli okupoval Stef Broks z Textures. Uvnitř stanu stál zvuk za starou belu, ale takhle ležmo z trávníku před stanem jsem si hezky pohupoval do rytmu. Pohodový poslech...

Krabathor, tak se to Tomáši Fialovi z Obscure Promotion přece jenom povedlo. O návrat tuzemské death metalové legendy z Uherského Hradiště u jejích členů agitoval několik let, ale až v roce 2014, po dvaceti letech od ukončení činnosti, stanula na josefovském podiu trojice Bronislav "Bruno" Kovařík, Petr "Christopher" Kryštof a Peter "Pegas" Hlaváč. Můj zážitek z této kapely je umocněn tím, že Slovácko je mou rodnou hroudou a na kapelu formátu Krabathor jsem náležitě pyšný. Úvodní část vystoupení surového death metalového běsnění trošku pozlobil zvuk, ostatně jako u většiny kapel. Příjemné bylo z velkého podia v hlavním večerním hracím čase slyšet češtinu a sledovat, jak si naše neznámější metalová kapela svůj návrat užívá. O komunikaci s potetovaným, vlasatým, metalovým obecenstvem se staral hlavně baskytarista Bruno. Nezapomněl představit svou novou autobiografii Revoltikon, ve které shrnuje svůj dosavadní hudební život a částečně čtenáře nechává nahlédnout i do svého soukromí. Já osobně jsem si nejvíc užil poslední trojici odehraných skladeb: Pacifistic Death, Orthodox a Imperator (Strikes Again). Co se týká instrumentálního zhodnocení, chyby tam byly, ale vem to Satan...

alt
KRABATHOR; Foto: Marek Cankov (Metalshop.cz)

Za zmínku potom stojí určitě i Down. Kapela Phil Anselma z Pantery z nástrojů loudí pohodový sludge/"heavy" metal. Většinu setu jsem sice strávil v sedě, když jsem ale vstal, podíval se na obrazovku a viděl, jak Phil přikládá mikrofon svému pupku a podpaží, tak to pobavilo. Jooo, sex, alkohol, drogy a metal... :)

Satyricon, velká pecka na závěr festivalu! Svým specifickým pojetím blackmetalu si našli velké množství oddaných fans a letos v Josefově opět přesvědčili, proč stále patří na vrchol. Satyr&Frost se svými doprovodnými muzikanty umí nastolit temnou atmosféru bez trapného satanistického pozérství. Největší úspěch samozřejmě zaznamenaly u písní z přelomového alba Now Diabolical,, zkrátka songy Pentagram Burns či K.I.N.G. brutálně rozblack´n´ rollovali celou pevnost. Všichni samozřejmě čekali na jejich hymnu Mother North a dočkali se. Chorálový zpěv všichni zpívali z plna hradla jako jeden muž, energie houstla a Satyr si vše velmi pochvaloval. Prostě takový TEN koncert, u kterého se opravdu dotknete svého vnitřku. Vice slov netřeba, takto pompézně jsme se rozloučili s letošními ročníkem Brutal Assaultu.

--------------------------------

Festival Brutal Assault rok od roku roste. Nároky jsou stále vyšší, však cca 75 % návštěvníků jsou cizinci a je vidět, festival chce být opravdu světový. Letos vznikl nový prostor pro odpočnek – otevřela se další část pevnosti, tzv. Octagon, kde v temných chodbách se dalo posedět a nabrach dech v horkých letních dnech, přesunul se tam i prostor pro autogramiády Meet&greet a také zde proběhla výstava pražského umělce Godothora. Menší stage se přesunula z polorozpadlého hangáru do šapitó, tudíž se kapacita opět rozšířila. Na velikosti nabraly možnosti k sezení, všude po obvodech pevnosti byly improvizované lavičky z palet, tudíž nás nohy bolely o trochu méně.

Ke krácení dlouhé chvíle tu bylo opět hudební Marshall city, hororové kino či Village party, kde jste si třeba mohli z několika metrů skočit do nafouklé přistávací plochy. Platilo se opět žetony (žeton=30 Kč), jídla i pití byl velmi slušný výběr (i pro vegetariány/vegany). Potěšila mě třeba Tichá kavárna, kde obsluhovali hluchoněmí, a servírovali osvěžující home-made limonádu, pobavil mě bar u Švába, kde byli k ochutnání pražení brouci. Jen ten Budvar bych fakt zrušila :) Tak zase za rok na Brutal Assault fest! \m/

http://www.brutalassault.com

alt
Jackvegas & Ascela

 

FOTOGALERIE Metalshop.cz:

ba14

 

Zveřejněno v Reportáže

Oli Sykes, frontman kapely Bring Me The Horizon, v děkovné řeči na předávání cen AP Music Awards v kategorii Album roku odhalil, že byl roky závislý na ketaminu.

Jeho léčení probíhalo těsně před natáčení poslední desky Sempiternal, trvalo jeden měsíc a doteď je Oliver podle svých slov čistý.

Ketamin je léčivo používané v humánní i veterinární medicíně jako anestetikum. Vyvolává stavy nazývané disociativní anestezie a zhruba od roku 1965 je zneužíván i jako rekreační droga. Kromě anestetického účinku způsobuje halucinace a hypertenzi.

alt

Zveřejněno v Dokument

Zpěvačka LIGHTS avizuje novou desku Little Machines, jež vyjde 23. září 2014.

První singl je už ale na světě, poslouchejte skladbu Up We Go.

Lights Bokan (narozena Valerie Anne Poxleitner 11. dubna 1987) je kanadská electropopová hudebnice. Hostovala na desce Bring Me The Horizon There Is a Hell, Believe Me I've Seen It. There Is a Heaven, Let's Keep It a Secret ve skladbách Crucify Me a Don't Go.

Desky:

The Listening (2009)
Siberia (2011)
Little Machines (2014)

alt

Kdo nezná Architekty, jakoby pro metalcoristy nežil. Letos slaví cínový výročí od prvního hrábnutí do strun a dřevěný, co se týče jejich pobytu mezi světovou metalcorovu špičkou, na kterou je katapultovala deska Hollow Crown. Novinka by podle jejich slov měla být tím nejtvrdším, co doposud vytvořili. Uzavřeni před světem na ní těžce pracovali ve švédském Göteborgu, kde jim pomáhal producent Fredrik Nordström, kterého obdivovali pro jeho práci s Bring Me The Horizon (dále spolupracoval například s I Killed The Prom Queen nebo In Flames). A aby toho nebylo málo nově podepsali smlouvu se slovutným Epitaphem. Sam Carter o desce prohlásil, že má chvílemi „end-of-the-world sound" , je hravá, chytlavá a je z ní nadšený způsobem jakým nebyl od dob Hollow Crown (2009). Mačkám play..

Gravedigger začíná jemnými kytarami a po chvíli se zvrhává do onoho zvuku konce světa, kterej bude s oddychovejma přestávkama pokračovat až do posledního songu.Textově Sam lynčuje svět za to, jak je falešnej a bezohlednej. Následuje Naysayer, první release, po kterým byl nejeden fanoušek ochotnej zaprodat ledvinu, jenom aby už deska byla na pultech. Výbornej hymnickej refrén, „Bleagh!" a masivní breakdown. Smekám.

Cože? Sempiternal? Ne. Jenom Broken Cross, kde ani Architects nemohli vynechat trochu tý elektroniky, která teď letí. Což rozhodně neuškodilo, protože přichází dle mýho nejgeniálnější kousek alba. Začátek skladby je na Nobelovku. Kříže všech kostelů se vopravdu lámou a sousedi pláčou.

„The sons and daughters that you wished to forget.
A desperate picture of god's regret.
Are we perfect mistakes? Or almighty fuck ups?
One thing for sure, he doesn't fucking love us.
He doesn't fucking love us.
He doesn't fucking love us."

Další je circlepitovačka The Devil Is Near , která je zhruba v polovině ozvláštněna hlasovou citací a zakončena houslovým nářkem.Ten končí s orwellovsky zaměřenou skladbou Dead Man Talking. Z desky nějak výrazně nevyčnívající kousek, přesto celek vůbec nezahanbuje. Další je čistě instrumentální skladba Red Hypergiant užívající sampl z filmu Carla Sagana Kontakt. Z C.A.N.C.E.R  je pro netrénovanýho člověka reálný riziko, že ho začátek roztrhne zevnitř. Nářezovka, proložená částí, kde se hudba táhne jako čertsvě roztavená, neskutečně hutná ocel. Sam Carter na ní textově pracoval s Tomem Searlem, který má problémy právě s nádorovým onemocněním dávajícím skladbě název a náplň. So watch the sun sink into the sea/There is a perfect peace,but don't wait up for me.

Colony Collapse je zase inspirovaná jadernými katastrofami v Černobylu a Fukušimě. Song prodchnutej melancholií a emocema s čistým vokálem ptající se jestli můžeme začít znova. Asi ne. Castles In The Air se vrací k vražednýmu tempu desky a jejímu plnýmu zvuku. Taktéž elektronika jako poleva na dortu není zapomenuta. Skvělá skladba Youth Is Wasted On The Young s jejíhož úryvku dostalo celý album název.

„There's parts of me that are lost forever.
At least we're all lost together.
We all remember youth like it's dead and gone.
Like our favourite line from a forgotten song."

Všechno důstojně končí The Distant Blue, kde by možná nemuseli bicí podkreslující závěrečnou část připomínat tolik house, trochu to ruší tklivost Samova zpěvu. Přesto mi dlouho nebylo takhle líto, že z repráků se nadále line jenom ticho.

Myslím si, že kapela dostála všem svejm slibům a právem sedí na metalcorovým trůnu. Na desce je hodně novejch doplňků, postupů, kytarovejch riffů, víc zajímavě odzpívanejch kusů, je míň cynická, víc se zaměřuje na problémy globálního ražení, není narvaná protestsongama. Kdybych jí měla vystihnout několika slovy, 99% z nich by patřilo mezi kladný superlativy. Je teprve březen a na světě už je kandidát na album roku.

 

V zápětí vyjde ještě jedna recenze na tuto placku, tentokrát od Jakuba.

 

Další informace

  • Název alba Lost Forever // Lost Together
  • Datum vydání 11. 3. 2014
  • Země, Město Velká Britálnie, Brighton
  • Producent Henrik Udd
  • Počet skladeb / stopáž 11 / 43:01
Zveřejněno v CD

Lídr Bring Me The Horizon Oliver Sykes na Twitteru podpořil cover skladby Can You Feel My Heart, kterou vytvořili členové kapely The Hype Theory.

Líbí se vám taky?

Zveřejněno v Zahraničí
Strana 1 z 18

Zanechej Facebook komentář

Share on Myspace
Banner